„Dopoval jsem, z toho dokumentu je to jasné,“ řekl devětačtyřicetiletý německý jezdec. „Provinil jsem se a cítím se vinen,“ citovala Ullricha německá média. Zároveň připomněla, že dosud Ullrich veškerá podezření odmítal a otázkám na svou minulost se bránil obligátní větou: „Nikoho jsem nepodvedl“.
Nyní se rozhodl jít při příležitosti vzniku dokumentu s celou pravdou ven. „Mohu k tomu s čistým srdcem říct, že jsem skutečně nikoho nechtěl podvést. Nechtěl jsem si zajistit výhodu. Tehdy byla jiná doba. Tehdy už v cyklistice fungoval systém, do kterého jsem naskočil. Pro mě to tehdy znamenalo svým způsobem rovnost šancí,“ uvedl Ullrich v rámci diskuse v přítomnosti dalších cyklistických es včetně bývalého šéfa jeho týmu Telekom Olafa Ludwiga či kolegů Ivana Bassa, Jense Heppnera či Danila Honda.
Ullrichův pád na dno. S léčbou mu pomáhá také arcirival Armstrong |
„Pro mě to začalo v roce 1996,“ řekl agentuře SID. „Nejtěžší bylo, že člověk od začátku věděl, že jinak nemá šanci,“ konstatoval. Zdravotních následků se nebál, protože šlo o systematickou věc a vše probíhalo pod lékařským dohledem.
Ullrich je dosud jedinými německým vítězem slavné Tour de France, vedle toho skončil na „Staré dámě“ ještě pětkrát druhý. Na olympijských hrách v Sydney vyhrál závod s hromadným startem a byl druhý v časovce, kterou pro změnu ovládl na mistrovství světa 1999 a 2001.
Jan Ullrich a Marco Pantani (vlevo) v jednom z nejdůležitějších stoupání na Tour de France.
Kariéru musel ukončit nedobrovolně v roce 2006 kvůli kauze kolem španělského lékaře Eufemiana Fuentese, kterou odhalila antidopingová akce Puerto. Ullrich patřil k jeho klientům a Sportovní arbitrážní soud CAS jej později potrestal dvouletým zákazem startů a diskvalifikoval ze závodů v letech 2005 a 2006. Až později Ullrich přiznal kontakty s Fuentesem a s odstupem i to, že si pomáhal k úspěchům krevním dopingem. Vždy ale popíral, že by užíval krevní doping EPO a bral jiné zakázané látky.
