„Fyzicky jsem na to neměl. Když jsem přijel na stojku, vyžral jsem si to. Hodně jsem se s tím pral, a i ty rány, které jsem trefil, tak nebyly žádné super rány,“ popisoval Krčmář po dojezdu do cíle.
Ne, nebyl to ten Michal Krčmář z před dvou sezon.
Nebyl to ani ten Michal Krčmář z olympiády v Koreji.
Bylo na něm vidět, jak se na trati trápí. Jak ho každý krok stojí nezměrné úsilí.
Biatlonista Mihal Krčmář ve sprintu v Oberhofu.
„Bohužel se potvrdilo, že na tom teď nejsem dobře. Jsem z toho rozpačitý, mrzí mě to. Chtěl jsem se přes Vánoce zvednout, chtěl jsem poladit formu, abych byl v pohodě, ale to se mi nepovedlo. Mrzí mě to, ale vím, že tohle musím změnit, abych se do té své pohody zase dostal,“ vyprávěl.
Neprožil zrovna ideální vánoční přípravu.
Ne, nebyl nemocný jako Ondřej Moravec, jen měl možná až příliš nabitý program.
Po Štědrém dni si sotva chvíli odpočal a hned s Veronikou Vítkovou cestoval do německého Gelsenkirchenu na exhibici na Schalke, kde dojeli šestí.
„Bylo to takové náročné, jeden den jsme hrozně brzo vstávali, pak letěli do Německa, tam jsme celý den fungovali, šli spát kolem půlnoci a pak zase brzo vstávali. Přijeli jsme domů a byli úplně hotoví. Příště bychom to udělali jinak,“ přiznala i Vítková.
„Bylo to dost turbulentní období. Po Novém Městě jsem se cítil vypráskaně. Pak jsem si odpočinul, necítil se vůbec špatně, ale po Schalke jsem udělal dva tréninky a padla na mě taková deka,“ popisoval.
Ve zbývajících trénincích už to nebylo ono.
A ono to pak nebylo ani po příjezdu do Oberhofu.
„Je to tady jedna z nejtěžších tratí na okruhu. Když má člověk dobrý den, nevadí mu to. Ale když mu to nesedne, podepíše se to na výkonu dvakrát,“ obával se. „Každopádně do závodu skočím a uvidím.“
Byl z toho v pátek 33. běžecký čas a po dvou chybách vestoje 35. místo se ztrátou dvou minut a 24 vteřin před sobotním stíhacím závodem.
„Cítím se teď hrozně unavený, a přitom nevím z čeho,“ popisoval Krčmář své dojmy těsně za cílem. „Kdybychom nějak hodně trénovali, tak to chápu. Ale ty tréninky nebyly vůbec těžké. Chybí mi to, že ráno vstanu a cítím se svěží. Chybí mi šťáva,“ sypal si popel na hlavu.
Kde může být problém?
Krčmář to sám netuší. V přetrénovanosti zjevně ne. Ani ve stravě by to být nemělo, stříbrný olympijský medailista jí pořád to samé.
„Nedělám žádné skopičiny,“ usměje se.
Přitom start do sezony měl zatím nejlepší v kariéře. Po úvodních třech kolech Světového poháru byl patnáctý, dvakrát se vešel v jednotlivých závodech do nejlepší desítky.
K těm špičkovým výsledkům vlastně tolik nescházelo.
„Chyběla tomu třešnička, kousek k té úplné špičce,“ věděl sám.
Loni se právě v Oberhofu celá reprezentace včetně něj odrazila k lepším zítřkům, při kterých Krčmář v Koreji dosáhl až na stříbro ve sprintu.
Třeba už sobotní stíhací závod sedmadvacetiletému biatlonistovi zase vlije krev do žil.
„Kdybych věděl, co udělat pro to, abych byl zpátky ve formě, už v ní jsem. V polovině Vánoc se to ale změnilo a já jsem se přestal cítit dobře. Ale nebudu stahovat kalhoty, chci se s tím poprat, může to jít rychle zpátky nahoru. Proto nebudu padat do nějaké deprese, budu bojovat,“ říká odhodlaně.
