Vleklé zranění lýtkových svalů způsobilo, že Koukalová nyní říká: „K ničemu se zatím nemohu upínat. Nepřemýšlím teď nad tím, kdy bych mohla zahájit sezonu nebo zda pojedu v únoru na olympiádu. Nedokážu na to odpovědět. Vím jen, že na to nejsem v danou chvíli vůbec fyzicky připravena.“
Namísto nabírání formy hledá naději. Každá, i malá pozitivní zpráva se stává psychickou vzpruhou. Například tato: poprvé po dlouhé době je opět s českou reprezentací na soustředění.
Finské městečko Imatra, jihovýchodní Karélie, pět kilometrů od ruských hranic. Velké vodopády sem kdysi lákaly k výletům bohaté obyvatele Petrohradu. Dnes je tu jedna z nejmodernějších biatlonových střelnic a v okolí se vine čtyřkilometrový okruh s navezeným sněhem. Teplota osciluje kolem nuly. „Chvíli sněží, chvíli prší. A na střelnici fučí,“ říká šéftrenér Ondřej Rybář.
Devatenáct reprezentantů obydlelo hotel v sousedství areálu. V sobotu přiletěla také Koukalová, tři dny už se snaží trénovat. „Bolí to,“ povídá Rybářovi, když odchází ze sněhu. Stále je nemožné, aby se připravovala ve vyšší intenzitě, zvlášť když minulý týden musela kurýrovat chřipku.
Napětí v úponech narůstalo
„Žádné závodní tempo to není,“ přitaká kouč. Přesto se také on snaží o optimismus: „Pozitivní je, že Gábina je na sněhu a může na lyžích bruslit. Trénuje sice přes bolest a v nižší intenzitě, ale už s námi vydrží až do konce tréninku. Což je posun oproti předchozím týdnům, kdy na lyže vůbec nemohla stoupnout.“
Zranění se poprvé ozvalo začátkem června při cyklistickém tréninku v Hnanicích na Moravě. „Najednou mi úplně vypnuly nohy, cítila jsem pnutí v lýtkách a nemohla ani slézt z kola a dojít do pokoje,“ líčila pak.
Od té doby bolest přetrvává, už čtvrtý měsíc v kuse. Přípravu musela vypouštět nebo flikovat. „Dělala, co jí tělo dovolilo. Střelbu rozhodně nezanedbávala. I nuly tam teď padají,“ ocení Rybář u finské střelnice.
V minulosti 27letou Koukalovou opakovaně sužovala zánětlivá mikrotraumata namáhaných achilovek. Potíže však nyní přerostly do závažnějšího problému v podobě chronického přetížení úponů lýtkových svalů a bolesti okostic.
„Nejvíc ji to bolí v místě přechodu achilovky a lýtkového svalu,“ popisuje fyzioterapeut týmu Roman Karpíšek, pečující i o další mistryni světa, oštěpařku Barboru Špotákovou. „To napětí měla Gábina v úponech usazené delší dobu, ale neprojevovalo se. Když však nyní začala po jarním odpočinku nohu opět zlehka zatěžovat, ta nakumulovaná bolest se probrala.“
Podle Karpíška může jít nejen o fyzický, ale současně také o psychický problém: „Mohou zde působit i okolní vlivy. Kdyby šlo pouze o svalovou záležitost, mělo by to být dávno pryč. Ale i podvědomí tam neustále pracuje.“
Společně s Rybářem konzultovali zdravotní stav biatlonistky se špičkovými českými ortopedy, na postupu léčby se posléze shodli s profesorem Pavlem Kolářem.
Operativní zákrok není řešením. Stejně tak úplné vypuštění tréninku. Vzhledem k tomu, že do zahájení her zbývá 101 dnů, je nutné kombinovat trénink v nižší intenzitě s důkladnou rehabilitací. „Improvizujeme a čekáme, kdy ji tělo pustí do plné zátěže,“ tvrdí Rybář.
Denně tráví Koukalová rehabilitací nejméně hodinu a půl. Od kompenzačních cvičení, aby sval po tréninku opět správně aktivovala, až k fyzikálním terapiím s nejrůznějšími přístroji. Větší péči věnují klenbě chodidel, do bot dostala speciální vložky s molitanovými balonky, aby chodidlu odlehčila.
„Snažíme se Gábinu uvolnit komplexně, to znamená také kyčel nebo záda,“ líčí Karpíšek. „Vše totiž opravdu souvisí se vším. Bolavé lýtko se teď snaží nahrazovat něčím jiným, přetěžuje proto podkolenní jamku, stehna, hýždě, bok. A z toho se blokují bedra.“
Kdy by mohla začít závodit?
Že by vyběhla do prvního kola Světového poháru, už za necelý měsíc ve švédském Östersundu, se jeví vysoce nepravděpodobné. „Pokud ani měsíc před zahájením svěťáku Gábina nedokáže stoprocentně trénovat, není příliš reálné, aby tam byla,“ souhlasí Rybář.
Kdy tedy začne? Karpíšek věří, že do sezony může vstoupit při třetím pohárovém kole, před Vánocemi ve francouzském Annecy. Další šancí na rozjetí budou klasické lednové štace Oberhof, Ruhpolding a Anterselva. A existuje samozřejmě také krajní varianta, že se v závodě poprvé objeví až v únoru na hrách v Koreji.
Zatím jde o věštění z křišťálové koule s nemnoha indiciemi. „Tři a půl měsíce do her je pořád dost času,“ uklidňuje Rybář. „Ačkoliv poslední dobou utíká ten čas strašně rychle.“
Pro šéftrenéra, jenž musel v létě a na podzim řešit nevídaný seriál zdravotních potíží Koukalové i dalších reprezentantů (Moravec, Václavík, Puskarčíková, nyní Johanidesová) to není snadná situace. „Takovou sezonu jsem ještě nezažil,“ posteskne si. „Sžívám se s tím těžko. Ale to je prostě realita, co nadělám. Ve sportu musíte počítat s tím, že všechno nejde jak po drátku.“
Po hrách v Soči 2014 se musela Koukalová vypořádat se stavem vyhoření, uvažovala dokonce o ukončení kariéry. Loni v létě čelila pro změnu celkovému vyčerpání organismu. Současný problém je jiný a tréninkový výpadek bude znatelný. Přesto její naděje spočívá i ve vědomí, jak na horské dráze své kariéry dokázala vždy v relativně krátkém čase opět vyletět vzhůru.
Když nyní leží u Karpíška na masážním stole, fyzioterapeut jí říkává: „Ty jsi povahou závodník a závody ti chybějí. Neboj se do toho zase jít, třeba i za cenu, že ti ty první nevyjdou. Také malá prohra tě nakopne a bude to dál jen lepší a lepší.“
Je přesvědčen, že Gabriela Koukalová v Pchjongčchangu bude, i kdyby bolest do té doby zcela nepolevila. „A v závodní atmosféře umí sportovec na hodně věcí zapomenout.“
Sama biatlonistka momentálně o olympijské Koreji hovořit nechce. Jen říká: „Pokorně si od života beru to, co mi dává a co mi dovolí.“
Doufá, že jí dovolí ještě jeden pokus pod pěti kruhy.
