Zbývalo 10 minut do startu, když si český závodník nasadil aerodynamickou helmu, až pak sesedl z kola, otřel si pot z tváře, nasadil brýle a vyrazil na start čtvrté etapy Tour de France. Těsně před začátkem ještě zhluboka vydechl a zakousl se do časovky dlouhé 29,5 kilometru.
"Trať mi nevyhovovala, foukal silný vítr," říkal pak v cíli, kde měl 34. čas. To už měl za sebou rozhovory s italskou, francouzskou i španělskou televizí. Všem odpovídal v italštině. Potom se u týmového autobusu rozvyprávěl i v češtině.
Jak se cítíte po 34. místě v časovce?
Řekl bych, že dobře. Nejelo se mi špatně a nechal jsem tam, co jsem mohl. Uvidíme, jak dojedou ostatní, co se počítají na celkové vítězství. I když na celkový triumf já tady nejedu.
Švéd Backstedt tvrdil, že je trať docela brutální. Posledních deset kilometrů podle něj snad vede dokonce do kopce.
Byla celá taková nahoru a dolů a hlavně začátek byl dost proti větru. Profil trati nebyl problém, mně nevyhovoval vítr. Bylo to pro jezdce, kteří mají sílu na časovky v rovinách.
Jak si vůbec užíváte svoji premiéru na Tour? Pořád vám to připadá jako normální závod, jak jste říkal těsně před startem první etapy?
Je to hodně výjimečné publikem, podél trati je mnohem víc lidí než jindy. A taky je závod víc vystresovaný.
. Kreuziger je třetí nejmladšíPouze dva cyklisté jsou v 95. ročníku Tour de France mladší než Roman Kreuziger. Jihoafričan Johl Lee Augustyn ze stáje Barloworld a německý jezdec Gerald Ciolek z Team Columbia letos oslaví 22. narozeniny. Kreuziger ze stáje Liquigas je měl 6. května. O rok starších závodníků, narozených v roce 1985, je v pelotonu pouze pět. Ostatní ze 180 cyklistů, kteří odstartovali do závodu, jsou starší. |
Určitě. Samozřejmě je příjemné, když vidíš, kolik je lidí okolo a jak je to celé sledované. Ale že by to byla výhoda, to ne.
Silný vítr zatím foukal v každé ze čtyř etap. Bylo to hodně cítit v pelotonu?
Je to mnohem víc nervózní, protože všichni chtějí být vepředu. Navíc ani nebyl prolog, takže se v první etapě všichni tlačili dopředu, nikdo nechtěl vypadnout, kdyby se náhodou rozjel terezín (český termín pro situaci, kdy fouká silný boční vítr a peloton má tendenci se rozdělit na několik skupin, jelikož cyklisté vzadu už nemohou jet v zákrytu, protože by se nevešli na silnici – pozn. red.). Naštěstí jsem v prvních etapách moc neztratil. I tu pondělní beru nakonec tak, že dopadla vlastně dobře. I když jsem v ní zaplatil nezkušeností a zůstal vzadu (Kreuziger dojel ve druhé velké skupině).
Úvod Tour provázejí časté pády. Měl jste v některé z etap namále?
Pády jsou na Tour normální, ale naštěstí se mi vyhýbají.
Favorizovaný Kolumbijec Soler si při jednom z nich zlomil ruku a přišel o šanci na vítězství.
To se stává i favoritům. Může za to nervozita. Záleží i na tom, jaký kdo má tým, jestli jedou pohromadě. Pokud má člověk silný tým, jako jsme my, dá se tomu hodně zamezit.
Těšíte se, až roviny skončí a Tour se přesune do hor?
Tam bude ještě větší stres, protože všichni budou chtít najíždět do kopců první. Úvodní etapa bude určitě hodně nervózní.
Máte už na ni nějaký plán?
Nemám. Já tu žiju ze dne na den. Uvidíme, jak to půjde. Může se stát, že budu po deseti dnech doma. Nebo se stane, že dojedu až do Paříže.
Jaká je nálada na pokoji? Váš spolubydlící, Bělorus Kučinskij, byl po první etapě poslední...
Nálada je dobrá. Každý má v týmu jiné úkoly, takže nejde úplně koukat na to, jestli je někdo poslední, nebo ne.
Na Tour jste poprvé a hlavně tu sbíráte zkušenosti. Už jste se něco konkrétního přiučil?
Samozřejmě, zkušenosti člověk získává, ale ty se určitě neříkají do novin. Ty si každý nechává pro sebe. I já si je nechám pro sebe.
