„S osmým místem jsem určitě spokojený, je to nejlepší výsledek, co jsem v mužích zajel. Je to fajn, být do desítky na téhle trati před domácím publikem je super,“ radoval se Mayer.
Diváci podél 2,5 kilometru dlouhého okruhu pro něho hráli zásadní roli, také kvůli nim se pořádně vyhecoval.
„Lidi jsou hrozný motor, který to žene. Je výborný pocit, když na vás řvou jménem,“ pochvaloval si atmosféru. „Měl jsem tu celou rodinu včetně babičky a dokonce přijely i moje učitelky ze školy.“
Pole závodníků se poměrně rychle roztrhalo a pak už Mayer kroužil po trati na lichotivé pozici, na níž dospěl i do cíle.
„Ze začátku za mnou někdo visel, myslím, že to byl kolega z oddílu Adrian Šírek (ten nakonec skončil patnáctý). Potom jsem zjistil, že jsem sám, po chvíli mě zase někdo dohonil. Pořád tam někdo se mnou byl. Až v posledních dvou kolech jsem jezdil sám,“ popisoval.
Na mrazy kolem minus dvanácti stupňů, které většinu cyklokrosařů dost deptaly, byl připravený lépe konkurence.
„Na mráz jsem docela zvyklý, bydlím nedaleko (v Polničce u Žďáru nad Sázavou), foukává tam vítr a občas je tam ještě hůř,“ srovnával podmínky. „Trénuju v tom denně. Ale na sněhu jsem takhle závodil poprvé,“ připustil.
Horší než počasí pro něj byly nástrahy hlinecké trati.
„Nejtěžší pasáž byla asi v lese, kde to bylo ledovaté a dvakrát jsem tam spadl na stejném místě. Hrozná chyba. Ale dokázal jsem se s tím nějak vypořádat a pak už to bylo dobré,“ řekl.
