Mark Cavendish

Mark Cavendish | foto: AP

Vede, přesto se cítí poražený. Cavendish nevěří, že uhájí červený dres

  • 7
Vicenza (Od našeho zpravodaje) - Smál se, když si ve středu večer oblékal na pódiu červený dres pro nejlepšího sprintera Gira d´Italia. Ale byl to tak trochu hořkosladký úsměv. Možná si pro něj Mark Cavendish na tomto Giru přišel naposledy.

V bodovací soutěži Gira ještě vede osmadvacetiletý Cavendish o 4 body před Cadelem Evansem. Jenže hornatý profil zbytku Gira nahrává Australanovi.

Brit ovládl letos v Itálii čtyři etapy a mohl vyhrát hromadné spurty i v dalších dvou, kdyby... Kdyby mu organizátoři v obou případech nepostavili kousek před cílem do cesty kopec. Co kopec, spíš jen kopeček, vrchařskou prémii 4. kategorie.

Tak jako ve středu. Najednou se z reproduktorů v konvoji ozvalo: "Cavendish má potíže." Při stoupání na 402 metrů vysokou Crosaru zaostal, marně zatínal zuby, marně se mu snažili pomoci čtyři kolegové. Nabral minutové manko, které dál narůstalo. U historických hradeb v cílovém městě Vicenza žádné spurterské body nepobral.

"Nevěřím, že červený dres udržím," prohlásil.

Evans nyní patrně bude bodovat v horské časovce a následných dvou etapách v Dolomitech, Cavendish se naopak už může spoléhat jen na dojezd závěrečné rovinaté etapy do Brescie.

Před rokem, kdy Giro vrcholilo časovkou v Miláně, ztratil červený dres až v poslední etapě, kde mu ho uzmul Španěl Rodríguez. Tentokrát ho o něj možná připraví další cyklista, který není kovaným sprinterem, ale vrchařem.

Proklaté Giro... Cavendish už má dresy nejlepšího sprintera z Vuelty i Tour, ale z Gira stále ne a ne.

"Nebylo by vhodnější, abyste namísto horského trápení v Dolomitech raději odstoupil a pošetřil síly na Tour?" zeptali se jej.

Jenže on chce dojet až do konce.

"Není to jen kvůli červenému trikotu," vysvětloval. "Jistě, bylo by hezké získat jej, ale když organizátoři zařadí do programu jen čtyři sprinterské etapy, je to takřka nemožné. Stále však chci vyhrávat etapy na závodech Grand Tours, stále je chci vyhrávat na Giru a stále mám kolem sebe skvělý tým. Proto tu nekončím."

Takový je typický Cavendish. Své parťáky chválí takřka na každém kroku. Vynášel je do nebes, když jej dotáhli do cíle ničivé alpské etapy do Bardonecchie, velebil je i po svém triumfu v 13. etapě do Cheraska. "Byl jsem před ní tak zničený, že jsem už ani nechtěl spurtovat. Ale kluci mě přes kopce převezli. Jeli a jeli, dokud jim neupadly nohy. Nemohl jsem je zklamat."

V Cherasku tehdy po ukázkovém vítězném spurtu padl na zem naprosto zničený a prohlásil: "Jsem na kolenou."

Ne, zatím není. Zatím stále nosí červený dres a přijede v něm i na úpatí Dolomit. Pak? "Uvidíme, co přijde. Když jsem byl mladý profesionál, každé mé vítězství byl bonus. Teď je cokoliv jiného než vítězství u mne považováno za porážku. Ale radši jsem v této pozici, než abych byl anonymním cyklistou."

Načež se zahleděl do svého BlackBerry. "To je má nejlepší relaxace. Dokážu si s ním hrát i hodinu v kuse."