„Byla to taková naše první zkouška před domácím publikem. A hodně hrubá,“ vzpomíná Michal Šlesingr. „Bylo to pro nás náročnější, protože domácí podpora přináší na závodníky určitý tlak.“
A právě s ním se čeští závodníci nedokázali srovnat. „Poprvé jsme zkoušeli, jak se k tomu dokážeme postavit a jestli nás to nemůže srazit. A faktem je, že zrovna já jsem se tam během světáku dost ustřeloval,“ připomíná své trable.
O tři roky zkušenější čeští závodníci by si ale s prostředím Vysočina Areny měli poradit. „Víme, na čem zhruba jsme, s čím můžeme počítat,“ říká Šlesingr. „Navíc s výsledky, které momentálně český biatlon má, je na nás tlak všude stejný. Není to jen o Novém Městě, nějaká očekávání jsou všude.“
A Češi ukazují, že si s nimi dokážou poradit. „Už při mistrovství světa v roce 2013 jsem se s tím vyrovnal docela dobře,“ připomíná Ondřej Moravec s úsměvem dvě individuální čtvrtá místa - v hromadném a intervalovém závodě.
„Tlak na naše závodníky se obrovským způsobem zvedá a nese se s vlnou zájmu, která o biatlon v Česku nyní je,“ říká prezident Českého svazu biatlonu Jiří Hamza. „Ale myslím si, že po úspěšných výsledcích ve Světovém poháru a na olympiádě do toho nikdo nepůjde rozklepaný,“ věří.
Šéftrenér reprezentace Ondřej Rybář se proto obává především toho, aby se závodníci nechtěli před domácím publikem vytáhnout až příliš. „Jen doufám, že nebudou chtít fanouškům něco dokazovat. Toho jediného se opravdu bojím. Protože občas platí to, žečím víc člověk chce, tím míň se daří,“ uvědomuje si kouč.
