Jste z toho naměkko, že?
Co předvedli lidi, to je krásný! Minutu před koncem stáli. Prohrajeme o 26, stejně děláme děkovačku. I když jsme ztráceli, stáli za námi. My makali, ale ve 2. půlce to už nešlo, jak jsme si představovali. Možná nám kvůli menší rotaci pomaličku docházely síly.
K titulu je teď daleko, zato máte fanouškovský rekord ligy.
Děčín se zapsal do historie dalším zlatým písmem, letos už jsme to dokázali jednou postupem do finále. Přišlo skoro pět tisíc lidí, úžasný, skvělý, nádherný! Atmosféra byla neskutečná. Hrát tady je zážitek možná i na příští život.
Čím to, že Děčín basketem žije?
My jsme lidem blízko, oni nás znají. Snažíme se dělat svoji práci tak, aby cítili, že je potřebujeme. Oni ví, že bez nich bychom nebyli tam, kde jsme. Hráči takoví jsou, já jako kapitán se to taky snažím dělat. Fanoušky táhneme k sobě a přízeň jim pak vracíme na hřišti.
Je fanouškovská pohádka víc než případný titul?
Nymburk je Nymburk, miliony někde musí být znát, to je jasné. Ale tohle je k nezaplacení. Kdyby se tady vyhrál titul, lidi by se zbláznili a my asi taky. Ta kulisa je odměnou za úspěšnou sezonu. Fandové chápou, jak jsou finálové karty rozdané.
Hrálo se na palubovce a s koši, které Nymburk používá v pohárech. Hendikep pro vás?
Jak to mohl být hendikep, když to tady vidíte? Žádný hendikep, bylo to boží! Oni podle mě ani neví, v jaké hale hrají, vždyť mají 50 zápasů za měsíc. V 1. půli taky nedávali. Ve středu jedeme k nim a vím, že tam necháme srdce. Jsme Válečníci, porveme se!
