Slunečko a Sluneta, tohle spojení prostě musí fungovat. Slunečko a Mitchell už tak neladí zvukově, ale na hřišti to rozehrávačům basketbalového Ústí spolu klape rovněž bezvadně. Američan Kwamain Mitchell plní roli lídra a učitele, Čech Marek Slunečko mu kryje záda a snaží se co nejvíc odkoukat od největší hvězdy NBL.
"Ale spíš mu dávám rady já, protože jsem starší," chechtá se 24letý Slunečko. Důvodů zářit má víc. Ústí přepisuje své dějiny - desetkrát v řadě doma vyhrálo, s výjimkou Nymburka už porazilo všechny top týmy. A oceňují to i diváci, kterých se na zápas proti Opavě sešlo 1 040; další milník klubu.
Ústecká domácí série
|
V Ústí jsou takové návštěvy nové. Jak se hraje v takové atmosféře?
Jsem tady dlouho, ale co se děje teď, to jsem v životě nezažil. Lidí chodí čím dál víc a my se jim odvděčujeme tím, že vyhráváme. Je to skvělé pro ten sport a asi i pro ty lidi, které náš basket asi baví. Jinak by sem přece nechodili.
Kwamain Mitchell, to je určitě jeden z hlavních důvodů, proč lidi chodí a Sluneta se tak zvedla.
On je úplně jinde, to vidí každý. Má obrovskou rychlost, dobrý nájezd, umí to půjčit, když je zdvojený či ztrojený. Má dobrou střelu, pro obránce je hrozně těžké ho bránit. Když se na něj nalepí, dokáže využít své rychlosti a uteče jim. A když od něj odstoupí a on dá první dvě tři střely, už je nezastavitelný. Jediný handicap by mohl mít výšku, ale tu nahradí dynamikou.
Dostáváte od něj nějaké rady?
Říká mi, ať to prostě střílím, protože jsem většinou sám. Lepší, než vymýšlet nějaké kraviny a pak z toho ztratit míč. I na tréninku si něco řekneme, ale to se spíš jen tak pošťuchujeme.
Jak se přiblížit k jeho úrovni?
To bych musel začít úplně jinak. Je to všechno o tvrdé práci. Musel bych denně chodit do posilovny, furt tam cvičit nohy. On to má v krvi, je to černoch, má ty pohyby v sobě. Nemyslím si, že bych mohl být jako on. Jsme i typově jiní. Já jsem spíš rozehrávač obránce, on je taky dobrý obránce, ale dělá pro tým hodně v útoku.
Splní se mu jeho sen o NBA?
Určitě mu to přeju. Ještě není nejstarší, ale je to těžké. V Americe je hodně takových hráčů. Je to i o štěstí, jestli si ho někdo všimne.
Zkuste ho srovnat s McFaddenem, ikonou ústeckého klubu.
Thad byl skvělý, všichni si tu na něj zvykli. Ale všichni taky viděli, že jeho poslední sezona tady nebyla úplně optimální. Už to nebyly výkony jako dřív. A na Kwamaina je zatím vždy spolehnutí. Thad už ke konci tolik nehrál ani si tolik nevěřil.
Zato vy si věřit teď musíte, když jste vyhráli 10 domácích zápasů v řadě a v NBL jste pátí.
Určitě je to nejlepší sezona, co jsem tady zažil, možná i historicky pro klub. Paráda, ale jsme v polovině, je těžké teď říct, že chceme být třetí čtvrtí. Když budeme po základní části na příčkách znamenajících play-off, bude to skvělé. Snad se nám vyhnou zranění. Máme tady skvělou regeneraci, masér se o nás stará, i když občas je trochu línej (smích). Šlape to.
Vypadáte i hodně uvolněně, že si tu sezonu všichni užíváte.
Týmová chemie tu šlape. Minulý rok tady bylo podle soupisky hodně dobrých hráčů, ale nesedli jsme si herně, možná i v šatně to nebylo optimální. Letos kromě Američanů a Davida Šteffela jsou tady samí mladí kluci, ale ladí to. A proto asi i vyhráváme.
