Hlavní hvězdu týmu Tima Duncana téměř po celou sezonu trápily problémy s nohou (plantar fasciitis) a v základní části dosáhl svých vůbec nejnižších průměrů v kariéře v bodech, doskocích, blocích i úspěšnosti střelby. Argentinec Manu Ginobili vynechal kvůli různým problémům 17 zápasů a nedokázal zopakovat své výkony ze sezony 2004/2005.
To, že Spurs navzdory potížím svých dvou hlavních opor dokázali vyhrát rekordních 63 zápasů a dostali se do pozice, kdy měli obhajobu titulu relativně na dosah (i když byli nakonec vyřazeni Dallasem v rozhodujícím 7.zápase skvělé série v semifinále Západní konference), to jen dokazuje, jak silný mají tým.
Velký krok kupředu udělal především Tony Parker, který zapracoval na své střelbě zdálky, stal se ještě mnohem nebezpečnějším hráčem než dříve, a nakonec se poprvé v kariéře dostal do All-Star týmu. Spurs se však kromě něho mohli spolehnout na deset dalších hráčů.
San Antonio především mělo zcela suverénně nejefektivnější obranu v lize ("defensive efficiency"), a to už popáté za posledních 6 let. Pod košem vládl Duncan, na perimetru jeden z nejlepších obránců ligy Bruce Bowen, na střední rozehrávce trochu nedoceněný obránce Parker a Spurs v podstatě neměli v základní části v defenzívě slabinu - snad jedině to, že nenutili soupeře až tolika ztrátám.
V této statistice byli lehce pod průměrem, ale v dalších 7 základních statistických obranných ukazatelích byli v úplné špičce. Proti Spurs bylo především velmi nesnadné střílet trojky - což je důkazem toho, jak individuálně výborné obránce tým má.
Většina trojek (a košů, na které se zapisuje asistence) padá ve chvíli, kdy je obránce přehrán jeden na jednoho a potřebuje výpomoc, anebo je prostě jasně slabší než útočník a obrana automaticky zdvojuje okamžitě po příhrávce. V San Antoniu se tohle ale stává zřídkakdy.
Soupeři nakonec stříleli proti Spurs jen 13,8% svých střel zpoza trojkové čáry a to je zdaleka nejméně ze všech týmů ligy (Detroit 15,7%, Indiana 16,7% atd.). Spurs navíc dovolili soupeřům jen na 48% jejich košů zapsat asistenci - jen Phoenix měl ještě nižší číslo.
Ironií bylo, že právě defenzíva Spurs v play-off zradila. Dallas proti nim hrál s malou pohyblivou sestavou a San Antonio bylo nuceno stáhnout ze hry Nesteroviče a Mohammeda, a podstatnou část série hrál na pozici čtyřky dokonce Michael Finley. Nikdo neskóroval za posledních 5 let proti Spurs tak "snadno" jako v květnu Mavericks - no, také jen málokdo zná defenzívu Spurs lépe než jejich bývalý hráč Avery Johnson, současný kouč Dallasu.
Spurs nebyli v sezoně zdaleka špatní ani v útoku - v jeho efektivitě byli devátí v lize. Parker, Duncan a Ginobili vytvářeli svou hrou spoustu trojkových příležitostí pro spoluhráče a Spurs byli druzí nejlepší v NBA s úspěšností trojek 38,5%. V celkové úspěšnosti střelby z pole skončili třetí, a to především díky famózní loňské úspěšnosti Parkera (54,8%).
Jedním z důvodů, proč Spurs nakonec nestačili na Dallas, bylo to, že neměli náhradníka za Tonyho Parkera. Až příliš se spolehli na veterána Nicka Van Exela, ale jeho výkony byly naprosto bídné a dost možná právě tohle stálo Spurs titul.
Spurs možná udělali tu chybu, že se až příliš zalekli nevydařených výkonů jinak velmi solidního nováčka Bena Udriha ve finále proti Detroitu v sezoně 2004/2005, a v létě získali do týmu Van Exela, který je tak potrápil v roce 2003 ještě v dresu Dallasu. Problém byl v tom, že Van Exel (34 let) od té doby ztratil hodně na výkonnosti, a navíc ani v oné zmiňované sérii proti Spurs s výjimkou několika klíčových střel zase až tak nezářil - střelba 37% z pole a 17 ztrát za 6 zápasů.
Van Exel v sezoně potvrdil všechny obavy, které kolem jeho příchodu panovaly - špatně bránil, střílel ze špatných pozic (39,7% z pole) a jeho statistická užitečnost (PER) byla nakonec v sezoně o třetinu horší než mnohem méně hrajícího Udriha. Van Exel hrál natolik špatně v základní části, že bylo překvapivé, kolik mu dali Spurs prostoru v rotaci pro play-off - a on hrál ještě hůř (2,2 bodů na zápas, 21,9% z pole, nulová obrana).
ZMĚNY V SESTAVĚ:
1. Vytrejdování Radoslava Nesteroviče (+peněžní částka) do Toronta za Matta Bonnera, Erica Williamse a právo výběru v draftu v roce 2009.
Spurs se především zbavili Nesterovičova megakontraktu. Bonner je trochu podobným typem jako Robert Horry a mohl by stárnoucího veterána, který už je za zenitem výkonnosti, částečně nahradit. Je dokonce lepším trojkařem, i když to samozřejmě ještě nedokázal v tak klíčových okamžicích důležitých zápasů jako Horry.
Williams si pravděpodobně moc nezahraje, ale jeho končící kontrakt by Spurs mohli použít při nějakém trejdu během sezony.
2. Podpis smlouvy s Jackiem Butlerem, odchod Nazra Mohammeda.
"Loupež!" Podobně jako v Chicagu musí i v San Antoniu generálního manažera Knicks Isiaha Thomase skutečně milovat. Nejprve jim pomohl vyhrát titul v roce 2005, když převzal kontrakt Malika Rose a daroval jim Mohammeda. Ten se letos stal volným hráčem a odešel, ale Spurs získali z New Yorku talentovaného Butlera doslova "za babku."
Thomas se totiž rozhodl nevyrovnat nabídku Spurs ("offer sheet") chráněnému volnému hráči Jackiemu Butlerovi, ačkoli nebyla nijak vysoká (7 milionů dolarů na 3 roky). Spousta pivotů bere v lize mnohem víc peněz a nejsou to zdaleka tak dobří hráči jako Butler. Tomu je navíc teprve 21 let, s největší pravděpodobností bude lepším hráčem než Nesterovič i Mohammed, a přitom stál Spurs jen čtvrtinovou cenu.
3. Podpis smlouvy s Franciscem Elsonem, odchod Seana Markse.
Marks byl možná důležitým prvkem týmu "v šatně", ale v podstatě vůbec nehrál a pravděpodobně nebude pravidelně hrát ani v kterémkoli jiném týmu NBA. Elson je naopak dalším velmi levným pivotem (volným hráčem), který alespoň trochu hrát bude, protože je to slušný obránce a poziční střelec. Je podivuhodné, jak Spurs dokázali nahradit dva pivoty, kteří vydělávali dohromady 12 milionů dolarů, dvěma jinými, kteří vydělávají polovinu - a přitom jsou v podstatě zhruba stejně platní.
4. Podpis smlouvy s Jacquem Vaghnem, odchod Van Exela.
Spurs po podpisu smlouvy s oběma pivoty zbylo pod platovým stropem jen "veteránské minimum" a tak udělali zřejmě to nejlepší, co v dané situaci mohli. Vaghn sice není moc nebezpečný v útoku a bude asi až třetím středním rozehrávačem v sestavě, ale je to velmi dobrý obránce, který by se Spurs proti Jasonu Terrymu a Devinu Harrisovi z Dallasu býval hodil už letos.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Vedení klubu. Spurs byli jako jediný klub vůbec už dvakrát jmenováni "Klubem č.1 v americkém profesionálním sportu," což mluví samo za sebe. Navíc přímo uvnitř týmu panuje tradičně skvělá chemie - hráči skutečně táhnou za jeden provaz, a to jak na hřišti, tak mimo něj.
Není to rozhodně náhoda, ale cílevědomá práce vedení klubu při "stavbě" týmu a pochopitelně i brilantní práce, kterou odvádí kouč Greg Popovich. To, co je snad vůbec nejzajímavější, je že se vedení klubu daří stavět tým takového kalibru, aniž by muselo dosud platit jediný dolar na dani z luxusu ("luxury tax").
Spurs měli v posledních letech schopnost naprosto skvěle hledat a pak "vyvíjet" mladé hráče - ukázkovým příkladem může být právě Butler - a především získávat v draftu na velmi vysokých "číslech" (často až ve druhém kole) evropské hráče, kteří se "vyhrají" v evropských týmech a potom naskočí připraveni do NBA.
Řeč je samozřejmě o Parkerovi (v draftu č.29), ale především o Ginobilim, který byl draftován až jako 59. (!) v roce 1999. Spurs mají navíc právě teď hned několik hráčů, kteří mají nepochybně na to, aby v NBA hráli okamžitě anebo v blízké budoucnosti - Argentince Luise Scolu, Litevce Roberta Javtokase, Francouze Iana Mahinmiho nebo gruzínské křídlo Viktora Sanidzeho.
NEJVĚTŠÍ SLABINA:
Trestné hody, bezpochyby. Je všeobecné známé, jak se při šestkách trápí Tim Duncan (68,5% v kariéře), Bruce Bowen je dokonce ještě podstatně horší 56,8%). Loňských 70,2% úspěšnosti trestných hodů řadilo Spurs až na 28.místo v lize, a jeden ze dvou klubů, kteří byli v pořadí za Spurs (a sice Miami) měl tuhle nelichotivou bilanci "díky" jedinému hráči - Shaqovi. V San Antoniu se to dá označit za "kolektivní dílo."
Z celého týmu se jediný Michael Finley vloni dostal přes 80% a člověk by si myslel, že v šatně Spurs snad poletuje nějaký virus, protože dokonce i takový střelec jako Brent Barry se zmohl pouze na úspěšnost 66,1%.
Problém Spurs ale není jen v tom, že šestky netrefují, ale také, že jich střílejí žalostně málo. San Antonio bylo vloni 2.v lize v procentu střelby z pole a třetí ve střelbě trojek, ale střílelo jen 29,8% trestných hodů v porovnání se střelami ze hry. To řadí tým až na 27.místo z 30 týmů NBA. Dokonce i Parker, který tak často najíždí pod koš, střílí velmi málo trestných hodů.
LETOŠNÍ SEZONA:
I když Spurs vloni neobhájili titul, tak svými 63 výhrami v základní části (navzdory zmiňovaným problémům Duncana a Ginobiliho) překonali historický rekord klubu. Přitom se dá očekávat, že letos nebudou o nic horší, spíš lepší.
Sázet na zdraví se rozhodně nedá, ale možnost, že obě hvězdy budou zdravější než vloni, je zcela reálná. Navíc jen nahrazení Van Exela kýmkoli dělá ze Spurs lepší tým. No a je klidně možné, že tým bude lepší i na pozici pivota, protože Butler, Elson a také Bonner mají na to, aby předčili "příspěvek" Mohammeda a Nesteroviče - i když Nesterovičova obrana může proti některým týmům chybět.
Asi jediným vážnějším problémem je "stárnutí" na pozicích křídel - Finley a Barry už mají zenit výkonnosti za sebou, Bowenovi (navzdory jeho obdivuhodné kondici) je už 35 let. Ginobili je sice "jen" 29, ale při jeho stylu hry to není zase tak málo - poslední 2 roky se na něm "otloukání" už projevovalo.
Spurs by nepochybně měli znovu patřit mezi absolutně nejlepší týmy v obraně, no a v ofenzívě mají tři hvězdné hráče (Duncan, Parker, Ginobili) obklopené doplňkovými hráči, z nichž někteří jsou velice slušní střelci. K tomu přidejme skvělého kouče a nejlepší vedení klubu vůbec...kurzové sázky na čtvrtý titul Spurs během posledních devíti let nebudou zřejmě příliš vysoké.
PŘEDPOKLÁDANÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Tony PARKER
Manu GINOBILI
Bruce BOWEN
Tim DUNCAN
Jackie BUTLER (Francisco ELSON)
To, že Spurs navzdory potížím svých dvou hlavních opor dokázali vyhrát rekordních 63 zápasů a dostali se do pozice, kdy měli obhajobu titulu relativně na dosah (i když byli nakonec vyřazeni Dallasem v rozhodujícím 7.zápase skvělé série v semifinále Západní konference), to jen dokazuje, jak silný mají tým.
Velký krok kupředu udělal především Tony Parker, který zapracoval na své střelbě zdálky, stal se ještě mnohem nebezpečnějším hráčem než dříve, a nakonec se poprvé v kariéře dostal do All-Star týmu. Spurs se však kromě něho mohli spolehnout na deset dalších hráčů.
San Antonio především mělo zcela suverénně nejefektivnější obranu v lize ("defensive efficiency"), a to už popáté za posledních 6 let. Pod košem vládl Duncan, na perimetru jeden z nejlepších obránců ligy Bruce Bowen, na střední rozehrávce trochu nedoceněný obránce Parker a Spurs v podstatě neměli v základní části v defenzívě slabinu - snad jedině to, že nenutili soupeře až tolika ztrátám.
V této statistice byli lehce pod průměrem, ale v dalších 7 základních statistických obranných ukazatelích byli v úplné špičce. Proti Spurs bylo především velmi nesnadné střílet trojky - což je důkazem toho, jak individuálně výborné obránce tým má.
Většina trojek (a košů, na které se zapisuje asistence) padá ve chvíli, kdy je obránce přehrán jeden na jednoho a potřebuje výpomoc, anebo je prostě jasně slabší než útočník a obrana automaticky zdvojuje okamžitě po příhrávce. V San Antoniu se tohle ale stává zřídkakdy.
Soupeři nakonec stříleli proti Spurs jen 13,8% svých střel zpoza trojkové čáry a to je zdaleka nejméně ze všech týmů ligy (Detroit 15,7%, Indiana 16,7% atd.). Spurs navíc dovolili soupeřům jen na 48% jejich košů zapsat asistenci - jen Phoenix měl ještě nižší číslo.
Ironií bylo, že právě defenzíva Spurs v play-off zradila. Dallas proti nim hrál s malou pohyblivou sestavou a San Antonio bylo nuceno stáhnout ze hry Nesteroviče a Mohammeda, a podstatnou část série hrál na pozici čtyřky dokonce Michael Finley. Nikdo neskóroval za posledních 5 let proti Spurs tak "snadno" jako v květnu Mavericks - no, také jen málokdo zná defenzívu Spurs lépe než jejich bývalý hráč Avery Johnson, současný kouč Dallasu.
Spurs nebyli v sezoně zdaleka špatní ani v útoku - v jeho efektivitě byli devátí v lize. Parker, Duncan a Ginobili vytvářeli svou hrou spoustu trojkových příležitostí pro spoluhráče a Spurs byli druzí nejlepší v NBA s úspěšností trojek 38,5%. V celkové úspěšnosti střelby z pole skončili třetí, a to především díky famózní loňské úspěšnosti Parkera (54,8%).
Jedním z důvodů, proč Spurs nakonec nestačili na Dallas, bylo to, že neměli náhradníka za Tonyho Parkera. Až příliš se spolehli na veterána Nicka Van Exela, ale jeho výkony byly naprosto bídné a dost možná právě tohle stálo Spurs titul.
Spurs možná udělali tu chybu, že se až příliš zalekli nevydařených výkonů jinak velmi solidního nováčka Bena Udriha ve finále proti Detroitu v sezoně 2004/2005, a v létě získali do týmu Van Exela, který je tak potrápil v roce 2003 ještě v dresu Dallasu. Problém byl v tom, že Van Exel (34 let) od té doby ztratil hodně na výkonnosti, a navíc ani v oné zmiňované sérii proti Spurs s výjimkou několika klíčových střel zase až tak nezářil - střelba 37% z pole a 17 ztrát za 6 zápasů.
Van Exel v sezoně potvrdil všechny obavy, které kolem jeho příchodu panovaly - špatně bránil, střílel ze špatných pozic (39,7% z pole) a jeho statistická užitečnost (PER) byla nakonec v sezoně o třetinu horší než mnohem méně hrajícího Udriha. Van Exel hrál natolik špatně v základní části, že bylo překvapivé, kolik mu dali Spurs prostoru v rotaci pro play-off - a on hrál ještě hůř (2,2 bodů na zápas, 21,9% z pole, nulová obrana).
ZMĚNY V SESTAVĚ:
1. Vytrejdování Radoslava Nesteroviče (+peněžní částka) do Toronta za Matta Bonnera, Erica Williamse a právo výběru v draftu v roce 2009.
Spurs se především zbavili Nesterovičova megakontraktu. Bonner je trochu podobným typem jako Robert Horry a mohl by stárnoucího veterána, který už je za zenitem výkonnosti, částečně nahradit. Je dokonce lepším trojkařem, i když to samozřejmě ještě nedokázal v tak klíčových okamžicích důležitých zápasů jako Horry.
Williams si pravděpodobně moc nezahraje, ale jeho končící kontrakt by Spurs mohli použít při nějakém trejdu během sezony.
2. Podpis smlouvy s Jackiem Butlerem, odchod Nazra Mohammeda.
"Loupež!" Podobně jako v Chicagu musí i v San Antoniu generálního manažera Knicks Isiaha Thomase skutečně milovat. Nejprve jim pomohl vyhrát titul v roce 2005, když převzal kontrakt Malika Rose a daroval jim Mohammeda. Ten se letos stal volným hráčem a odešel, ale Spurs získali z New Yorku talentovaného Butlera doslova "za babku."
Thomas se totiž rozhodl nevyrovnat nabídku Spurs ("offer sheet") chráněnému volnému hráči Jackiemu Butlerovi, ačkoli nebyla nijak vysoká (7 milionů dolarů na 3 roky). Spousta pivotů bere v lize mnohem víc peněz a nejsou to zdaleka tak dobří hráči jako Butler. Tomu je navíc teprve 21 let, s největší pravděpodobností bude lepším hráčem než Nesterovič i Mohammed, a přitom stál Spurs jen čtvrtinovou cenu.
3. Podpis smlouvy s Franciscem Elsonem, odchod Seana Markse.
Marks byl možná důležitým prvkem týmu "v šatně", ale v podstatě vůbec nehrál a pravděpodobně nebude pravidelně hrát ani v kterémkoli jiném týmu NBA. Elson je naopak dalším velmi levným pivotem (volným hráčem), který alespoň trochu hrát bude, protože je to slušný obránce a poziční střelec. Je podivuhodné, jak Spurs dokázali nahradit dva pivoty, kteří vydělávali dohromady 12 milionů dolarů, dvěma jinými, kteří vydělávají polovinu - a přitom jsou v podstatě zhruba stejně platní.
4. Podpis smlouvy s Jacquem Vaghnem, odchod Van Exela.
Spurs po podpisu smlouvy s oběma pivoty zbylo pod platovým stropem jen "veteránské minimum" a tak udělali zřejmě to nejlepší, co v dané situaci mohli. Vaghn sice není moc nebezpečný v útoku a bude asi až třetím středním rozehrávačem v sestavě, ale je to velmi dobrý obránce, který by se Spurs proti Jasonu Terrymu a Devinu Harrisovi z Dallasu býval hodil už letos.
NEJSILNĚJŠÍ STRÁNKA:
Vedení klubu. Spurs byli jako jediný klub vůbec už dvakrát jmenováni "Klubem č.1 v americkém profesionálním sportu," což mluví samo za sebe. Navíc přímo uvnitř týmu panuje tradičně skvělá chemie - hráči skutečně táhnou za jeden provaz, a to jak na hřišti, tak mimo něj.
Není to rozhodně náhoda, ale cílevědomá práce vedení klubu při "stavbě" týmu a pochopitelně i brilantní práce, kterou odvádí kouč Greg Popovich. To, co je snad vůbec nejzajímavější, je že se vedení klubu daří stavět tým takového kalibru, aniž by muselo dosud platit jediný dolar na dani z luxusu ("luxury tax").
Spurs měli v posledních letech schopnost naprosto skvěle hledat a pak "vyvíjet" mladé hráče - ukázkovým příkladem může být právě Butler - a především získávat v draftu na velmi vysokých "číslech" (často až ve druhém kole) evropské hráče, kteří se "vyhrají" v evropských týmech a potom naskočí připraveni do NBA.
Řeč je samozřejmě o Parkerovi (v draftu č.29), ale především o Ginobilim, který byl draftován až jako 59. (!) v roce 1999. Spurs mají navíc právě teď hned několik hráčů, kteří mají nepochybně na to, aby v NBA hráli okamžitě anebo v blízké budoucnosti - Argentince Luise Scolu, Litevce Roberta Javtokase, Francouze Iana Mahinmiho nebo gruzínské křídlo Viktora Sanidzeho.
NEJVĚTŠÍ SLABINA:
Trestné hody, bezpochyby. Je všeobecné známé, jak se při šestkách trápí Tim Duncan (68,5% v kariéře), Bruce Bowen je dokonce ještě podstatně horší 56,8%). Loňských 70,2% úspěšnosti trestných hodů řadilo Spurs až na 28.místo v lize, a jeden ze dvou klubů, kteří byli v pořadí za Spurs (a sice Miami) měl tuhle nelichotivou bilanci "díky" jedinému hráči - Shaqovi. V San Antoniu se to dá označit za "kolektivní dílo."
Z celého týmu se jediný Michael Finley vloni dostal přes 80% a člověk by si myslel, že v šatně Spurs snad poletuje nějaký virus, protože dokonce i takový střelec jako Brent Barry se zmohl pouze na úspěšnost 66,1%.
Problém Spurs ale není jen v tom, že šestky netrefují, ale také, že jich střílejí žalostně málo. San Antonio bylo vloni 2.v lize v procentu střelby z pole a třetí ve střelbě trojek, ale střílelo jen 29,8% trestných hodů v porovnání se střelami ze hry. To řadí tým až na 27.místo z 30 týmů NBA. Dokonce i Parker, který tak často najíždí pod koš, střílí velmi málo trestných hodů.
LETOŠNÍ SEZONA:
I když Spurs vloni neobhájili titul, tak svými 63 výhrami v základní části (navzdory zmiňovaným problémům Duncana a Ginobiliho) překonali historický rekord klubu. Přitom se dá očekávat, že letos nebudou o nic horší, spíš lepší.
Sázet na zdraví se rozhodně nedá, ale možnost, že obě hvězdy budou zdravější než vloni, je zcela reálná. Navíc jen nahrazení Van Exela kýmkoli dělá ze Spurs lepší tým. No a je klidně možné, že tým bude lepší i na pozici pivota, protože Butler, Elson a také Bonner mají na to, aby předčili "příspěvek" Mohammeda a Nesteroviče - i když Nesterovičova obrana může proti některým týmům chybět.
Asi jediným vážnějším problémem je "stárnutí" na pozicích křídel - Finley a Barry už mají zenit výkonnosti za sebou, Bowenovi (navzdory jeho obdivuhodné kondici) je už 35 let. Ginobili je sice "jen" 29, ale při jeho stylu hry to není zase tak málo - poslední 2 roky se na něm "otloukání" už projevovalo.
Spurs by nepochybně měli znovu patřit mezi absolutně nejlepší týmy v obraně, no a v ofenzívě mají tři hvězdné hráče (Duncan, Parker, Ginobili) obklopené doplňkovými hráči, z nichž někteří jsou velice slušní střelci. K tomu přidejme skvělého kouče a nejlepší vedení klubu vůbec...kurzové sázky na čtvrtý titul Spurs během posledních devíti let nebudou zřejmě příliš vysoké.
PŘEDPOKLÁDANÁ ZÁKLADNÍ PĚTKA:
Tony PARKER
Manu GINOBILI
Bruce BOWEN
Tim DUNCAN
Jackie BUTLER (Francisco ELSON)
