„Chtěl jsem si to udělat hezké, dát si takzvaně odchod na párek a jet si svoje,“ vyprávěl König už s úsměvem v cíli. „Najednou to spadlo a přede mnou lehlo asi padesát lidí. Vůbec nebyla možnost se tomu vyhnout.“
Nestalo se vám nic?
Skončil jsem někomu na zádech, jsem trochu pomlácený. Ale naštěstí to nebylo nic hrozného. Trochu jsem si narazil záda, asi na tom večer zapracujeme s fyzioterapeutem.
Etapa byla sice rovinatá, ale znovu docela divoká...
Zase další nervózní den. Hodně foukalo, hrozily „terezíny“. Navíc všechny silné týmy byly naskládané vpředu, museli jsme odvést hodně práce.
Jak jste na tom po pěti etapách fyzicky?
Upřímně, jsem docela unavený. Sice nejedu na celkové pořadí, ale stojí nás hodně práce, abychom udrželi Chrise Frooma a celý tým vpředu na bezpečných pozicích. Doufejme, že zítra bude normální počasí a bude to taková ta běžná sprinterská etapa.
Je větší dřina pomáhat jiným než jet sám na celkové pořadí?
Docela mě to bolí. I mentálně mě to unavuje, nejsem na to vůbec zvyklý. Snažíme se teď šetřit ty, kteří jsou dobří na větru, aby byli čerství v závěru a mohli být k ruce Chrisovi. Proto my vrchaři odvádíme tu práci ze začátku. Stojí nás to nějaké síly a lhal bych, kdybych říkal, že mě to baví (úsměv).
Jak se přitom vyrovnáváte s tím, že vás to nejtěžší vlastně teprve čeká?
To je další věc, ze které mám relativně strach. Než dojedeme do velkých hor, tak to asi bude dál bolet. Ale věřím, že nervózní etapy už skončily a že bude lepší počasí - aby nehrozil zase velký vítr a podobné věci. Doufám, že mě tým začne trošku šetřit.
