Než do Londýna, své čtvrté paralympijské hry, odjel, moc si nevěřil. Přestože pro vrchol roku udělal vše. "Budu rád za každou medaili," tvrdil. Nakonec přivezl dvě, ta druhá, ze silniční časovky byla tou nejcennější. Navíc jedinou zlatou pro českou výpravu.
Když mu ji na krk pověsili, získal jako bonus titul nejúspěšnější paralympijský cyklista všech dob.
"Obrovský sportovní úspěch i životní zlom," vyprávěl šestinásobný vítěz. "Abych byl upřímný, ve vítězství už jsem moc nedoufal, čtrnáct let jsem na vrcholu a není to jednoduché. Že mám nakonec dvě medaile, je těžko uvěřitelné, bude nějakou dobu trvat, než to vstřebám."
Rozhodnutí pokračovat už však padlo. Ještě před paralympiádou dumal o tom, že kdyby hry dopadly špatně, nepřivezl by si žádnou medaili, že by s kariérou skončil.
"Měl jsem takový pocit, že stárnu a že musím přemýšlet, co přijde potom," říkal Ježek. Jenže ten obrovský úspěch mě nakopl, budu pár let pokračovat. Jsem přesvědčený, že pokud budu zdravý a vydrží zájem sponzorů, trenéra, budu se chtít na Rio připravit a tam bojovat o stupně nejvyšší."
Překážkou prý není ani to, že za čtyři roky bude závodníkovi s podkolenní amputací už 41 let. "To ještě nebude tak strašně moc," bránil se. Vždyť třeba Ital Zanardi získal v Londýně dvě zlata, navíc stříbro. A to je mu 45 let!
"Já jsem se sportem začínal později než třeba zdraví sportovci a v paralympijské cyklistice těch 40 let je pořád věk, kdy se dá paralympiáda vyhrát," věřil Ježek.
Může se však taky stát, že za dva roky dojde k pocitu, že už na to nemá a že nemá smysl dál se trápit. "Samozřejmě s tím počítám," ujistil cyklista. "Budu plánovat rok od roku, pokud to nastane, sport opustím. S tím, čeho jsem dosáhl, by mi nebylo příjemné jezdit kolem 15. místa."
Tak proč neskončit teď, na vrcholu, řeklo by se. "Taky by to bylo řešení, asi i logické," souhlasil Ježek. Jenže on ve své sportovní kariéře vidí i jiné, než jen čistě výsledkové pohnutky.
"Mám jiné poslání než vozit medaile, úspěchy," dodal. "Tím, co dělám, dávám naději lidem, kteří mají stejný handicap jako já, a třeba k němu přišli nedávno a teď leží v nemocnicích, po úrazech, po těžkých nemocích. Dokud jezdím na kole a vítězím na něm, jsem víc vidět. Pak tuto práci můžu dělat líp, než když budu jenom vyprávět, co bylo a kde jsem všude byl."
