Z toho pohledu tuhla krev v žilách. Cyklokrosařka Martina Kukulová na mistrovství světa v lucemburském Bieles vjela do úseku s nejtěžším sjezdem, na šikmém svahu pokrytém blátem i tajícím ledem se jí smeklo kolo a následoval tvrdý pád.
„Hned jsem vstala, ale celou nohou mi projela bolest od naražené kyčle. Musela jsem chvíli počkat, až bolest trochu odezní, a pak jsem teprve mohla jet dál. Závody nevzdávám, ani když to bolí,“ říká na první pohled křehká dívka z Nového Malína u Šumperku.
Navzdory bolesti i výslednému 36. místu se v hloubi duše radovala. Po dvou letech trápení věděla, že se vrátila na špičkovou úroveň.
Za půl roku v reprezentaci
Sportu se s rodinou věnovala odmalička, ke kolu ji v patnácti letech přivedl děda a spolu začali objíždět okresní závody. „Na začátku jsem jezdila silniční i horská kola, ale v televizi se mi vždycky líbil cyklokros a jeho extrémní podmínky. V osmnácti jsem si v létě koupila cyklokrosové kolo a objela celou sezonu,“ vzpomíná na své začátky, kdy se jí ujal loštický závodník Emil Hekele.
„Teď mám nové cíle. Vím, že když člověk chce, může dokázat hodně.“ |
Úspěchy se dostavily téměř okamžitě – po prvních menších závodech se začala umísťovat v Českém poháru a za půl roku už jela s ženskou reprezentací na světový šampionát do nizozemského Hoogerheide.
„Hned mi to šlo. Je to intenzivní a rychlá disciplína, výbušná, sžila jsem se i s technikou, zkrátka mi to sedlo. I tak to ale pro mě byl šok, vždyť v létě jsem si koupila kolo s tím, že zkusím pár okresních závodů, a o tom, že obléknu někdy reprezentační dres, se mi ani nesnilo. Byl to neskutečný zážitek,“ přiznává 21letá cyklistka, která při své premiéře na MS skončila na 41. místě.
Začátek snů se ale druhý rok změnil na noční můru. V další sezoně chtěla Kukulová prorazit ještě výš, jenže se stal pravý opak.
„Šla jsem do toho naplno, jenže až moc a přetrénovala jsem se. Celou sezonu ani tu následující jsem nebyla schopná pořádně závodit. Ztratila jsem veškerou sílu i kondici a nevěděla jsem, jestli se mi podaří vrátit zpět. Je to zvláštní stav a je spousta případů, kdy se z něj lidé ani nedostanou. Snažila jsem se závodit, ale dostávala jsem na Českém poháru i dvě rundy, i když rok předtím jsem jezdila do pátého místa,“ líčí začne řešit váhu, takže jsem začala méně jíst a to problémy jen zhoršilo,“ uvědomuje si.
Dva roky se sebou bojovala, nad vodou ji držela podpora rodiny, kvůli které se nechtěla vzdát. „Napadalo mě, jestli nezačít s novým sportem. Ale táta mi připomínal, že cyklokros dělám proto, že ho mám ráda, a ne pro výsledky. Naši mě hodně podporovali, také mi koupili dvě cyklokrosová kola, takže jsem je nechtěla zklamat a říct, že končím,“ cítí k rodině vděk.
Zlom přišel v Uničově
Trápení skončilo až v listopadu v Uničově. Na závodě Českého poháru skončila druhá, necelé dvě minuty za Kateřinou Nash. „Tím se to zlomilo. Uvědomila jsem si, že jsem zpátky, mám výkonnost a dokážu s holkama jet. Strašně mě to nakoplo, a když jsem dojela na mistrovství republiky šestá, vrátila jsem se zpět do reprezentace na poslední dva světové poháry ve Fiuggi a Hoogerheide. A pak i na mistrovství světa,“ vypráví.
U návratu na světový šampionát po tříleté přestávce nemohl chybět ani rodinný fanklub. „U trati jsem měla rodiče i babičku s dědou, který je dodnes mým největším fanouškem. Přijde po každém závodě, i když se jede okolo baráku, a chce slyšet všechny dojmy. A do Lucemburska si vzal i vlajku,“ usmívá se cyklistka.
„Táta mi připomínal, že cyklokros dělám z lásky, a ne pro výsledky.“ |
Teď už spřádá plány na příští sezonu, kde touží potvrdit, že je definitivně zpět. Kromě závodů ToiToi Cupu chce objíždět i Světový pohár a vyjezdit si nominaci na mistrovství Evropy v Táboře. „Počítám, že když je to doma, bude se o něj snažit hodně holek, ale moc tam chci startovat. V budoucnu bych ráda bojovala o medaili na mistrovství republiky a stabilně se umísťovala vepředu ve světovém poháru,“ přeje si Kukulová, která od ledna také změnila dres.
Místo Emilio Sportu nyní jezdí za olomoucký tým Kolárna, který jí pomáhá s materiálním vybavením, a na dálku spolupracuje s novým trenérem z Mohelnice. „Ale Emilu Hekelemu jsem hodně vděčná za všechno, co mě naučil,“ děkuje Kukulová na dálku.
S Olomoucí ji pojí i studium informatiky na Univerzitě Palackého, kam každý den z Nového Malína hodinu dojíždí. „První rok jsem bydlela na koleji, ale pořád jsem musela převážet kolo, a když se zhoršilo počasí, neměla jsem si kde vyprat dresy. Je pro mě jednodušší si odtrénovat ráno nebo večer doma a mezitím jet do školy,“ líčí svůj běžný den studentka třetího ročníku.
Čím hůře, tím lépe
Každodenní náročné tréninky v osamocení prožívá s lehkým srdcem. Ostatně Martina Kukulová není obyčejná dívka nejen svým studijním oborem. Nad otázkou, jak snáší bláto a špínu, které jí při cyklokrosu zalepí často celý dres i obličej, chvíli přemýšlí: „Dřív jsem dělala několik let moderní gymnastiku, což je estetický sport, kde se neušpiníte, ale vůbec mě to nechytlo. Na cyklokrosu mám naopak ráda dřinu. Závod mě baví tím, jak je intenzivní, člověk je pod tlakem a musí přemýšlet. A čím extrémnější podmínky, tím jsem raději, protože se dělají mezi lidmi větší rozdíly a můžete těžit z toho, že ostatní někde chybují,“ vysvětluje.
O cyklokrosu mluví s velkým zaujetím a v očích jí přitom hrají ohníčky. Návrat do formy jí vlil spoustu motivace. „Když jsem byla přetrénovaná, dala jsem si za cíl jet znovu na mistrovství světa. To se mi splnilo a teď mám nové cíle. Vím, že když člověk chce, může dokázat hodně.“
