Hned v prvním domácím pohárovém závodě, kterým byla jarní dubnová klasika ve Velké Bíteši, dojel druhý za svým stájovým kolegou Tomášem Bucháčkem.
Že by ale stále ještě jednadvacetiletý Michael Kukrle už od té chvíle spřádal plány, že celý seriál vyhraje, to ani náhodou.
„Tohle jsem nečekal a dlouho to na to ani nevypadalo. Otočilo se to až v předposledním závodě, který se jel v Blatné,“ uvedl čerstvý vítěz Českého poháru, pravděpodobně jeden z nejmladších v historii Českého poháru, jemuž letošní výkony vynesly nominaci na mistrovství světa. Příští týden bude v Kataru hájit české barvy v kategorii do 23 let.
Máte na mysli vítězství v Blatné, které vás vyneslo do čela průběžného pořadí?
Přesně tak. Tam se nám podařilo ujet a závěr dopadl tak, jak dopadl. Já šel do čela a navíc Tomáš Bucháček z našeho týmu, který byl v průběžném hodnocení za mnou, poté musel na operaci krčních mandlí, ukončil sezonu a poslední závod nemohl jet.
Odpadl vám největší soupeř...
Mně to sice možná k celkovému prvenství pomohlo, ale jinak to byla velká škoda, protože nám v posledních závodech hodně chyběl. Při svých zkušenostech a výkonnosti je stále hodně platný.
Jak byste řešili souboj o prvenství, kdyby jel?
Nijak, kdyby vyhrál, bral bych to. Stejně jako od každého z družstva, cyklistika je kolektivní sport.
Před závodem v Praze jste měl poměrně slušný náskok, ale rozhodnuto nebylo.
Za mnou byli se stejným počtem bodů Bláha z Dukly, Hampl z Prostějova a náš Alois Kaňkovský.
Taktika byla asi jasná, pohlídat si je a moc na ně neztratit...
Kaňkovského jsem samozřejmě moc nemusel, Bláhu a Hampla jsem po očku sledoval, ale i přes úniky jsem se pokaždé udržel a závěr dopadl dobře.
Kam si sezonu, v níž jste v Českém poháru vedle elitní kategorie pochopitelně vyhrál i tu do 23 let, zařadíte?
Jako nejlepší v mužské kategorii, pár výsledků se povedlo. Na druhé straně já nikdy asi nebudu úplně spokojený, důležité je, že se stále zlepšuji.
Výsledky vám také vynesly nominaci na mistrovství světa, jak moc vás překvapila?
Že bych mohl do Kataru jet, jsem věřil, ale stoprocentní jistotu jsem měl až po pondělní tiskové konferenci. Už od nedávného mistrovství Evropy jsme věděli, že v naší kategorii máme tři místa, a já jsem doufal, že se tam vejdu.
Vešel jste se, pojedete závod jednotlivců s hromadným startem. V Kataru se čekají rovinatá trať, vedro a vítr. Jak vám to bude vyhovovat?
Rovina mi vadit nebude, cítím se na ní teď líp než v kopcích. Vedro také ne, to mám rád, na to se dokonce těším. Vítr nevím, to uvidíme až při závodě. Jsem ale zvědavý na trať, mělo by se jet na umělém ostrově, kde by na šestnáctikilometrovém okruhu mělo být hned několik kruhových objezdů, takže to má být hodně technická trať.
S jakými plány česká trojice půjde na start?
To je předčasné, ale s Michalem Schleglem a Romanem Lehkým si umíme vyhovět, uvidíme, komu to pojede nejlépe. Bohužel ani jeden z nás není vyložený spurtér, ale může se rozhodnout dřív.
Světový šampionát vám už tak dost dlouhou sezonu prodloužil, jak se v jejím závěru cítíte?
Trochu unavený, ale to asi všichni. Já na takhle dlouhou zvyklý zatím nejsem, vždyť první závody jsme jeli na konci února a ani v říjnu jsem také snad ještě nezávodil. Loni jsem na tom byl na konci sezony ještě hůř, a to jsem letos najel skoro o polovinu závodních kilometrů víc.
