Vojtěch Hruban při tréninku českých basketbalistů před kvalifikací o postup na mistrovství Evropy 2025 | foto: CZ BASKETBALL / Václav Mudra

Rekord Ligy mistrů i (ne)známý zábavní park. Hruban čelí basketbalové vášni

  • 0
Před sezonou se z Londýna, mnohamilionové pulzující metropole, přesunul do francouzského městečka Cholet, které má zhruba šedesát tisíc obyvatel. „Obrovský skok, ale vyhovuje mi. Dětí tam chodí do školy, učí se jazyk,“ popisuje Vojtěch Hruban. „A místní lidé basket absolutně milují, až je to skoro někdy až moc. Ale na to si člověk nemůže stěžovat,“ dodává s úsměvem zkušený kapitán reprezentace.

Právě s národním týmem ho čekají nejbližší dva zápasy: v pátek v Pireu proti Řecku, v pondělí v Pardubicích proti Velké Británii. Čtyřiatřicetiletý křídelník chce opět patřit k hlavním postavám týmu španělského kouče Diega Ocampa, v klubu si momentálně užívá hojného vytížení.

Jste s basketbalovou stránkou vašeho angažmá spokojený?
Ze začátku jsem dostával opravdu hodně minut, pak jsem bohužel chytil nějaký virus, který se mi tři týdny pořád vracel. Měl jsem střevní problémy a zhubnul šest kilo. Nebylo to úplně ideální a trvalo, než jsem se zase dostal na normální váhu. Ale pak jsem se vrátil do rytmu, poslední měsíc mám zase střely i minuty, takže jsem rád.

A jaká je nálada v celém týmu? Jste na desátém místě francouzské ligy a v Lize mistrů hrajete část vítězů pro 16 nejlepších.
Výsledkové hodně kolísáme. Nemáme moc široký kádr, a jak máme hodně zápasů, tak třeba ve čtyřech pěti z nich hrajeme dobře, ale pak zase přijde krize. Francouzská liga je navíc strašně vyrovnaná, takže pokud máte špatné období, nemůžete se chytit na nějakém slabším soupeři a jde to hrozně rychle. Ale zatím jsme tam, kde jsme před sezonou chtěli být, což se počítá.

Jak se projevuje, že město basketbalem žije?
Při zápasech je pokaždé plná hala, máme opravdu hodně kontaktů s fanoušky. Klub se snaží, abychom se s nimi často potkávali, pořád máme nějaké akce. Do haly chodíme stejným vchodem jako diváci, což je po prohraném zápase někdy zvláštní. Pohledy občas nejsou úplně příjemné, ale to k tomu prostě patří.

Cítíte, že ve Francii teď basket táhne, když mají v NBA Victora Wembanyamu?
Ano. Francie má největší počet cizinců v NBA spolu s Kanadou, v příštím draftu mají být další tři Francouzi vybraní do desítky. Basketbalový boom tam opravdu znát je, spousta zápasu se hraje ve velkých halách pro patnáct tisíc diváků. Pařížský tým chce taky do Euroligy, takže by tam měli mít už tři kluby.

Je francouzská soutěž nejlepší, ve které jste kdy hrál?
Stoprocentně. Není v ní jediný zápas, který by byl jen na odehrání. Každý vám něco dá, což je super, ale na druhou stranu rychle spadnete do krize. Prohrajete dva zápasy a příště máte Paříž a Monako.

Vojtěch Hruban při tréninku českých basketbalistů před kvalifikací o postup na...

O lize se říká, že je hodně fyzická a obranná.
Rozhodně, je v ní daleko těžší skórovat než v Champions League. Já už ani prakticky nelezu do bedny, nemá to cenu. Vždycky se totiž zjeví nějaká dlouhá ruka nad obroučkou… Hráči jsou tam vyšší a fyzičtější, hřiště je kvůli tomu daleko plnější a je těžší dávat body.

V říjnu jste v Lize mistrů jako první hráč v historii překonal metu tisíce bodů. Měl rekord ohlas?
Obrovský, byl to docela blázinec. Vůbec jsem nečekal, že to bude tolik lidí řešit. Až jsem měl trochu problém, protože najednou všichni počítali, že už mi chybí jenom pět bodů, a pak bylo docela těžké je dát. Nakonec jsem byl rád, že mám tisícovku za sebou, můžu hrát zase víc v klidu dál a soustředit se jen na basket.

Reportér odhalil chybu ve skóre. Hruban o šílené situaci a tisícovce v Lize mistrů

Jaká byla nejcennější gratulace?
Dostal jsem jich fakt spoustu. Hezké bylo, že hned po zápase vidím našeho asistenta, jak běží přes celé hřiště. Říkám si, co blbne, ale on mi nesl zápasový míč. Sice nejsem velký archivář, ale tenhle si schovám jako vzpomínku. A potěšilo mě, že na mě asistent tak myslel.

Co v městečku Cholet kromě basketbalu děláte?
Přes zimu je to slabší, je to přeci jen menší město. Ale s dětmi jsme jezdili do zoo, kterých je kolem spousta. A taky je tam obrovský zábavní park, o kterém jsem teda do té doby v životě neslyšel, z čehož byli všichni naštvaní. Za rok do města přijedou čtyři miliony návštěvníků, v létě pak můžeme vyrážet i na pláž, na kterou to máme 45 minut.

Teď vás čekají reprezentační výzvy, v pátek začnete v Řecku boje o EuroBasket 2025. Máte nejsilnější tým od předloňského mistrovství Evropy, dává vám tato sestava naději na zdárný vstup?
Samozřejmě pomohlo, že tady může být Saty (Tomáš Satoranský). Tím, že se FIBA konečně domluvila s Euroligou, tak se může připojit. Všichni ostatní jsou tentokrát zdraví a jsou v dobré pozici v klubu, tak mohli přijet, jen Honza Veselý se omluvil. Předpokládám, že postup na EuroBasket mají všichni v hlavách, takže chceme být hned od začátku připravení a kompletní.

I borci z NBA se diví. Satoranský o drsné sezoně v Barceloně i reprezentaci

Co čekáte od utkání v Řecku?
Favoriti nebudeme, na druhou stranu už se hodněkrát ukázalo, že tahle role nám svědčí. Určitě nikdo z nás nepřemýšlí nad tím, že si tam jedeme jen zahrát a podívat se do Atén. Chceme uspět a cítíme, že v takové sestavě můžeme hrát s kýmkoliv.

Ve skupině máte ještě Británii a Nizozemsko. Jací to budou soupeři?
Obavy z nich mít nemusíme, respekt ano. O žádném z týmů bych neřekl, že je vyložený outsider, v podstatě každý může porazit každého. S Nizozemci jsme hráli na mistrovství Evropy, Britové byli taky na posledním turnaji a Řecko je samozřejmě evropská basketbalová velmoc.

Vy sám jste v britské lize v minulé sezoně působil, bude pro vás pondělní zápas v Pardubicích speciální?
Určitě ano. Zahraju si proti klukům, se kterými jsem se skamarádil a jsme pořád v kontaktu. Takže je rád uvidím.

Vojtěch Hruban odpovídá na dotazy novinářů před kvalifikací o postup na...

Jak se změnila česká reprezentace pod trenérem Ocampem, který se funkce ujal loni v létě?
Jak trénujeme a přistupujeme k přípravě na zápas, je úplně jiné než dřív. S Nenem (Ronenem Ginzburgem) jsme v podstatě od první minuty jeli pět na pět, on předpokládal, že individuální detaily prostě všichni umíme. Diego se víc zaměřuje na to, abychom měli právě tyto detaily, a hra pět na pět je pak už nadstavba.

Národní mužstvo se opírá o několik třicátníků, vy sám jste nepřemýšlel, jestli máte chuť pokračovat?
Bavili jsme se s kluky a řekli si: „Hele, ještě do toho jdeme.“ Všichni dali palec nahoru, takže i pro mě potom byla jasná věc, že budu hrát. Už jsme si tak nějak řekli, že to ukončíme někdy všichni najednou. Dokud vydržíme všichni, tak budu pokračovat i já.

A stále zůstáváte kapitánem. Co pro vás tato role znamená?
Samozřejmě čest. A spoustu práce navíc, ale je příjemná. Jsem rád, že jsem se do této pozice dostal. Přichází asi i s věkem a s tím, že už mám něco odslouženo, ale je fajn, že mi i kluci vyjádřili podporu a chtějí, abych byl kapitán dál. Toho si cením ze všeho nejvíc.


Sport v roce 2024

4. - 26. 5. Cyklistické Giro d´Italia
10. - 26. 5. MS v hokeji, Praha a Ostrava
26. 5. - 8. 6. Tenisové Roland Garros, Paříž