Přihlásil se tedy. Vyrazil do Paříže, sháněl pravidla. "Jsou v časopisu L’Auto," říká mu Géo Lefévre, jeden z tvůrců závodu.
"Ten u nás nikdo nečte."
"A už jste vůbec někdy jel cyklistický závod?"
"Ne. Ale jel jsem z Grissolles do Montaubanu a zpět, 50 kilometrů. Únava mě neděsí, jsem kovář."
Naivka, pomyslel si možná Lefévre, nicméně nikoho nemínil od účasti na Tour zrazovat. Prvního července 1903 stanul Dargassies s dalšími 59 jezdci na startu. Ačkoliv závod měřil 2 428 kilometrů, skládal se z pouhých šesti etap. Ta nejdelší z Nantes do Paříže měla 471 kilometrů!
Tour de France 2009
|
Dargassies právě v Moissaku zlomil přední vidlici – načež si ji sám v místní kovárně spravil. V cíli Tour byl jedenáctý, 14 hodin po Garinovi. Dostal za to 145 franků a domů se vrátil jako hrdina.
Přihlásil se ještě třikrát, naposledy roku 1907. Tehdy se stal prvním domestikem, čili pomocníkem jiného jezdce v historii Tour.
Mohl za to zámožný statkář Henri Pépin de Gontaud, playboy a falešný baron, který nikdy šlechticem nebyl a přídomek "de" si ke jménu prostě připsal. Na Tour 1905 vzdal Pépin v 7. etapě a seznámil se s nadšeným, ale chudým Dargassiesem. O dva roky později si jej a dalšího cyklistu Henri Gaubana najal.
"Pomozte mi, abych objel celou Tour. Za to ode mě dostanete stejné peníze, co bere vítěz, a jako bonus jídlo i ubytování v nejdražších hotelech," nabídl jim. Oba přijali.
Pépin nemínil vítězit. Naopak. Jako maršál, ovládající svoji dvoučlennou armádu, šlapal na konci pole, kynul dámám a posílal jim polibky. Na startu vesele konverzoval s diváky, zatímco soupeři už dávno vyjeli. Pak pokynul svým domestikům a řekl: "Odstartujme tedy. Ale pamatujte, že máme všechen čas světa."
Etapu z Roubaix do Mét dokončili uprostřed noci se ztrátou 12:20 hodin za vítězem – k zlosti rozhodčích, kteří na ně museli čekat. Po páté etapě Pépin usoudil, že už si užil dost, zaplatil domestikům slíbené 3 000 franků a odjel na vlak do Toulouse.
Dargassies vzdal s ním a doma si otevřel obchod s koly. Na Tour se už nikdy nevrátil.
