Když se k basketbalu nedostal dveřmi, vlezl za svojí láskou oknem. „A vzal jsem si k tomu žebřík,“ vtipkuje Radek Kroupa, děčínský Gulliver v říši obrů. Jeho příběh je fascinující, dojemný i inspirující; se svými 153 centimetry prorazil ve světě, který je doménou dvoumetrových habánů. Občas se s nimi vyfotí, aby zvýraznil komický kontrast, jemuž se sám od srdce směje. Chvíli dělal asistenta i v ligovém áčku Válečníků, trénuje děti, sem tam si střihne zápas.
Platí za výtečného trojkaře, čas od času poráží ligovou hvězdu Filipa Kroutila. V Maroldovce je i spíkrem a žhaví fanoušky. Navzdory tomu, že tolik nenarostl, požívá v basketbalu velkého respektu.
Se svým hendikepem se díky optimistické povaze smířil. „Kolem puberty mě to trošku trápilo, pak jsem se přes všechno přenesl. Slýchal jsem od spolužáků narážky, že mám 150 centimetrů a jsem u basketu, a když mě potkají dneska, říkají: Klobouk dolů, kam jsi to dotáhl! Se svojí výškou jsem už teď srovnaný, sám si z toho dělám srandu,“ není ani náhodou zapšklý třicátník, malý velký muž děčínského basketbalu.
Co se stalo, že jste moc nevyrostl? Máme to v rodině, já jsem se svými 153 centimetry vyšší, než byla babička a než je moje mamka. Není to nemoc, jen geny. Byl jsem na různých vyšetřeních, kostní věk souhlasí.
Když jsme v Děčíně hráli s Veteránskými nadějemi benefiční zápas, dotáhli mi štafle pod koš, já tam vylezl, dostal jsem míč a zasmečoval!
Radek Kroupa
Dočtěte tento exkluzivní článek s předplatným iDNES Premium
