„Baskicko se všemi svými kopci není zrovna terénem pro mě, ale dnes jsme do toho šli vážně tvrdě, byli jsme aktivní a nakonec vše vyšlo tak, jak jsme si přáli,“ spokojeně říkal Josef Černý v rozhovoru pro iDNES.cz po svém druhém místě v páteční etapě.
Černý jel v Baskicku o etapový triumf. Skončil druhý, nechal vyhrát kolegu |
Když jsem vás sledoval, jak skvěle vyjíždíte na první pozici závěrečnou vrchařskou prémii dne, vypadal jste jako vrchař.
Jo, připadal jsem si tam jako Rohan Dennis, když jel při Giru na Stelvio. (Dennis, který je podobně jako Černý elitním časovkářem, tehdy táhl do kopce týmového kolegu v Ineosu a pozdějšího šampiona Geoghegana Harta). Prostě jsem si v tom kopci řekl: Jedu, co to dá. Nohy byly dobré, všechno mi připadalo v pohodě. Jsem rád, že to takhle klaplo.
Ve vaší skupině uprchlíků jste i předtím tahal dlouhé špice, možná nejdelší ze všech.
Cítil jsem se vážně výborně. Předchozí dny jsem se snažil zvládnout tak nějak v klidu, protože koncové kopce byly náročné. Pošetřil jsem síly a dnes jsem je prodal.
Plánem týmu už před startem páteční etapy bylo, že se do úniku pokusíte dostat vy a Honoré?
Jo, s Mikkelem jsme byli domluvení, že jakmile to půjde, zkusíme jít do úniku. A pak jsme v něm opravdu i byli. Sice nás Israel Start-Up a další týmy držely na dvou minutách náskoku, ale na poslední vrchařské prémii (29 km do cíle) jsme pořád měli přes minutu k dobru.
Přesto bylo do cíle stále daleko.
Já už tehdy věřil, že to bude dobré a náskok neztratíme. Předtím jsme na tu prémii jeli do kopce takové watty, že jsem i já čuměl, že jich jsem schopný. Adrenalin sehrál své. A fanoušci u silnice. I když je covid, byli tam. Taková atmosféra vás nakopne.
Baskičtí fanoušci byli od nepaměti cyklistickými fanatiky.
Je to vidět. Když se potom blížíte k cíli na špici závodu, dodají vám pořádnou motivaci. To je něco úplně jiného, než když jedete 10 minut za balíkem v grupettu, kde není o co bojovat. Takhle si naopak na posledních 15 kilometrech říkáte: Teď, nebo nikdy.
How can you not love the amazing Basque fans?
Photo: @GettySport https://t.co/RJSdvr8Fx4
Z původně šestičlenného úniku jste zbyli tři, přičemž vy a Honoré jste hráli přesilovku na Francouze Bernarda z Treku. Dohodli jste se, že jako první zkusí čtyři kilometry před cílem atakovat Honoré?
Tak nějak to vyplynulo. MIkkel zaútočil, já byl v háku za Bernardem a chvíli jsem čekal, jestli Mikkela dojede nebo ne. Jenže Bernard místo toho na okamžik svěsil nohy. Proto jsem se rozhodl, že půjdu přes něj, a Mikkelovi jsem do vysílačky řekl, jestli na mě počká. Pak už jsme jeli do cíle ve dvou a užili si etapu spolu až do cíle.
A dohodli jste se, že z vás dvou vyhraje Honoré?
I to svým způsobem vyplynulo ze situace. Nešlo mi o vítězství za každou cenu. Věřím, že i já se jich dočkám. Ale než abychom spolu řešili, kdo z nás bude první, řekl jsem Mikkelovi: Užij si to, můj čas ještě přijde.
Nebylo to tedy rozhodnutí vedení týmu?
Mikkel odjel v úniku i ve druhé etapě, také dnes byl hodně aktivní, fakt si za tím úspěchem šel. Já jsem si pomyslel: Závodím za Quick Step první rok, on je v něm dýl než já, nemůžu přece přijít a hned chtít za každou cenu vyhrát nebo spurtovat. Řekl jsem mu, že mi to někdy příště vrátí. Vítězství je v týmu, což je hlavní. Věřím, že když ostatní vidí, jak jsem schopný obětovat se pro tým, tak se mi to někdy vrátí.
Na závodech nejvyšší kategorie naposledy nabídli podobný obrázek Kwiatkowski a Carapaz z Ineosu, když loni projeli vedle sebe vítězně cílem 18. etapy Tour. Ten pocit, že šlapete sami dva v čele, nikdo vás už neohrožuje a oba můžete zvednout ruce nad hlavu, je něčím novým, co jste ještě nezažil, že?
Je to tak, bylo to něco úplně jiného. Oba jsme během etapy dřeli a šli jsme si za tím, v té naší dvojčlenné smečce jsme byli silnější, pomáhali si a navzájem jsme se namotivovali. Odměnou byl zážitek z dojezdu.
A skrumáž za cílem, kde jste se všichni z týmu objímali.
Náš týmový duch je skvělý. Máme patnácté vítězství v sezoně a já sám jsem u dvou už taky byl. Vždycky jde o nepopsatelný pocit, který se dá prožívat znovu a znovu.
Team work makes the dream work. The cherry on the cake for all the hard work @ehitzulia. Congrats @cernyjosef & @MikkelHonore . #Itzulia2021 https://t.co/nspP8mHXEi
Čekáte, že by vám teď šéf týmu Patrick Lefevere mohl roční „zkušební“ smlouvu prodlužit o další sezonu?
Budu každopádně dělat všechno pro to, abych se v jeho stáji udržel. Morálka všech lidí z týmu i vědomí, jak tu každý na sto procent dře, je úžasné. Než abych odešel do jiného týmu a zase se znovu učil některé věci, rozhodně bych mnohem radši zůstal v Quick Stepu. Doufám, že to Patrick dneska viděl a že i na dalších závodech uvidí, jak jsem schopný do toho šlápnout.
Váš závodní program se zatím zásadně nezměnil?
Připadá mi, že mi dávají závodů čím dál víc. Po Katalánsku jsem byl trochu nemocný, před Baskickem jsem si proto volal s doktory. Radili mi, ať zdejší úvodní časovku radši jedu víc na pohodu, tak jsem je poslechl. A další dny jsem se cítil líp a líp. Po Baskicku bych teď měl absolvovat dvě ardenské klasiky - Valonský šíp a Lutych-Bastonge-Lutych - a potom etapák Kolem Romandie.
Samé worldtourové závody.
Jo, docela mě do nich začínají stavět. Už mi dali najevo, že v Ardenách pojedeme na Alaphilippa, takže prvních 150 kiláků pro něj odpracuji na špici balíku a pak si budu moci vystoupit a dojet závod v klidu. Každopádně cítím, že mé nohy jsou o úroveň výš, než když jsem v minulosti Lutych jel ještě v CCC pro Grega van Avermaeta. Mohlo by to být dobré.
V Baskicku čeká ještě poslední, královská etapa a v ní stoupání na Arrate. Váš tým má přitom stále ambice i na Top 10 v celkové klasifikaci.
V sobotu se možná už na prvním kopci začne balík trhat. Máme dva kluky vysoko v celkovém pořadí, Mauri Vansevenant (11.) a James Knox (18.) tady v kopcích pěkně řádí, snad v tom budou pokračovat. Mají 58 kilo, to je do kopce něco jiného než mých 78.
