"A pro mě to oproti té první sezoně v Málaze byl krok dopředu. Ve výkonech i v tom, že moje role v týmu byla výraznější a silnější," říká někdejší hráč zámořské NBA.
"Cítil jsem větší důvěru trenéra, ale šlo to ruku v ruce s mou hrou, chutí, vůlí. Šel jsem za větší rolí, odpovědností, byl jsem agresivnější ve hře."
Na konci sezony jste si taky užil pěkná dramata. Nejprve jste ve čtvrtfinále vyřadili Real Madrid, když jste druhý zápas rozhodli dvě vteřiny před koncem.
Nikdo nám nedával šance, ale všechno se otočilo jedním zápasem. Přijeli jsme do Madridu a hráli skvěle. Dostali jsme se do úžasné pozice. A když jsme se vrátili domů, atmosféra byla jiná. Plná očekávání. Odveta byl jeden z nejintenzivnějších zápasů, jaké jsem kdy hrál. Druhý den mě neuvěřitelným způsobem bolelo celé tělo, ozývala se místa, o kterých jsem nevěděl, že bych do nich vůbec dostal ránu.
Ovšem v semifinále s Tau Cerámica jste zažili opak, druhý zápas jste v těsném konci ztratili o jediný bod.
Nechali jsme si ho proklouznout mezi prsty. Osm nebo devět vteřin před koncem jsme vedli o čtyři body, ale oni dali trojku. Vzápětí faulovali našeho nejlepšího střelce trestných hodů. Jenže on v tom momentě nedal ani jeden. A my jsme stáli jako opaření a viděli, jak soupeř doskočil míč a nájezdem přes celé hřiště dvě vteřiny před koncem dal vítězný koš. To bylo velké zklamání, nepříjemné vyřazení.
Tau Cerámica je pro vás osudový soupeř. Moc vám to s nimi nejde.
Přesně tak. Za dva roky, co jsem v Málaze, jsme doma neprohráli jediný zápas s Barcelonou, Realem Madrid. Ale proti Tau jsme nebyli schopní vyhrát.
Čím to je?
Oni proti nám vždycky hrajou s velkým sebevědomím. Mají nad námi nějakou mentální převahu, vědí, že nás porazí. Jako by byli přesvědčeni, že jsou lepší než my. Je potřeba to prolomit, jednou je porazit. Byli jsme opravdu hodně blízko. O to víc to mrzí.
Zasteskne se vám vůbec ještě po NBA, kde jste hrával?
Letošní sezona pro mě byla jednou z nejzáživnějších za poslední roky. Užil jsem si ji na hřišti i mimo. Měli jsme skvělý tým, partu. I když věci byly špatné, drželi jsme při sobě i mimo hřiště. Po NBA se mi teď ani trochu nestýská.
Když jste se ve Španělsku tak pěkně zabydlel, neříkáte už na všechno: maňana? Tedy zítra?
Na každém se životní styl a uvolněná a pohodová atmosféra podepíše. Je to příjemné. Důvod, proč jsme šťastní ve Španělsku, není jen basketbal, ale i věci mimo hřiště. Vřelost, otevřenost lidí kolem. Ať narazíte na kohokoli, lidé se vám snaží pomoct. Ze spousty věcí se nedělají dramata. Je to trochu jiná mentalita, což se těžko vysvětluje.
Jistě vaše pohoda souvisí také s basketbalem. Co ještě chybí Málaze, aby se zase dostala ve Španělsku na úplný vrchol?
Je to asi víc věcí. Neměli jsme moc štěstí na zdraví hráčů. Asi nám chybí víc zkušeností, hodně jsme obměnili tým. Je náročné hrát ve španělské lize, která je opravdu silná, když se chvilku zaváhá.
Jako když jste vy prohrávali na začátku sezony?
Dostali jsme sami sebe do hodně těžké pozice, když jsme měli bilanci dvou vítězství a osmi porážek. Z toho se těžko vzpamatovává. Ale jádro týmu teď zůstane. Zkušenosti nám pomůžou.
A zůstane i trenér Scariolo, který řídí nejen hru, ale i rozdělení dvojic na pokojích či pití k večeři?
Skončila mu smlouva, ale měli by s klubem jednat. Nevím, jak to dopadne, ale přál bych si, aby trenér zůstal.
Už jste si na jeho "bič" zvykl?
Je to jeho způsob práce, a ten se nemění. Zvykl jsem si. Nepřemýšlím o něm, takže ani nevím, jestli mi to vyhovuje. Neplýtvám energii přemýšlením a stěžováním si, že by to mělo být nějak jinak. Takže maňana.
