"Sezona, v níž porazíte Nymburk, skončíte třetí v základní části a v play-off postoupíte do semifinále, je úžasná. Ale zkusíme dojít ještě dál," slibuje Budínský. Bitva o finále s Novým Jičínem odstartuje v pátek.
Berete medaili jako svůj největší úspěch v trenérské kariéře?
Rozhodně. Je to moje první trenérská medaile. Sezona byla náročná, konkurence ještě lepší než loni. Úroveň se zase zvedla. O to víc si toho vážím, že jsme skončili třetí.
Hodně lidí vám předhazovalo, že jste medaili ještě nezískal. Berete to jako zadostiučinění?
To ne. Pro mě je důležitý spíš ten pocit, že jsme se dostali do semifinále. Dříve byly jiné systémy hry, s tím nic neudělám. Kdyby se hrálo jako letos, měli jsme už tři medaile. Máme radost, že jsme ji letos získali, ale že bychom to vzali od druhého konce a všem se s ní teď vychloubali? Takhle to nebereme.
Zúročila se práce, kterou jste do týmu za pět let vložil?
Jedna věc jsou výsledky, druhá jak hráči pod vámi výkonnostně rostou. Stabilně se umísťujeme vysoko. Za pět let, co jsem v Děčíně, jsme třikrát postoupili v play-off do semifinále, dvakrát jsme prohráli ve čtvrtfinále 2:3 na zápasy. To je obrovská věc. Letos je úspěch o to větší, že konečně dostaneme medaili.
Je medaile větší úspěch než porazit "neporazitelný" Nymburk?
Jasně. Nymburk, to byl výjimečný jeden den. Ale dostat se mezi osm nejlepších a vyhrát v play-off, kde se hraje na doraz, nikdo nechce, aby skončila sezona a rozhoduje spousta detailů, to je víc. Víte, že play-off je barometr úspěchu. Můžete hrát celý rok nic moc a pak uspět. Příklad jsou Karlovy Vary v hokeji. Byly šesté v základní části, což není špatné umístění. Ale vyhrát z takové pozice titul, to je famózní, fantazie. Každý to vnímá, všichni viděli, co to udělalo s městem. Pro Děčín je pozitivní, že jsme si obhájili třetí místo po základní části, že jsme v semifinále. Slyšeli jsme narážky, že vždy těsně před vrcholem selžeme. Že na to nemáme. A my postoupili.
Kdy jste měl víc zahlcený telefon gratulacemi? Po výhře nad Nymburkem, nebo po vítězství v sérii s Ostravou?
Asi po Ostravě. Mrzí mě, že jsem některé zprávy ani nedostal. Telefon mi kleknul. Zrovna mi volal jeden kamarád, jestli jsem ještě na živu. Že mu neodpovídám na zprávy. A nebyl jediný. Můj telefon ten přenos dat asi nějak nestíhal. Neodpovídal jsem, protože zpráva prostě nedorazila. Všem se dodatečně omlouvám.
V čem jste byli lepší než Ostrava?
Oba týmy hrály výborný basketbal. Když se podíváte do statistik, jsou to skvělá čísla. První tři zápasy bylo neuvěřitelně vysoké skóre. Ne proto, že by byly špatné obrany. Individuality v obou týmech byly výtečné. Hatcher s Williamsem to táhli, ale u nás je podpořili i další hráči. Vyždímali ze sebe maximum, předvedli víc než v základní části. Proto jsme vyhráli celkem přesvědčivě 3:1. Kromě jedné čtvrtiny, v níž jsme vyhořeli, jsme hráli čtyři zápasy fakt velmi kvalitní basketbal. A všichni na tom měli svůj podíl.
Jako třeba rozehrávač Jiří Holanda, jenž zazářil v úvodním duelu?
Předvedl zatím svůj nejlepší zápas v Děčíně. Hatcher měl už v polovině utkání tři fauly, nemohl moc hrát. Ale Holanda ho plnohodnotně nahradil, překonal. A tím ukázal, že jsou všichni schopní hrát výborně. Všichni byli produktivní, bodovali. Měli jsme ve více zápasech i šest dvouciferných střelců. To byla naše deviza. Ostrava ke konci série měla nebezpečné už jen Američany Arnolda s Mitchellem a Stuchlého.
Dá se třikrát porazit Nový Jičín?
Tuhle otázku jsem si dal zrovna dnes po ránu. Také jsem přemýšlel, jestli je to vůbec možné.
A k čemu jste došel?
Že se to dá, za určitých okolností. Nový Jičín má vynikající tým, budou připravení a nažhavení potvrdit roli favorita. Doufám, že to bude dobrá série a budeme v ní úspěšní.
Graduje forma vašich hráčů?
Řekl bych, že ano. Po základní části jsme skončili třetí a řekli si fajn, je to tady. Všichni viděli tu šanci a když se taková naskytne, musíte tomu jít naproti. A my šli. Fanoušci si přáli do čtvrtfinále bližšího soupeře než Ostravu, ale nakonec to možná bylo dobře. Odehráli jsme skvělé zápasy, byla to výtečná konfrontace a příprava na Nový Jičín. Zase budeme jezdit stejné dálky, hrát proti týmu s cizinci. Už jsme dokázali, že nebyla náhoda, když jsme hráli celou sezonu dobře. A teď je tu odměna. Jsme mezi posledními čtyřmi týmy a můžeme si to užít a zkusit vzdorovat i Novému Jičínu.
Bude stačit výkon, jaký jste předváděli proti Ostravě, i na Nový Jičín?
To nevím. Se vším respektem k Ostravě, Nový Jičín je určitě lepším týmem. Hlavně v domácím prostředí je téměř k neporažení. Ale uvidíme. Pokud budeme hrát aspoň tak jako s Ostravou, zápasy mohou být zajímavé, mít zápletku. Uděláme vše pro to, abychom to zdramatizovali, aby to nebylo tak jednoznačné. I když soupeř je velký favorit. Má individuality, kvalitu, v semifinále ale už můžete těžko vybírat.
Slíbil jste, že když postoupíte do semifinále, že se nebudete holit. Už vám raší vousy?
Dávno. Nechtěl jsem to kvůli rodině, ale člověk musí dělat neustále kompromisy. Slíbil jsem to kapitánovi Jakubovi Houškovi, tak to dodržím. Snad to vezmou i moje děti.
Podstupujete s týmem i další rituály? Dotýkáte se pro štěstí dřevěného vajíčka před utkáním?
Někdy ano. Když mi to Kouba (Jakub Houška) nabídne.
Může vám euforie, která teď v Děčíně panuje, pomoct až do finále?
Vím, že není potřeba hráče tolik motivovat. Všichni dobře vědí, co se stalo. Že jsme v semifinále, máme minimálně bronz. Pro mě je to teď nejlepší období - jak v tréninku, tak v zápasech. Když hrajete play-off, jste v jiném světě. Všichni jsou připravení, koncentrovaní. Každý zápas se hraje na doraz, je důležitý. Až budeme hrát doma první utkání s Novým Jičínem, doufám, že bude nabitá hala. Kvůli tomu lidi chodili celou sezonu, kvůli nim jsme se snažili hrát nejlépe, jak to šlo. A povedlo se něco mimořádného. Po jedenácti letech medaile, teprve druhá pro Děčín. Dokázal to za éry trenéra Skokana, hráčů jako byli Petr Janouch či Luboš Bartoň. Teď dosáhla stejného úspěchu nová generace a jsme to my. Snad si to lidi užijí, je to výjimečné období. Nemáme možnosti rok co rok vyhrávat jednu medaili za druhou.
Nebude vám teď Děčín malý?
Myslím, že ne. Děčín mám moc rád, je to moje srdeční záležitost. Mám tu výborné podmínky pro práci, tým, který výborně pracuje. Teď jsem na něj hrdý, protože hraje způsobem, jakým bych chtěl hrát pořád. Jsou tam hráči, kteří dokážou porozumět tomu, co po nich chci. Jsou pracovití. A to je mnohdy důležitější než třeba lepší finanční možnosti. Děčín je momentálně moje práce, láska. Vše dělám pro Děčín a on mi to vrací. Kluci i fanoušci, kteří nás v play-off ženou vynikajícím způsobem. To mě uspokojuje a pořád baví.
