I kvůli tomu, že Itala, který vede i po včerejší 12. etapě, na rozhovor pro francouzskou televizi doprovází půvabná manželka Manola. Tak půvabná, že kameraman zabírá víc ji než cyklistu. A tiskový sál zaplněný z drtivé většiny muži se náramně baví.
Ovšem Nocentinimu to nevadí, pozornost si užívá. Vysloužil si ji výtečnou jízdou v Pyrenejích: minulý pátek byl ve skupince uprchlíků a do cíle v Andoře přijel s dostatečným náskokem, aby na sebe navlékl žlutý trikot pro vedoucího závodníka Tour.
"O tomhle sní každý cyklista. Doufám, že mi zůstane aspoň pár dní," soukal ze sebe zdlouhavě jako typický Ital. Z pár dní už je týden a Nocentini, jenž jede Tour poprvé, má další plány. "Bylo by fajn udržet dres až do Verbieru."
K tomu potřebuje přežít ve vedení dnešní středně horskou etapu přes Col du Platzerwasel. Není to vůbec nereálné, v těžších pyrenejských kopcích neztratil hubený Ital ani vteřinu. Přesto odborníci odhadují, že neděle, kdy bude peloton šlapat do švýcarského lyžařského střediska Verbier, už bude jeho posledním dnem ve žlutém.
Přesto bude Nocentini nadmíru spokojený. Vždyť když francouzský tým AG2R oznámil koncem června sestavu na Tour de France, jeho šéfové uvedli: "Lídrem bude Nicolas Roche, dalšími lídry Vladimir Jefimkin a Cyril Dessel." Ani slovo o Rinaldovi Nocentinim. Ten se počítal mezi domestiky.
Nocentini není prvním, ani posledním překvapivým jezdcem ve žlutém dresu pro lídra Tour de France.
Například v roce 1997 se do nejcennějšího trikotu v cyklistice oblékl CédricVasseur. Tehdy šestadvacetiletý závodník absolvoval v páté etapě 147 kilometrů dlouhé sólo a na pět dní si přivlastnil žlutý dres.
Ital dnes pojede ve žlutém už o dva dny déle. Usměvavý "Notché" bude na startu opět patřit mezi nejobletovanější, rozdá několik rozhovorů, bude pózovat s fanoušky, kterým se pak i podepíše.
Prostě pohodář.
Ale pozor, ne vždy byl milovník italského červeného vína takhle slavným. Před 11 lety sice Nocentini platil za talent, jenže pak se "ztratil" ve velké stáji Mapei.
"V mém prvním roce jako profesionál jsem vyhrál dvě etapy v Malajsii," vzpomínal dnešní lídr Tour de France na nepovedené sportovní období. "Ale potom jsem většinou pracoval pro jiné. A také jsem trochu ztratil kondici."
Od té doby vyhrál Nocentini dalších deset etap, ale slávu mu přinesl až 10. červenec 2009 a výšlap do Andorry. "Cyklistice jsem obětoval všechno a nikdy jsem ani neměl moc přátel. Ale když pak přijdou chvíle jako tato, jste nadmíru spokojeni," líčil.
Sebevědomí 31letého Itala stoupá každým dnem. Včera už přemýšlel, jak se zapíše do dějin italské cyklistiky, protože dnes překoná Cipolinniho a Pantaniho v počtu dní strávených ve žlutém dresu pro lídra Tour de France.
"Jsem hrdý, že jsem se dostal na jejich úroveň," pravil Nocentini troufale. "A až jednou skončím, tohle bude v encyklopediích."
Ale třeba ještě neukázal vše, co v něm je. Otázkou tak zůstává, zda se Nocentiniho počet dní ve žlutém zastaví dnes, v neděli, nebo snad ještě později.
Senzace ve žlutém
1997 – Cedric Vasseur (Fr.) První profesionální vítězství zůstalo nejslavnější: dosáhl ho roku 1997 v 5. etapě Tour, po sólovém, 147 km dlouhém úniku. Vysloužil si žlutý dres a udržel ho 5 dní. |
