Žádnou slabost neukázal za celý závod jeho senzační lídr Steven Kruijswijk. Měl k dobru tříminutový náskok. Byl tak moc silný, tak uvolněný. A před pátečním startem tvrdil: „Každý den v růžové mi přidává sebevědomí.“
Jenže pak se řítil po zrádném sjezdu z Col Agnel, z 2 744 metrů vysoké střechy letošního Gira, letěl dolů mezi dvoumetrovými sněhovými valy a po strmé silnici, kde počítače jezdců ukazovaly maximální rychlost až 97 kilometrů za hodinu.
„Musíte tady být na trati neustále ve střehu. Každou vteřinu můžete udělat chybu,“ říkal před alpským menu závodu Ján Valach, slovenský sportovní ředitel stáje Tinkoff.
A růžový muž ji udělá.
Události, které k ní vedou, se nicméně začínají odvíjet už mnohem dříve, už při nekonečném 21kilometrovém stoupání na Col Agnel, obklopený tisíci rozběsněných fanoušků. Při tomto výšlapu vstříc sněhu, mrazu a mlze se parta stáje Astana mění v dravce, odhodlané odpárat většinu protivníků.
Bude to snad další útok s neblahými následky pro Vincenza Nibaliho?
A skutečně, bleděmodrý sicilský Žralok i tady zaostává. Jenže jen chvilku. Už je opět zpět, bez zjevných známek vyčerpání. Pohlédne na Kruijswijka a pomyslí si: Zdá se, že má problémy.
„Nevypadal moc dobře, tak jsem si řekl, že se pokusím akcelerovat,“ bude po etapě vyprávět Nibali.
Jeho odhad vycházející z řeči protivníkova těla je správný. „Na vrcholu už jsem byl na limitu,“ přizná Kruijswijk. „Potřeboval jsem něco sníst a vypít. Následoval jsem potom ve sjezdu ostatní a udělal stupidní chybu.“
TESNĚ PŘED PADEM. Nibali sjíždí z Col Agnel, za ním Chaves a Kruijswijk.
Jeho prochladlé a vyčerpané tělo nereaguje dost rychle, v mlze na chvíli ztrácí koncentraci. Nevybírá zatáčku, vletí do sněhové bariéry, saltem je do ní vymrštěn, dopadá na zem.
Mechanik z neutrálního vozu se mu hned snaží pomoci. Kruijswijk nasedá na kolo, pokračuje dál. Pak znovu zastavuje. Potom zase. Cítí, že kolo nedokáže pořádně ovládat. Z týmového vozu Lotta, který k němu konečně dorazil, tedy dostává nové. Bolí ho záda. Evidentně trpí. Další a další jezdci jej míjejí.
Tehdy si ani neuvědomuje, že měl zároveň štěstí v neštěstí. Sníh, jenž utlumil jeho pád, zabránil ve vysoké rychlosti vážnějším zraněním.
Co se mohlo stát, nabízejí kamery vzápětí.
Ve strži dvacet metrů pod tratí leží na kamení u potoka Ilnur Zakarin ze stáje Kaťuša, pátý muž celkového pořadí.
Nehýbe se, je obklopen lékaři. „Všichni mu držte palce. Vypadá to vážně zle,“ letí zpráva po sociálních sítích.
Další informace je přece jen povzbudivá: Zakarin je při vědomí.
Ovšem Giro pro něj končí. Čtyřikrát upadl při dlouhé časovce v Chianti, ale tento pátý pád je pro něj osudový, sanitka Rusa odváží. Diagnóza zní: zlomená klíční kost a lopatka.
Rovněž u něj stálo při pádu na kamení i obrovské štěstí. Tým Kaťuša umístí na Twitter fotografii Zakarinovy přilby s textem: „Zachránila Ilnura.“
V čelní skupině tou dobou Vincenzo Nibali i Esteban Chaves zaregistrují: Kruijswijk už za námi není. „Ale nevěděl jsem, že upadl. Tým mi jen hlásil, kolik na nás ztrácí,“ poví Chaves.
Kruijswijk šlape dál s krvácejícím loktem i nohou. Bojuje, přesto jeho ztráta narůstá. Tiskový mluvčí stáje LottoNL-Jumbo u cíle v Risoulu při pohledu na obrazovku krabatí čelo. Houf nizozemských novinářů, jejichž nálet na Giro byl v posledních dnech enormní, na sebe nevěřícně hledí.
Na loňské Vueltě přišlo Nizozemsko o tak dlouho vyhlížený titul z Grand Tour až v poslední horské etapě. Tady ho má ztratit v té předposlední?
Tolik lidí se najednou snaží Kruijswijkovi poslat na dálku energii, bez ohledu na týmovou příslušnost. „FORZA Steve,“ píše na Twitter Bauke Mollema ze stáje Trek, připravující se na Tour a sledující etapu v mobilu na letišti.
Jsou už na cílovém stoupání do Risoulu. K Nibaliho skupině se stáhne jeho pomocník Michele Scarponi z předchozího úniku. Mohl sám usilovat o vítězství v etapě, ale místo toho je tady, aby posílil rašící růžové naděje svého lídra. Tahá tempo v první polovině kopce, načež náskok skupiny na Kruijswijka naroste z minuty takřka na tři.
A potom, šest kilometrů před cílem, je Nizozemec virtuálně vysvlečen z maglia rosa, které na dálku předává Chavesovi.
Vincenzo Nibali attacks Chaves to win stage 19 at Risoul..! pic.twitter.com/k3UC5WURk3
Nibali útočí a ujíždí i Kolumbijci. Toto je den jeho zmrtvýchvstání. „Vždycky jsem říkal, že Grand Tour se jezdí až do posledního dne. Protože až do posledního dne se může cokoliv stát,“ zdůrazní.
Protíná vítězně cíl, prsty vztyčené k nebi. Tento svůj triumf, tak emotivní, tak důležitý a tak jednoznačný, věnuje mladému jezdci Rosariovi, o nějž se staral a který před dvěma týdny tragicky zemřel.
Za cílem se zřítí na řidítka, obličej zaboří do ručníku. Poté do mikrofonu italské televize RAI ocení pomoc Scarponiho: „Byl dnes skvělý. Na tomto Giru mi věřil až do poslední chvíle.“
O 53 vteřin za Nibalim doráží Chaves, aby se stal třetím Kolumbijcem v růžovém trikotu v historii Gira. Teprve v cíli se dozvídá, že Kruijswijkova ztráta byla způsobena pádem.
„Je to válečník,“ ocení následný Nizozemcův boj se sebou samým.
Kruijswijk nabere ztrátu 4:54 minuty. Jeho tvář je plná bolesti, smutku i frustrace. Tak blízko byl - a tak daleko nyní je.
Poslední chvíle v růžovém. Potlučený @s_kruijswijk na @giroditalia za cílem v Risoulu. Sport dokáže být krutý pic.twitter.com/M24xBcsNJC
Hned mizí pryč, tlačen do kopce mluvčím svého týmu, za ním smečka reportérů. Hledá týmový hotel, zabloudí, ocitá se ve slepé uličce.
Až později se rozhovoří: „Cítím se vážně zle. Má morálka je zlomena.“
„Shit,“ uleví si rázně.
„Snažil jsem se do toho dát vážně vše, ale mé tělo si připadalo jak v pekle.“
Spočítají mu, že je po etapě celkově třetí, se ztrátou 1:05 minuty.
„Pořád třetí?“ podiví se. „Hmm, ale dneska jsem ztratil Giro.“
Závod je najednou převrácený vzhůru nohama. Týden se na všech frontách hovořilo o ztrátě formy Vincenza Nibaliho, o jeho záhadné nemoci, o možném předčasném odjezdu z Gira a dokonce také o paktu uvnitř Astany, jejíž vedení vlastně ani nechce, aby vyhrál (což je šílená spekulace, jistě). V Risoulu prožívá velké zadostiučinění.
„V Dolomitech jsem neměl svoji normální sílu. Tady jsem to byl zase já,“ vykládá na tiskové konferenci.
Najednou i Alexandr Vinokurov, jehož vztahy s Nibalim byly tolikrát napjaté, vyhlašuje: „Vincenzo byl dnes úžasný. Jel jako opravdový šampion. Všechno je nyní otevřené.“
ÚPLNĚ JINÝ NIBALI. Vincenzo Nibali před startem a v cíli 19. etapy.
Ano, Nibali se vrací do partie o titul, ale je to Esteban Chaves, kdo si slastně vykračuje v růžovém trikotu. „Dnes se mi splnil životní sen,“ říká Kolumbijec. Přesto se jej vzápětí ptají, co pro něj znamená maglia rosa za cenu protivníkova pádu.
„Ta otázka je nefér,“ reaguje. „Chyby a pády k naší profesi patří.“
Ví, o čem mluví. Šeredně dobře o tom ví.
Psal se rok 2013, když sám upadl na menším závodě v Itálii. Způsobil si komplikované zlomeniny a poškození nervů v pravé paži, která znehybněla. Devět lékařů mu řeklo: To je konec s cyklistikou. Desátý do necitlivé paže při operaci transplantoval nerv z nohy. Navždy bude mít Chaves pohyblivost ruky omezenou na 80 procent. Po roce však opět závodil - a vítězil.
Vyhraje nyní i Giro? Vede o 44 vteřin před Nibalim.
„A jsme v pořadí čtyři ve dvou minutách,“ připomíná.
Koncovka závodu, který ještě v pátečním poledni mnohým připadal rozhodnutý, nemůže být dramatičtější.
.@estecharu è il 3°colombiano a vestire la Maglia Rosa dopo @UranRigoberto e @NairoQuinCo #Giro pic.twitter.com/lxZ3ysqbgM
Další tři alpské průsmyky je čekají na sobotním alpském menu: Vars, Bonette, Lombarda. Návrat z francouzského území do Itálie. Přičemž na Bonette jim podle předpovědi v osmi stupních hrozí i déšť. A jako bonbonek přijde prudké stoupání do cíle v Sant ́Anna di Vinadio.
„Sobotní etapa bude ze všech nejtvrdší,“ tuší Chaves. „Poslední horská etapa na Grand Tour bývá taková vždy. Dnes jsme jeli tak, abychom útočili. Zítra budu hájit trikot a snažit se při tom zůstat nohama na zemi. Pokud ho získáme, bude to... bellissimo. Jestli ne, odvedli jsme tady to nejlepší, co jsme mohli.“
Nibali ujistí: „Nevzdávám se. Nikdy se nevzdávám.“
Totéž by chtěl říci také Kruijswijk.
„Stevenovo Giro ještě není úplně ztraceno,“ tvrdí Addy Engels, jeho sportovní ředitel. „Stále má naději vše zvrátit. Samozřejmě, trumfy teď nejsou na naší straně. Ale pokud se dokáže z pádu zotavit, kdo ví... Než upadl, byl přece jedním z nejlepších jezdců závodu.“
Zatímco hovoří, Kruijswijka odvážejí na důkladné vyšetření do nemocnice v Besanconu. Před půlnocí přichází zpráva: má malou zlomeninu žebra.
Jeho srdnatý boj v páteční etapě rázem dostává úplně nový punc.
Jeho start v sobotní etapě naopak od této chvíle halí závoj nejistoty.
„Rozhodne se až v sobotu dopoledne,“ oznamuje tým LottoNL-Jumbo.
Velké finále Gira začíná.
