Jak váš druhý pohárový triumf prožíváte? Úplně jinak než při vaší vítězné prosincové premiéře v Pokljuce?
Mně to pořád připadá, že je to absolutně nereálné. Před závodem jsem si říkala: Už jsme všichni unavení, už je to dlouhé. Venku byla šílená zima, nikomu se nechtělo jet.
Ani vám ne?
Moc ne. Bylo tak minus osmnáct. Teď večer už je tu minus 23. V té zimě to byl dost drsný závod. Ale patřičně jsem se navlíkla a olepila všude, kde to jen šlo.
Neměla jste právě klasickou výstroj...
Snad mi bude odpuštěno, že jsem nedodržela ústrojovou kázeň a dovolila si vzít převlekové kalhoty. Říkala jsem včera trenérovi Jindrovi Šikolovi, že v kombinéze je mi šílená zima, že radši budu volit variantu teplejšího oblečení. Na tréninku jsme šíleně vymrzly, to už bylo fakt o zdraví. Tak jsme si bez ohledu na to, co kdo řekne, vzaly s Jitkou Landovou převlekové kalhoty. Jindra nám to povolil.
ČTĚTE |
V Pokljuce jste v prosinci triumfovala na bořivějším sněhu, teď za třeskutého mrazu. Jste tedy holka pro každé počasí?
Říkala jsem si, že při své tělesné konstituci mohu na tom mrazu vydělat, že všechny holky budou ještě víc zmrzlé než já. Když jsem poprvé vyhrála IBU Cup, byla taky taková hrozná zima. Asi mám v tomhle počasí proti ostatním opravdu trochu výhodu.
Takže když bude v sobotu při stíhacím závodě obdobně, už vám to vadit nebude?
Ono je to závod od závodu jiné. Když vám z kopce promrznou ruce, už s tím potom na střelnici nic neuděláte. To pak nemůžete chytit ani zásobník a kdyby vám vypadl náboj, tak si ho tam sám rukou ani nepřidáte. Neumím si představit, jak dlouho bych s tím musela laborovat.
Dnes jste se zahřála i během, čtvrtý nejrychlejší běžecký čas vás určitě potěšil, ne? Co říkáte tomu, že jste běžela srovnatelně i s Němkou Gössnerovou, čtvrtou ženou z mistrovství světa v běhu na lyžích?
To je super, to jsem moc ráda. Cítila jsem už při štafetě v Soči, že jsem se už zase dostala do lepší kondice. Už jsem si zase připadala o dost silnější a rychlejší.
Mezičasy jste znala, takže když jste podruhé přijela na střelnici, co se vám mlelo v hlavě? Radši si dám se střelbou na čas?
Já se bála: To zas bude stojka za tři, jako v posledních závodech. Pak jsem si řekla: Tak to zkusím, vydýchaná jsem a kroužit na tom trestném kole se mi v tomhle mrazu nechce, tak to radši trefim. V minulých závodech jsem těch kol obkroužila fakt dost, i čtyři najednou. Před poslední ranou už jsem si pomyslela: Výborně, už to nebude za tři, ani za dva, už to může být jen za jedna. Jindra Šikola říká, že poslední ránu nedává jen pitomec. A já si říkala: Tentokrát už pitomec nebudu.
Co na vás při posledním kole trenéři a servismani řvali?
Nejdřív: Vedeš o čtrnáct. A pak na kopci, kde už jsem byla úplně prošitá, volali: Vedeš o sedmnáct. Potěšilo mě, že najíždím čas. Myslela jsem si, že v poledním kopci dostanu tak deset vteřin, ale silou vůle se mi tam podařilo vyškrábat a ještě zafinišovat.
A v cíli vám pak vylétla ruka nad hlavu.
Jo? To já si vůbec nepamatuju.
Opravdu.
To asi od radosti, že jsem v cíli, automatická reakce. Já koukla na tabuli, kolikátá budu, ale nevěřila jsem, že budu v první pětce. Myslela jsem si: Do desítky to bude super výsledek.
Počkejte, tohle jste si říkala, když jste jasně vedla a většina favoritek už běžela před vámi?
Když jsem si ve stanu kontrolovala mezičasy ostatních, tak už jsem si to neříkala. Pořád jsem ale čekala, kdo mě přeskočí. A on nikdo. Ale až když byly skoro všechny v cíli, uvěřila jsem, že to dopadne, že budu fakt první. Neumím popsat ten pocit. Úplně jsem se rozkoktala.
Rozkoktala?
Jo, vzpomínala jsem, jak jsem se po Vánocích po dvou nemocích trápila a jak jsem se mi jezdilo špatně, nebo jak jsem se dlouho nemohla trefit. Ale když dáte dvě nuly, jako já dneska, nakopne vás to a jede se krásně.
Jedno vítězství může být náhoda. Ale dvě už rozhodně náhoda nejsou. Už do světové špičky patříte.
To mě moc těší. Ale o to těžší bude udržet se tam.
Třeba vás sprint "nakopne" podobně jako v Pokljuce. Tehdy jste byla během tří dnů první, druhá a třetí. A program disciplín je v Chanty-Mansijsku stejný.
Jo, to je pravda. No teda!
Když vidíte tu současnou formu, tím víc vás mrzí, že před mistrovstvím světa vás o ni nemoci připravily?
Mrzí mě to. Jenže to si holt člověk nevybírá, ty nemoce přicházejí samy. Sama jsem ale překvapená, že je konec sezony a já pořád někde beru sílu na ten běh. Snad mi ještě chvilku zůstane. Ale bude psychicky těžké startovat tu do stíhačky s jedničkou na čísle. Na to si může zvyknout snad jen Tora Bergerová, která skoro každý závod vyhrává.
Máte náskok 17 vteřin. Což je hodně.
Já vím, ale bude to delší trať než sprint a když člověku dojde, tak mu prostě dojde. Půjdu do toho opatrně a budu doufat, že střelba mě podrží. Střelba je ve stíhačce klíč k úspěchu.
