Platilo pro vás v posledním závodě kalendářního roku: Konec dobrý, všechno dobré?
Takhle bych to asi úplně nenazývala, ale každopádně jsem ráda, že jsem se dneska trefila.
Po rozboru sobotní stíhačky jste ještě s trenérem Egilem Gjellandem upravovali střeleckou pozici. Co konkrétně?
Trošku postavení nohou. Egil si všiml, že to se mnou ve stíhačce při stojce trochu mávalo, tak mi radil, ať si nohama stoupnu trochu jinak.
A pocit na střelnici byl dnes hned jiný?
Ani ne. Já se na střelnici necítila špatně ani v předchozích dnech, kdy jsem se taky soustředila na to, co mám dělat, akorát mi to bohužel prostě nepadalo. Mám radost, že dnes to padalo.
Místy to byl i taktický závod, že? Vyloženě jste se v čelní skupince nehnala dopředu.
Určitě. Ty masáky se musí jezdit takticky. Tak jsem se o to snažila. Nikam jsem se moc necpala, jen jsem se s nimi držela na čele, abych se zbytečně neunavovala. Taky v masácích platí, že je lepší vybrat si střeleckou chybu spíš na začátku závodu než na úplném konci. Ale u mě přišla na konci.
Ještě předtím, když jste i při třetí položce zasáhla všechny terče a probila se tím na první místo, co jste si pomyslela?
Že mám pořád před sebou dvě kola a jednu střelbu a že to ještě bude dlouhé.
0-0-0-1. Střelecká bilance Markéty Davidové v hromadném závodě v Hochfilzenu.
V průběhu čtvrtého kola Marte Oslbuová-Röiselandová smazala třísekundovou ztrátu, kterou na vás při výjezdu ze střelnice měla, a pokračovaly jste spolu. Bylo obtížné akceptovat její tempo?
Už když jsem ji vnímala za sebou, říkala jsem si: Možná bude lepší, když se za ní trochu svezu. Myslím, že mi potom spíš trochu pomohla, abych věděla, jak mám jet. Chvíli jsem sice přemýšlela, jestli se mám s Marte takhle rvát, ale nebylo zase až tak těžké udržet se jí.
Na poslední položce pak přišla vaše jediná chyba. Vnímala jste, že jste při té ráně udělala něco špatně?
Nebyla to podle mě žádná velká chyba, že bych ji strhla. Jen jsem ji spustila o chvilku později a byla nahoře.
Těsná?
Ani nevím. Daleko od terče asi nebyla. Co, Jířo? Byla ta rána daleko? (Obrací se na asistenta kouče Jiřího Holubce.) Tak prej nebyla daleko, povídá Jířa.
Z trestného kola jste vyjela čtvrtá a za sebou v zádech jste cítila rychlou Denise Herrmannovou.
Jo, tu jsem tam cítila celé kolo.
Což není úplně nejpříjemnější pocit.
To tedy vůbec ne. Doufala jsem, že už jí taky těch sil moc nezbývá a že to nějak klapne.
Klaplo. Ovšem dost to bolelo, že?
To asi nás všechny. Šlo o poslední závod trimestru, navíc jsme tu jely trojdenku. Takové třídenní závodní bloky bývají nejtěžší.
Pomůže vám do následujících dvou týdnů tréninku vědomí, že se poslední závod trimestru takhle povedl?
No... musím spíš naopak zůstat nohama na zemi. Byl to jeden závod, ve kterém se mi povedlo zastřílet. Takže vím, že je stále spousta práce přede mnou.
Ale znovu jste dokázala, že s vašim silným během můžete bojovat o vítězství, když se vám povede zastřílet.
Jo, jen bych se ještě potřebovala naučit střílet stabilněji.
V ROUŠCE A BEZ DOTEKŮ. Markéta Davidová potřetí v sezoně na širším pódiu pro šest nejlepších.
Jak byste zhodnotila celý trimestr?
Byl takový nahoru dolů. Ale není to úplně špatné. Všichni jsme asi doufali v o trochu lepší výsledky, ale špatný pocit nemám. Doufám, že se ta odvedená práce ještě projeví v dalších závodech.
Skončila jste už v této sezoně šestá, pak pátá, nyní čtvrtá. Takže na lednový Oberhof vychází třetí místo...
Což bych samozřejmě brala.
Kolik času teď strávíte bez lyží?
Zítřek.
Jen jeden den?
Tak bez lyží asi o něco dýl, protože v Česku není sníh, ale bez tréninku budu jen zítra. I na Štědrý den máme nějaký napsaný.
Po něm se vydáváte na soustředění do Pokljuky nebo do Obertilliachu?
Máme to různé, nebudeme všichni spolu. Já pojedu do Obertilliachu.
A co zkoušky? Zvládáte i nadále kombinovat s biatlonem magisterské studium na vysoké škole?
Zvládám. Už mám hotové nějaké předtermíny. Doufám, že to i se zkouškami všechno vyjde.
