Velký Smolař, říkají Pozzovivovi. Třikrát už mu těžký pád přerušil kariéru.
V roce 2014 sjížděl při tréninku v rychlosti 70 km/h z průsmyku Stelvio, když mu pod přední kolo vběhla kočka. Po srážce se smýkal dvacet metrů po asfaltu, než vletěl do svodidel. Vyvázl se zlomeninou lýtkové i holenní kosti.
Na Giru 2015 pro změnu při pádu ve sjezdu třetí etapy vletěl hlavou na asfalt a odnesl si otřes mozku i rozsáhlé pohmožděniny.
Vždy se dokázal vrátit a v horách opět bojovat s nejlepšími. Má na kontě dvě pátá místa v celkovém pořadí Gira z let 2014 a 2018 a šesté místo z Vuelty 2013 a Gira 2017. Letos byl na italské Grand Tour cenným pomocníkem druhého Nibaliho.
Domenico Pozzovivo je po těžkém pádu ve 3. etapě Gira 2015 v péči lékařů.
Jenže vrátí se i tentokrát?
Minulou neděli trénoval poblíž Cosenza v rodné Kalábrii. Odtud měl tento týden vyrazit na vysokohorskou přípravu na Etně a pak na Vueltu, kde se měl stát lídrem týmu Bahrain Merida.
Nic z toho nebude.
Ve vesnici Laurignana se proti němu vyřítil Fiat Grande Punto, vyjíždějící zatáčku v protisměru. Za volantem seděl devatenáctiletý mladík, čerstvý majitel řidičského průkazu.
„Najednou proti mně na mé polovině silnice vyrazilo auto,“ líčil později Pozzovivo. „Řidič mě nejprve vůbec neviděl. Pak jsme se očima nakrátko střetli. Bylo mi jasné, že srážka je nevyhnutelná. Jen jsem si přál, abych nenarazil hlavou.“
Při karambolu byl z kola vymrštěn tělem do čelního a bočního skla automobilu. Zlomil si pravou nohu i ruku, klíční kost a žebra, propíchl si plíce. Navíc zlomeniny jeho pažní, loketní a holenní kosti byly otevřené a komplikované.
Podívej se, co jsi udělal
Řidič osobního vozu vyvázl bez větších zranění a snažil se cyklistovi hned pomoci. Po chvíli dorazil k nehodě Pozzovivův přítel, zavolali ambulanci, manželce.
„Ležel jsem na zemi, ale nepodíval jsem se na své rány, protože jsem se je bál vidět,“ popisoval Pozzovivo s odstupem času pro Gazzettu dello Sport. „Ten chlapec byl taky otřesený. Ani nevím, kde jsem v sobě našel sílu na něj promluvit, protože jsem skoro nemohl dýchat, ale řekl jsem mu: Podívej se, co jsi udělal! Zničil jsi mě. Ukončil jsi moji kariéru.“
Také manželce, když k němu dorazila, Pozzovivo oznámil: „Mám po kariéře.“ V pondělí podstoupil první pětihodinovou operaci v nemocnici v Cosenzu. Odtud jej letecky převezli do Lugana k přednímu ortopedovi Christianu Candrianovi, u nějž podstoupil v pátek náročnou operaci lokte.
„Začínám opět vidět věci trochu pozitivně,“ sdělil před zákrokem Pozzovivo. „V prvních dnech po pádu jsem měl takové bolesti, že jsem skoro ani nemohl mluvit. Teď už je to lepší. Jen se bojím o svoji levou ruku, protože jsem v ní přišel o velkou část kosti.“
Následky mohou být tragické
Pády a jejich následky už letos ukončily nebo na dlouhý čas přerušily sezonu řadě dalších cyklistických hvězd: Tomu Dumoulinovi, Chrisi Froomovi, Woutu van Aertovi či Thibautu Pinotovi.
Ovšem téma tréninkových srážek cyklistů s automobily, při nichž jsou velmi často viníky řidiči automobilů, je problémem dlouholetým a neustále se vracejícím.
Tragickým byl v tomto směru předloňský rok 2017. V dubnu tehdy trénujícího Michele Scarponiho, šampiona Gira 2011, zabil padesátiletý řidič dodávky, jenž ho podle vlastních slov přehlédl na křižovatce. A téhož roku v prosinci zahynul také 23letý Australan Jason Lowndes z týmu Israel Cycling Academy, kterého srazilo auto při tréninku nedalekojeho domova v australském Bendigu.
Zahynul rovněž Kristof Goddaert z týmu IAM v roce 2014, když při tréninku v Antverpách upadl a následně jej přejel autobus.
V lednu 2016 si starší britská řidička zřejmě dočasně neuvědomila, v jaké zemi právě řídí, a uháněla ve španělském Calpe v protisměru po silnici, kde v rámci soustředění trénoval tým Giant-Alpecin (dnešní Sunweb). Smetla šest cyklistů, přičemž Waren Barguil a John Degenkolb museli být okamžitě odvezeni na operaci. „John měl velké štěstí, že přežil,“ podotkl Degenkolbův manažer Jorg Verner.
Podobná slova mohl pronášet Petr Vakoč poté, co jej na kempu v Jižní Africe srazil loni v lednu zezadu přijíždějící nákladní automobil. Přestože český cyklista stáje Quick-Step jel u kraje vozovky.
Petr Vakoč rehabilitoval celý rok, aby se vrátil do pelotonu.
„Měl jsem velké štěstí, že jsem nedopadl na silnici pod kola toho auta, ale vedle něj,“ vyprávěl Vakoč. Šest zlomených obratlů si vyžádalo tři operace a obtížnou rekonvalescenci. Celý rok se zotavoval, než letos opět zkusil závodit.
BBC: Riziko srážek narůstá
Loni v květnu si i Chris Froome po tréninku v okolí Monaka na Twitteru postěžoval: „Právě mě naschvál srazil netrpělivý řidič, který mě sledoval až na chodník. Díkybohu jsem v pořádku. Kolo je na odpis. Řidič ujel.“
Příběhy, jak byli ohroženi neohleduplnými řidiči, dokážou vyprávět snad všichni profesionálové. Podle průzkumu BBC narostlo pro cyklisty riziko vážného zranění vinou srážky s automobilem o 17 procent v porovnání s obdobím před deseti lety.
Přibylo i kolizí profesionálů s automobily.
It'll take more than an angry driver to stop me — Chris Froome on THAT crash and defending his Tour de France crown https://t.co/M13CQKhxsm https://t.co/HwGLKLg9Eu
Neexistuje řešení, jak je při tréninku zcela ochránit. Sílí však vlastní kampaň profesionálů žádajících řidiče, aby při předjíždění zachovávali odstup alespoň 1,5 metru od cyklistů.
Také Nairo Quintana opakovaně vyzývá: „Prosíme všechny řidiče: Respektujte nás.“ Postiženým při jedné z mnoha tréninkových srážek s automobilem byl i jeho mladší bratr Dayer.
Ani Domenico Pozzovivo žádnou chybu neudělal. Byl jen ve špatnou chvíli na špatném místě.
Po počáteční velké skepsi se nyní chytá stébel naděje. „Teď už si zase říkám: Takhle přece má kariéra skončit nemůže. Já se vrátím,“ vzkázal předtím, než jej v pátek odvezli na operační sál.
