Po čtvrtečním sprintu v Kontiolahti stály sestry Öbergovy poprvé spolu na stupních vítězů, Hanna první, Elvira třetí. A v sobotu se švédskou ženskou štafetou ukončily neporazitelnost Norek v této disciplíně, datující se už od ledna 2019.
PROGRAM A VÝSLEDKY: Přehled závodů Světového poháru v biatlonové sezoně 2020/21 |
„Rodiče musí být doma divocí, když sledují naše závody,“ tuší Elvira. Což jejich matka Viktoria pro list Aftonbladet potvrzuje: „Když jely v Kontiolahti sprint, fandila jsem na gauči tak hlasitě, že se vyděsili i naši psi. Pak jsem plakala štěstím a byla neskutečně hrdá.“
Dojetí dávaly najevo také její dcery, ačkoliv Hanna o sobě tvrdí, že je spíše introvertkou. V přípravě na závody dává prostor i meditaci a o současných covidových omezeních říká: „Jsem vděčná, že v dnešní složité době můžeme závodit a trénovat. Nemám jinak velký problém zůstávat během Světových pohárů jen v hotelovém pokoji. Mám ráda svůj klid.“
Má ráda i jahody, jízdy na kajaku, skládání mnohatisícových puzzlů.
A ač to zní neuvěřitelně, miluje i napětí poslední položky.
„Přijet na ni v souboji o vítězství a vědět, že musíte trefit pět terčů, to je pro mě ta nejtvrdší i nejzábavnější část biatlonu,“ říká. „Když se to potom povede, zažívám občas čirou euforii.“
V neděli ji v Kontiolahti nepocítila, při závěrečné střelbě stíhacího závodu jednou minula a skončila za norským duem Eckhoffová - Röiselandová třetí.
Kariéra sester Öbergových by každopádně v budoucnu mohla napodobit sourozence Böovy také předáváním žezla. V příběhu norských bratrů nejprve exceloval starší Tarjei, v roce 2011 trojnásobný mistr světa a vítěz velkého glóbu, než razantně převzal vládu mladší Johannes.
Rovněž Elviře Öbergové předpovídají experti velkou budoucnost.
Björn Ferry, švédský olympijský vítěz z Vancouveru 2010, o ní tvrdí: „Může dokázat, co si zamane. Při střelbě dokáže být ledově klidná. A na lyžích má ještě lepší běžeckou techniku než Hanna.“
Narodily se v nejsevernějším švédském městě Kiruně, v kraji Sámů a psích spřežení, kde v zimě teplota klesá k minus 30.
Vyrůstaly o něco jižněji v městečku Pitea. Od dvou let lyžovaly. A když otec, který se během armádních let věnoval biatlonu, založil v Pitee biatlonový klub, jeho členkami se staly i tehdy desetiletá Hanna a šestiletá Elvira.
„Hned mě ten sport pohltil,“ líčí Hanna.
Obě pak studovaly na biatlonové sportovní škole v Solleftea. Obě se ověnčily tituly juniorských mistryň světa: Hanna vybojovala v roce 2016 dva, Elvira v roce 2018 dokonce tři.
Obě také byly po své debutové sezoně ve Světovém poháru oceněny trofejí Nováček roku. „Kdo by chtěl být horší než sestra,“ se smíchem říkala Elvira, když ji přebírala.
Jakmile pronikly do reprezentace, pořídily si byty v Östersundu, základně švédského biatlonového týmu.
„Bydlíme tam kousek od sebe, často spolu trénujeme,“ vypráví Elvira a ve volných chvílích se tu věnuje i svému největšímu koníčku - pečení.
Hanna nejprve mladší sestře v poháru vše vysvětlovala. „Učila jsem ji samé praktické věci,“ říká. „Teď už je to jiné. Elvira úžasně zrychlila, je pro mě inspirací. Hecujeme se navzájem.“
Parádní disciplínou Hanny je vytrvalostní závod. V něm se stala na hrách v Pchjongčchangu 2018 senzační olympijskou vítězkou, o rok později doma v Östersundu světovou šampionkou a v minulé sezoně navrch majitelkou malého glóbu.
Letos v létě změnila účes a cíle.
„Chci se pokusit o velký glóbus,“ tvrdí. „Těším se i na mistrovství světa v Pokljuce, připravím se na něj, ale boj o velký glóbus je pro mě letos největší prioritou.“
Elvira si pochvaluje letní přípravu, po které si připadá o hodně silnější. „Mé tělo se mnohem lépe okysličuje,“ zjistila na testech.
Konkrétní cíle do sezony však neprozradí. „Jsem ve svěťáku teprve druhou sezonu. Nechci pospíchat. Jen se chci dál postupně zlepšovat.“
Kam až?