Vždycky je okouzlující, když se dva sportovní světy protnou.
Čtvrtá etapa letošní Tour končila na motoristickém okruhu Paula Armagnaca v Nogaru. Zajímavé, ale o žádnou novinku nejde.
Tady, na místě, kde se konaly třeba závody formule 2 a 3, v roce 2017 vyhrál Tom Scully etapu Route du Sud. V roce 1974 na stejném místě zase triumfoval Eddy Merckx na klání Criitérium des As.
Hodně oblíbený je nádherný belgický okruh ve Spa, který bohužel o víkendu zažil další smrtelnou nehodu. Velká cena se na něm jela už 78krát, ale co se málo ví, Tour de France sem zavítala už třikrát.
Spa-Francorchamps 🇧🇪
— Noah van Putten (@NoahvPutten) July 4, 2023
In 1980 Bernard Hinault won a TT from Liege to Spa. In 1989 Raul Alcalá won the stage 3, which did a few laps over the circuit in reverse direction. The finish was after the downhill of the Raidillon. In 2017 the Tour passed the circuit during the third stage pic.twitter.com/hdVUcTbnkM
V roce 1980 tady vyhrál časovku z Lutychu Bernard Hinault.
„A o den později jsem vyhrál znovu. Jen jsem si tehdy taky poranil koleno a i přesto, že jsem Tour vedl, musel jsem odstoupit,“ vzpomínal na nešťastný rok.
O devět let později na stejném místě vládl třetí etapě Raul Alcalá, tehdy se po okruhu kroužilo několikrát v opačném směru a cíl byl po sjezdu ze slavné zatáčky Radillon.
A před šesti lety skrz okruh zase projela třetí etapa Tour.
Expert iDNES Premium Raboň: Vingegaard by měl na Pogačara útočit co nejdřív |
Na Circuit de la Sarthe se každoročně jezdí slavná 24hodinovka Le Mans a končila tu i čtvrtá etapa Tour v roce 1975, kterou vyhrál Jacques Esclassan, sedmá etapa před dvanácti lety tu zase startovala.
V Zolderu, kde se kromě motoristických závodů koná tradičně i cyklokros, se jela Tour v roce 1981. Na okruhu se taky odehrávalo mistrovství světa v cyklokrosu i v silniční cyklistice.
A s formulí se závodilo i v ulicích Barcelony kolem kopce Montjuic. Až v roce 1975 se závodníci naštvali a kvůli bezpečnosti jet nechtěli. To zase rozohnilo španělské úřady, které řekly, že pokud nepojedou, formule jim zkonfiskují.
Montjuic Barcelona 🇪🇸
— Noah van Putten (@NoahvPutten) July 4, 2023
The drivers started the race, but most retired early out of protest. The race was stopped when Rolf Stommelen's car went into the crowd, killing 4 people. In 1957 there was a TDF TT on the circuit. It was won by Jacques Anquetil. pic.twitter.com/h9Ky67FYkQ
Piloti tak do formulí nasedli (až na mistra světa Fittipaldiho), odstartovali, ale většina z nich v rámci protestu předčasně odstoupila, nebo nabourala. Závod pak skončil tragicky, když formule Rolfa Stommelena vjela do davu a zabila čtyři lidi. On sám si zlomil obě nohy.
„Nemám problém říct, že to byl jeden z nejhorších závodních víkendů, jaké jsem ve své kariéře zažil,“ uvedl Maurice Hamilton. Legenda mezi motoristickými novináři a autor mnoha knih.
A Tour? Ta sem zavítala v roce 1957 a časovku zde nevyhrál nikdo jiný než Jacques Anquetil.
Nogaro tuhle dlouhou historii připomnělo, byť to tentokrát byla dlouho solidní nuda.
Nejnudnější etapa za poslední dobu
Protivítr, k tomu žádné kategorizované stoupání a předlouhá rovina.
Už na první pohled tohle nemohla být etapa, která by se jakkoliv zapsala do srdcí fanoušků. Na druhou stranu, pro diváky u televizí to byla ideální chvíle na to užít si odpoledne se skleničkou vína a podívat se na cestopis po jižní Francii.
„Jedna z nejnudnějších etap Tour za poslední dobu,“ uznal i sám vítězný Jasper Philipsen.
„Celý den to bylo v klidu a pak se etapa najednou změnila v šílenství,“ líčil Ben Turner.
Až poslední kilometry byly tradičně hektické.
Tady ještě znásobené tím, že se dojíždělo na motoristickém okruhu, takže jedna zatáčka za druhou. Zatímco pondělní první sprinterský dojezd žádný pád neviděl, tady na pár set metrech došlo hned ke třem.
Na zemi skončili Fabio Jakobsen, Matěj Mohorič, Jacopo Guarnieri a Luis Leon Sánchez. Poslední dva pak se zlomeninami závod opustili.
„Ale Fabio by měl být v pořádku. Má pár odřenin, moc se teď nevyspí, ale jinak je v pohodě,“ říkal Patrick Lefevere, šéf Quick-Stepu.
Poslední kilometry na okruhu každopádně dost rozmetaly jednotlivé sprinterské vláčky. Ty se ztrácely a zase nacházely.
Celkově šlo ale o dost neuspořádaný sprint.
Když F1, proč ne cyklistika? Týmové rádio v TV aneb jak se Tour přibližuje světu |
„Každý tým měl dneska plán a myslím, že nikomu nevyšel stoprocentně. Neustále jsem se snažil analyzovat, kdo má v té skrumáži ještě dalšího člověka, skákal jsem z vlaku do vlaku. Na 350 metrech před cílem jsem si říkal, že do toho musím šlápnout. Že mě sice někdo předjede, ale limituju ztráty. Tour je často sázka do loterie,“ uvedl v cíli pátý Mark Cavendish, který zatím marně útočí na historický 35. triumf kariéry.
Vlastně jediní, komu se podařilo zůstat u sebe, byla dvojka Alpecinu – van der Poel s Philipsenem.
Nizozemská hvězda zabrala 330 metrů před cílem a ze skrumáže těl doslova vytáhla belgického sprintera, kterého vypustila 150 metrů před cílem.
„Myslím, že přesně tam, kde chtěl. Zatím nám to tady klape, všichni se cítíme dobře, snad to takhle bude pokračovat,“ povídal spokojeně van der Poel.
Jeho týmový kolega jeho práci dokončil, i když se chvíli čekalo na definitivní potvrzení.
„Uvědomuju si, že je pro mě privilegium mít Mathieua jako rozjížděče,“ usmál se Philipsen. „I já na chvíli úplně ztratil tým, ale naštěstí jsem pak našel jeho zadní kolo a on už mě k vítězství dovezl. Nohy mi ke konci už trochu vypovídaly a Caleb Ewan se ze strany blížil, ale naštěstí jsem to udržel.“
Teď se Tour otáčí k Pyrenejím.
Ve středu na jezdce čeká první kopec mimořádné kategorie Col du Soudet, 19 kilometrů před cílem pak přijde Col de Marie Blanque s tuze těžkými pasážemi ve druhé polovině a následný sjezd do cílového Laruns.
„A my budeme útočit,“ říká bez obalu Tadej Pogačar. „Tour je dlouhá, ale budeme se cítit líp, pokud na své konkurenty nějaký čas najedeme.“
Ohňostroj útoků velkých jmen začíná.