„Na trati si už nepřipadám jako turistka,“ ulevila si biatlonistka Veronika Vítková v Hochfilzenu.
A tak závodila.
V sobotní stíhačce vylepšila pozici ze sprintu o 11 příček a postoupila na 14. místo. Na lyžích neuvadala. Naopak, v posledním kole zrychlovala.
V nedělní štafetě vytáhla Češky ze 14. na 9. místo. Na svém posledním úseku byla čtvrtou nejlepší ženou.
Navíc během dvou dnů zasáhla 29 z 30 terčů.
„Cítím se výrazně líp než před týdnem,“ vykládala spokojeně, i když hlas měla zastřený, protože celý český tým s výjimkou Lucie Charvátové bojuje s rýmou. „Věřila jsem, že se zase dokážu vrátit k formě, jakou jsem měla v přípravě.“
Ale co se s ní dělo mezitím?
Velké potíže ve vyšších nadmořských výškách řeší každoročně. Letos se v Pokljuce (1 345 m) vystupňovaly. To byla v podstatě jediná hypotéza, kterou trenéři českého týmu slovinské trable Vítkové dokázali vysvětlit.
PROGRAM: Přehled závodů biatlonové sezony 2018/2019 |
Vyskytly se dokonce názory, že s přibývajícím věkem se její problémy s výškou mohou zhoršovat. S čímž však týmový lékař Vladimír Dobeš nesouhlasí: „Nemělo by to tak být. Podívejte se na horolezce, jak lezou na velehory i ve vysokém věku. Naopak, když je člověk starší, tělo se může přizpůsobit a na některé věci reagovat líp. Ačkoliv Verča má ve třiceti tělo pořád v rozpuku.“
Reakce každého člověka na nadmořskou výšku je individuální, nelze ji předpovídat podle somatotypu.
Ve vyšších výškách dochází ke snížení tlaku kyslíku v tepenné krvi, což vede k nárůstu absolutního množství červených krvinek. Tepová frekvence může být při středně obtížné zátěži až o 30 procent vyšší než u hladiny moře.
Největší krize nastává běžné druhý či třetí den po příjezdu do destinace. Ale u některých jedinců dochází dle mnohých studií i ke druhé, subjektivní krizi okolo 9. dne pobytu. Což byl dost možná případ Vítkové v Pokjuce.
Jak s tím bojovat?
Trenéři ji před týdnem poslali aspoň na den vyspat se pod kopec, k jezeru Bled. „Zároveň je možné podpořit krvetvorbu vitaminem B12 i větší dávkou železa, aby tělo bylo připravené na to, že nižší kyslík ve výškách stimuluje tvorbu červených krvinek,“ říká Dobeš.
Vítková polykala patřičné pilulky, jenže efekt byl pramalý. Takže poslední „léčbou“, kterou nasadil kouč žen Egil Gjelland, byly čas a odpočinek. Od pondělí do středy měla volnější režim, bez tvrdších tréninků.
Vítková o nedělní štafetěv Hochfilzenu O pozici Češek před čtvrtým úsekem: "Když jsem sledovala rozestupy jednotlivých štafet, říkala jsem si, že už se asi nedokážeme moc posouvat. Ale pak jsem viděla, že to Makula přivezla jen kousek za Slovenkami. Ivku Fialkovou jsem hned předjela, pak jsem měla před sebou i další štafety, a to bylo příjemné." O posledním kole: "Z podložky jsem po stojce vyjížděla devátá, v podstatě nastejno s Němkou Hermannovou. Ta mi ale o kousek cukla a já se jí neudržela. Na Ukrajinku Pidhrušnou jsem si naopak věřila, protože v předchozím kole jsem jí předjela. Ale ona to poslední kolo zvládla neskutečně, v posledním kopci jsem se jí nechytala. Zato jsem šla před Rakušanku Zdoucovou, takže jsem skončila stejně, jako jsem byla na střelnici." O 9. místě v cíli: "Potvrdily jsme si, že když nám to všem sedne, můžeme dosáhnout ještě výš, na opravdu dobrý výsledek. Štafeta bývá strašně vyrovnaná, zachybovat v ní umí každý. Vždyť kdo by čekal, že Němka Preussová půjde dnes na dvě trestná kola. Zrovna ona!" O trablích s rýmou: "Nemyslím si, že mě rýma moc omezuje. Obávala jsem se, jestli kvůli ní nebudu unavená, ale je to dobré. I když na hlase je mi poznat, tak nějak huhňám." |
V Hochfilzenu se zároveň ocitla o 300 metrů níže než ve Slovinsku a tento „sjezd“ z pokljuckých výšin jí zjevně udělal dobře.
V Novém Městě na Moravě se tento týden závodí v 620 metrech, progres by tedy měl pokračovat.
Pokud však byla příčinou potíží biatlonistky v úvodu sezony skutečně nadmořská výška, zásadní otázka zní: Co udělat, aby se je příště povedlo aspoň částečně potlačit?
Vždyť už v příští sezoně hostí mistrovství světa italská Anterselva, v 1 630 metrech nejvýše položené pohárové středisko.
A v roce 2021 přivítá šampionát právě Pokljuka.
„Měla by odcestovat do těchto středisek na mistrovství výrazně dřív,“ radí Dobeš. „Nebo předtím trénovat v ještě vyšší výšce. Pak by jí více vyhovovalo, když sjede na šampionát níž, než aby vylezla do výšky a tam se tak trochu dusila.“
Další možností je pobyt v hypoxických komorách, simulujících nadmořskou výšku. Jednu takovou biatlonisté v Jablonci nejnověji mají, nyní ji testují, nabírají data.
Vítková se v ní připravovala v létě před odjezdem na kemp v Obertillachu. „Pak jsem byla nějaký čas taková utažená a taky jsem nezvládala tréninky,“ vzpomíná.
Veronika Vítková na trati štafety v rakouském Hochfilzenu.
O mistrovstvích v Anterselvě 2020 a Pokljuce 2021 teď přemýšlet nechce. „To je daleko. Před námi je Nové Město.“
Špatná reakce těla na nadmořskou výšku je jen jednou, byť nejpravděpodobnější teorií o jejích potížích při prvním kole poháru. Roli mohla sehrát také změna přípravy, s větším důrazem na objem a menším na rychlost.
„I proto Češi teprve postupně přecházejí do vyšší rychlosti,“ soudí Dobeš. „Příprava není naladěná na super výkony na prvních pohárech, ale má nasměrovat formu ke konci sezony na mistrovství světa.“
