Co tedy momentálně děláte?
Ještě během minulého týdne se počítalo s tím, že se pojede závod Kolem Katalánska, tak jsem si uspořádal v Andoře kemp ve vysoké nadmořské výšce. Byla to moje vlastní iniciativa, protože letos jsem ještě ve výšce nebyl.
Jenže Katalánsko i všechny další závody až do konce března byly v pátek zrušeny.
Rozhodl jsem se i tak ten kemp dokončit, přestože už to bylo zbytečné a k ničemu, když výkonnost nebude kde prodat. Přemístil jsem se kvůli tomu kempu do hotelu až na vršku země, v nejvyšším bodu, kde se dá v Andoře bydlet. Ale teď už nám zavřeli i hotely a další obchody s výjimkou potravin, lékáren a benzínek, tak jsem musel zase odjet.
Neměl jste to daleko, v Andoře máte zároveň i vlastní byt. Podobně jako ostatní teď neustále čekáte na nové zprávy od sportovních ředitelů vašich týmů?
Jasně. Každý den sice nějaká nová zpráva přicházela, ale že bychom něco výrazně věděli, tak to ne.
Jak jste na tom v Andoře s koronavirem?
Měli jsme tu do víkendu jediný případ, ale jde o turistické místo, jezdilo sem hodně Španělů i Francouzů. Proto se už dříve preventivně zavřela třeba i fitka a wellness. Obávají se, aby se sem nedostalo více případů z okolních zemí.
Předpokládám, že na dálku sledujete dění v Česku.
Čtu zprávy, volám si s mamkou a s tátou. Vím, že se zavírají hranice, ale netuším, jak bych se tam teď dostal.
Andorra sice nepatří na seznam nejvíce rizikových zemí, ale domů byste musel cestovat přes Španělsko nebo Francii - a ty na něm jsou. Takže byste musel po návratu do Česka zůstat ve 14denní karanténě.
No právě. A stejně tak, kdyby sem chtěli za mnou naši, tak nemohou.
Takže jste v Andoře víceméně odstřihnutý.
Jsem tu doma, ale jsem tu sám, nikdo z rodiny ani přátel za mnou nemůže.
V Andoře bydlí i řada dalších profesionálních cyklistů. Potkáváte se na tréninku?
Často. Je tu teď hodně lidí, kteří se ocitli v podobné situaci jako já. Kdyby chtěli odjet do zemí, odkud pocházejí, narazí na podobná opatření, jaká jsou nyní v Česku. Třeba v pátek jsem trénoval s Villelou, bývalým kolegou z Astany (původem z Itálie). A dorazit má i Petr Vakoč.
Sledoval jste na dálku závod Paříž-Nice, který byl posledním ještě probíhajícím závodem?
V televizi jsem neviděl ani kousíček, jenom jsem vždycky sjel výsledky.
Čím se v nejbližších dnech zabavíte?
Každý den odtrénuju, odpočinu si a pak si přečtu kousek knížky.
Co zrovna čtete?
Takovou malou knížku Ego je váš nepřítel.
Ale s vaším egem jste nikdy problém neměl, ne?
Já si myslel, že ne, přesto jsem dostal doporučení, že bych na tom měl zapracovat.
Na konci minulé sezony jste opustil tým Astana a vrátil se po dvou letech do polské stáje CCC, která se mezitím stala prvodivizní. Jak si návrat pochvalujete?
Všechno bylo zatím v pořádku. Tým udělal velký skok dopředu od doby, kdy jsem zde působil. Je v něm vidět nádech BMC (bývalý prvodivizní tým, jehož licenci i některé zaměstnance CCC přebralo).
V čem nastal v porovnání s někdejším CCC největší posun?
Lidí v realizačním týmu je najednou o dost víc a víceméně žádná věc není problém, všechno se dá vyřešit.
Setkání s některými starými známými bylo navíc pro vás určitě příjemné.
Dobře jsem se znal s týmovými maséry, bylo příjemné znovu je potkat, a samozřejmě je fajn, že jsme znovu společně v týmu s Pepe Černým. A také s některými sportovními řediteli z dřívějška, jako jsou Wadecki a Missaglia. Ale nijak nedělím členy týmu mezi lidi staré a nové.
Koleno, které vás loni dost natrápilo, zatím zdravotně drží?
Nemohu říci, že je úplně super, ale funguje.
Na podzim jste s ním chodil i k profesoru Kolářovi. Pomohlo to?
Určitě, pan Kolář je extratřída a pomohl mi, z největších potíží jsem se dostal. Ale není tak jednoduché všech potíží s kolenem se úplně zbavit. Musím na to opatrně, chce to hodně se věnovat průběžné péči.
A asi i speciální regeneraci během závodů.
O tu se starají osteopat a masér z týmu se svými pomůckami. Mému kolenu svědčí akupunktura a indiba, která vás prohřeje hlouběji do svalu.
Z prvních závodů jste měl v úvodu sezony dobrý pocit?
V předchozích dvou letech jsem vstupoval do sezony vždy po kempu ve výšce, takže jsem na tom hned byl relativně dobře. Letos jsem naopak před sezonou ve výšce vůbec nebyl, proto jsem při závodech cítil, že mi ještě něco chybí. Ovšem cílem nebylo být ve formě hned, ale až v období od června do srpna, proto jsem se nestresoval tím, že ještě nejsem supersilný.
Od června do srpna? To znamená, že s vámi tým počítal na Tour?
Ano. Chtěl jsem ji jet, ale teď nikdo neví, jaký bude kalendář. Navíc, když se zruší Giro, nastane přetlak lidí, kteří nejeli žádnou Grand Tour a všichni budou chtít na Tour. Tím, co se teď děje, mění se všechno. Nikdo neví, co bude.
Organizátoři Gira zatím oficiálně oznámili, že je odložené, ale v kalendáři v podstatě neexistuje další třítýdenní prostor, kdy by se mohlo uskutečnit, i kdyby se situace uklidnila.
Taky si myslím, těžko by nějaký termín našli. Jedině by museli Giro podstatně zkrátit. Nevidím to pozitivně.
PŘED ROKEM NA GIRU. Jan Hirt ještě coby jezdec týmu Astana.
Poté, co jste se v závěru února s celým pelotonem ocitl v karanténě na závodě Kolem Emirátů, se řada týmů včetně vašeho stáhla z následujících závodů. Mohlo být toto rozhodnutí způsobeno právě i zkušenostmi z Emirátů?
Je to možné, ale těch důvodů je víc. Může se roznášet virus mezi další lidi, můžete někde uvíznout v karanténě a nebudete pak moci trénovat, můžete sám onemocnět. Bylo to víc aspektů dohromady.
Vy osobně jste už tehdy, před propuknutím mnohem větší evropské krize, takové rozhodnutí schvaloval?
Samozřejmě, že bych si rád zazávodil, ale beru to tak, že do té situace nevidím, že tady mají rozhodovat doktoři, jak ti světoví, tak týmoví, a ti musí vyhodnocovat rizika. Naší prací je závodit a rádi bychom závodili, ale jakmile existuje riziko roznášení nákazy dál mezi lidi, je určitě lepší nezávodit.
