„Přitom byly chvíle, kdy jsem neměla daleko k tomu, abych biatlon nenáviděla. Abych skončila,“ přiznala znovuzrozená aktuálně čtvrtá žena Světového poháru.
Ve čtvrtečním sprintu doma v italské Anterselvě se oči fanoušků neupíraly tradičně jen na nakonec vítěznou Dorotheu Wiererovou, jak tomu bylo prakticky celých posledních deset let.
Bacily, kam se jen podíváš. Biatlonisté řeší, jak před MS zůstat zdraví |
Hleděly i na její sedmadvacetiletou krajanku, v této sezoně politou živou vodou.
Byť tentokrát fanouškům velkou radost neudělala, po dvou chybách skončila třináctá, i tenhle „horší“ výsledek jen ukazuje, jak báječně na tom momentálně je.
Bála se střílet
Přitom už v roce 2017 stála poprvé na stupních vítězů. V sezoně 2017/2018 už skončila v celkovém hodnocení šestá a rok nato mu málem úplně vládla.
Byla to sezona dvou italských dam, které se vlastně příliš nemusí. Asi proto, že jsou naprosto odlišné.
Příklad? Třeba historka z pětihodinové vyjížďky na kole, kterou jim kdysi v přípravném období naordinovali trenéři.
Lisa Vittozziová v cíli individuálního závodu na 15 km v Ruhpoldingu.
Což o to, úkol splnily obě. Jenže zatímco Vittozziová, pracant k pohledání, si šlapání užívala, Wiererová přiznávala: „Už po hodině jsem se začala dívat na hodinky, protože mě to nebavilo. Lisa má úžasnou tréninkovou vůli. Já jsem povahou líná. Mám tak o sto tréninkových hodin míň než ona.“
Tehdy před čtyřmi lety tuhle napínavou bitvu o velký glóbus Vittozziová se svou krajankou prohrála o titěrných 23 bodů, což ji zdánlivě zlomilo.
„Možná by všechno bylo jinak, kdybych tehdy vyhrála, ale osud tomu chtěl, abych šla touto cestou. Třeba mi to ještě v něčem větším vrátí,“ doufá.
Po té sezoně ale nastal postupný úpadek. Pořadím poháru klesala z desáté na šestnáctou příčku, loni dokonce skončila až jedenatřicátá.
Vůbec nepřipomínala tu dívku, která kdysi proháněla i Lauru Dahlmeierovou s Gabrielou Koukalovou.
Lisa Vittozziová v Ruhpoldingu.
Upadla do hluboké krize, zejména na střelnici se jemná slečna z Friuli vůbec nepoznávala. Byly závody, kdy byla schopná na střelnici minout všechny terče. Taková vystoupení pak končila slzami a ani italský kouč Andreas Zingerle chvílemi nevěděl, co s tím.
Rozvinula si strach ze střelnice, bála se chybovat.
„Prala jsem se i s covidem a hodně jsem trpěla psychicky. Byla to dost očistná fáze, kdy jsem musela najít samu sebe,“ popisovala. „Měla jsem spoustu věcí nechat být, plynout, místo toho jsem měla v hlavě dvě stovky otázek. Ale v hloubi duše jsem nikdy neztratila víru ve své schopnosti, protože jsem věděla, že druhé místo v celkovém hodnocení ve Světovém poháru prostě nepřijde náhodou. To a fakt, že jsem pořád mladá, mi pomohlo jít dál.“
Pomohl i finský mág
Tím dalším dílem do skládačky byl finský střelecký kouč Jonne Kähkönen.
Když ho vidíte na střelnici, působí vlastně podobně jako ona. Citlivě, přemýšlivě, klidně. Není se co divit, že mu Italka slepě věří.
„Když jsme se poprvé potkali, měl jsem na ni jedinou otázku: Jsi otevřená poslouchat, co ti říkám, a ochotná pár věcí ve své přípravě změnit? Ona souhlasila. Plusem bylo, že není žádný začátečník. Má za sebou spoustu let tréninku, moc dobře ví, jak střílet, takže šlo jen o to znovu najít ten recept, který jí před lety fungoval,“ líčil Fin v Anterselvě.
A tak hledali, až ho našli.
Změnili její pozici při střelbě i to, odkud střílí. Teď Italka pálí zprava místo zleva.
Lisa Vittozziová se soustředí na střelbu ve stoje při štafetě v Ruhpoldingu.
„Drobnost, ale pro mysl závodníka docela důležitá změna. Musí se víc soustředit, což ona potřebuje. Ale největší dílek téhle skládačky je stejně v Lise. Sama chtěla hodit minulost za sebe a dívat se vpřed,“ vysvětloval Kähkönen.
Jde jí to parádně. Minulý víkend v Ruhpoldingu se po čtyřech letech dočkala triumfu ve Světovém poháru. Už teď se blíží počtu umístění na stupních vítězů, který nasbírala při své nejlepší sezoně.
A čtvrté místo v průběžné klasifikaci její velký návrat jen potvrzuje.
Úsměvy, jednorožci i focení s fanoušky. Mám Anterselvu fakt ráda, říká Davidová |
„Tuhle sezonu skutečně vnímám jako jakýsi svůj druhý začátek. Svou druhou kariéru,“ říká.
Pochopitelně už teď má kdesi vzadu v hlavě i olympiádu, která se právě v Anterselvě pojede za tři roky. Kdyby si totiž měla vybrat, jestli se stane mistryní světa, vyhraje velký křišťálový glóbus, nebo bude olympijskou šampionkou, vždycky by sáhla po tom třetím.
Už odmala o olympijském zlatě snila.
A získat ho doma před svým publikem by bylo speciální. Jen nesmí přijít podobný propad výkonnosti jako před čtyřmi lety.
Vittozziová vypadá, že nyní už je připravená.
