"Zase něco do sbírky," říká. Ve vytrvalostním závodě startoval předposlední, do sprintu vyrazil s číslem 104 poslední a se šedesátkou vyjede také na trať nedělního stíhacího závodu.
Prý za ní může trenér Ondřej Rybář. "Přivolal to, když mě nasadil do čtvrté skupiny závodníků," úsměje se Vítek. Vtipné hlášky biatlonového pohodáře patří ke koloritu závodů běžců s malorážkami.
Smolař Zdeněk Vítek- na MS v Pokjluce 2001 ve sprintu při střelbě vstoje třikrát chyboval, ale dobrovolně absolvoval čtyři trestné okruhy, čímž se připravil o lepší umístění - v závodě SP s hromadným startem v Oberhofu 2002 střílel na jeho položku Rus Rožkov, Vítek přijel do cíle se třemi náboji čtvrtý a později byl diskvalifikován - kvůli problémům s břišními svaly musel vynechat celou sezonu 2003/04 - v září 2005 strávil týden v nemocnici, na lovu vedle něj vystřelil kamarád a biatlonista málem přišel o sluch - ve stíhacím závodě SP v Ruhpoldingu 2006 půjčil po pádu hůl Švédovi Bergmanovi. Vzápětí sám upadl a ztratil nábojníky - ve sprintu SP v Hochfilzenu 2010 chtěl na první položce střílet se zajištěnou pojistkou na zbrani, přesto skončil dvacátý |
Že na mistrovství světa v Pokljuce dobrovolně běžel jedno kolo navíc? "Nebyl jsem ji jistej. Tak jsem to posichroval."
Že mu Rožkov vystřílel terče a on po diskvalifikaci přišel o třetí místo ve Světovém poháru a prémii 3000 marek? "Je to trochu dražší zkušenost, ale stalo se. Jel jsem patnáct kilometrů na nic."
Že po pádu v Ruhpoldingu ztratil náboje? "Vlastně mi zbyly rezervní. Dva. Jenže to je na pět terčů málo."
Ale pozor, Zdeněk Vítek nesbírá jenom karamboly. Z mistrovství světa v roce 2003 si přivezl bronz. Ve čtyřiatřiceti letech jej dopředu žene vidina mistrovství světa, které příští rok hostí Nové Město na Moravě. Testovací závody Světového poháru si užívá ze zadních pozic startovních listin.
Na desetikilometrovou trať sprintu vyjel poslední. "To se běží super. Na trati nikde nikdo, trenéři se stahujou k buňkám," krčí rameny. "Ale diváci čekali," pochvaluje si. Víc než třináct a půl tisíce diváků vytvořilo bouřlivý kotel. "Na to, že jsem jel poslední, to byla super atmosféra."
Střelba se mu ideálně nepovedla, čtyřikrát minul. Do posledního kola vybíhal s jasným cílem. "Říkal jsem si, musím se na tu šedesátku dostat. Když už tady furt startuju poslední, ať to dodělám," vykládal. V cíli zkontroloval výsledkovou tabuli: 60. Vítek, zářilo na ní. Rozesmál se. V neděli vyrazí do stíhacího závodu. Jako poslední.
