Jen jedinkrát minul terč. Těsně mu utekla Top 10. Trenér Ondřej Rybář druhého nejstaršího biatlonistu ve startovní listině chválil: „Dnes jsem viděl tři položky, při kterých to byl zase starý známý Ondra. Odstřílel je perfektně, rychle a terče zasáhnul bez jakýchkoliv problémů.“
Ondřej Moravec má na kontě devět medailí z mistrovství světa nebo olympijských her, v této statistice je nejúspěšnějším českým biatlonistou historie.
„Když jsem ho dnes sledoval, vzpomněl jsem si na Hochfilzen 2017, jak tam do posledních metrů bojoval ve vytrvalostním závodě o zlato, ale i na Nové Město 2013, kde v něm byl kousíček od medaile,“ vyprávěl Rybář. „Se svojí dlouhou kariérou se tady Ondra loučí pěkným výsledkem.“
Podobné pocity přiznával v rozhovoru pro iDNES.cz a Český rozhlas také 36letý závodník.
Je to velmi důstojné loučení s vašimi individuálními starty na světových šampionátech. Souhlasíte?
Já si myslím, že super. Vyrovnal jsem tím 11. místem mé loňské nejlepší umístění z mistrovství světa v Anterselvě. Desítka na odchod by sice slušela, ale bohužel. Ani nevím, kolik mě od ní dělí.
Jen 1,2 sekundy od desátého Němce Reese.
Hmm, hlásili mi, že s ním bojuju o sekundy. Každopádně jsem dnes, myslím si, podal hodně slušný výkon. Na trati to ode mě bylo závodění. Neumíral jsem tam. Škoda, že ta jedna rána letěla mimo.
Norové slaví, vytrvalostní závod vyhrál Lägreid. Moravec jedenáctý |
Váš projev působil od prvního kola mnohem svižněji než o víkendu. I proto, že jste si lépe rozvrhl síly?
Začal jsem rozumně, nikam jsem se nehnal. Viděl jsem před sebou Tarjeiho Böa a sjížděl jsem ho, ovšem ten jel už své čtvrté kolo. V dalším kole jsem ho měl před sebou znovu, když jel Tarjei finiš, což mi hodně pomohlo. Cítil jsem, že se do běhu postupně dostávám. Potom jsem předjel Kanadana Runnallse a tomu musím hodně poděkovat, protože jsme pak výborně spolupracovali.
Jediný terč jste minul hned na úvodní položce.
Což není nikdy zrovna ideální.
Co ta brzká chyba s vaší psychikou provedla?
Ta rána zase jednou letěla příliš vpravo, s čímž jsem se tu pral už na začátku mistrovství. Ale nepanikařil jsem. Pomohla mi následující čistá stojka, na ní jsem se uklidnil. A dopadlo to dobře.
Vytrvalecký závod je vaší velmi úspěšnější disciplínou, opakovaně jste se na ni dokázal dobře připravit. Dnešní výsledek tedy potvrzuje, že se vám to opět povedlo?
Nechci říkat, že už mi tady nic jiného nezbývalo, než abych dneska něco předvedl. Ale je pravdou, že včera, když jsme byli na Makulině vyhlášení vítězů, dodalo mi to šílené energie. Na úterním tréninku pak ze mě ta energie přímo stříkala. Tak jsem si řekl, že bych ji měl dnes přenést v nějakou přidanou hodnotu. I na ostatních lidech z týmu jsem cítil, že najednou mají takový drajv. Musím Makule poděkovat, moc mě to její zlato nakoplo.
Vrátily se vám také vzpomínky na vaše vlastní medailové ceremoniály, které jste v minulosti zažil?
A jak! Když jsem potom včera večer jel ze stadionu na hotel, v hlavě jsem si je připomínal - nejen moje vyhlášení, ale i ostatní ceremoniály té naší povedené generace. Přepadl mě takový zvláštní pocit: Měli bychom Makulu pořádně oslavit, tohle je přece bomba, hymna, něco neskutečného. Ale zároveň moc dobře vím, co teď Makula cítí, sám jsem to mnohokrát zažil. Vím, že ona zrovna na nějakou oslavu uprostřed mistrovství ani nemá moc pomyšlení. Ale stejně, ty emoce byly tak silné.
Padá na vás i určitá nostalgie?
Dnes už mohu říci, že ano. Ten Makulin ceremoniál byl strašně hezký. A pak mi bylo i smutno.
Dvanáctkrát na MS, čtyřikrát na olympiádě. Devět medailí! Ondřej Moravec má za sebou poslední individuální start na vrcholné akci v kariéře. A 11. místo je v 36 letech velmi důstojným loučením. "Musím poděkovat Makule, její zlato mě moc nakoplo. Dodalo mi šílené energie," říká. https://t.co/YsrNlTYEbH
Ani dnešní 11. místo vás nezviklá k pokračování kariéry do her v Pekingu? Když jste si dokázal, že ještě můžete?
Ne, nezviklá. Nemůžu. Nebo snad můžu, ale už nechci.
Po prvních dvou závodech na Pokljuce jste si posteskl, že už není kde brát. Ale vidíte, zjevně ještě bylo.
Jak jsem už dříve říkal, začátek sezony jsem měl výborný, jenže pak jsem se psychicky ocitl hrozně dole. Takové stavy zažívá každý sportovec. Psychická stránka dělá hodně moc, vždyť já byl potom na některých závodech i šedesátý a plazil jsem se tam. Zato dnes.... né že bych vyloženě jásal, ale dnešní závod byl v mém podání úplně jiný. A tohle je na biatlonu úžasné, že se vaše potíže mohou rychle zlomit a za dva dny jste najednou v úplně jiné pozici.
