"Pro mě je to stejné vítězství, jako bychom porazili mistrovský Nymburk. Krásný návrat," zářil uzdravený hecíř Soukup po velkém vítězství 75:59.
Jaká nemoc vás vlastně skolila?
Cytomegalovirus. Je to něco podobného jako mononukleóza, také napadá játra.
Jak se k takové nemoci přijde?
Když má člověk hodně oslabený organismus, pak může propuknout. Jinak to má 50 - 80 procent lidí v sobě. Bojovat s tím bylo únavné, i když jsem musel jenom ležet a nic nedělat. Ale to samo o sobě je vyčerpávající. Kdyby to člověk dělal čtrnáct dnů, tak je to v pohodě, ale po tak dlouhé době to člověka hrozně frustruje. Začal jsem marodit loni 1. září, vracím se 28. ledna. Skoro pět měsíců pauza.
A jak se teď cítíte?
Skvěle. Nastoupil jsem na dvě minutky, běhalo se mi super, zadýchal jsem se. Nechal jsem na hřišti, co jsem asi mohl. Chtělo to ještě bod nebo nějaký doskok, ale to snad přijde příště.
Váš spoluhráč Jakub Houška prodělal mononukleózu. Bavili jste se spolu, jak nemoc porazit?
Od začátku jsme to spolu konzultovali, má to stejný průběh. Hodně mi pomohl s doktory, ke kterým mám jít. Co můžu dělat, co nemůžu. Dal mi knížky o dietě, co musím držet ještě teď. Poradil s léky, s lékaři. Má to načtený, hodně mi pomohl.
Houškovi trvalo skoro rok, než se z toho dostal. Vy jste zpátky o hodně dříve.
Jakub měl problém s tím, že svůj návrat uspěchal. Chtěl hrát play-off a pak ho to složilo znovu. Já na to šel pomaleji, tak se mi snad nic nestane.
Nebál jste se, že nemoc ohrozí vaši basketbalovou kariéru?
Bude mi 30, možné je všechno. Ale doufal jsem, že to přejdu a budu hrát dál. Nedovedl bych si představit život bez basketu.
U Jakuba Houšky nemoc propukla po zájezdu do Číny. Co nastartovalo vaše potíže?
Podle mě to byl moment, kdy jsme byli s reprezentací na Kypru a bylo tam čtyřicet stupňů ve stínu. Jezdili jsme tam z klimatizované místnosti ven, pak zase zpátky. Chytil jsem tam chřipku nebo něco takového, bral jsem prášky na bolesti, abych mohl ještě dohrát zápasy. Pak to na mě dolehlo a šel jsem si lehnout do nemocnice, v Ústí na infekčním jsem strávil 11 dnů. A pak doma jenom ležet. To bylo nejhorší. Člověk musí být v klidu, doktoři mi zakázali koukat se na televizi, na počítač, nesměl jsem moc číst. To všechno unavuje. Nemohl jsem si ani hrát se synem, bylo to hrozné.
Ale teď jste zpátky. Věříte, že se zase brzy dostanete do formy?
Jsem rád, že jsem zase nastoupil, dostat se do formy za měsíc či dva by bylo ideální. Začne play-off, tak doufám, že to do té doby vyladím a pomůžu klukům.
Zatím jste pomohl alespoň k velké výhře nad vicemistrem Prostějovem. Co rozhodlo?
Ve druhé půlce jsme chtěli víc vyhrát, byli jsme mnohem bojovnější a konečně jsme ve třetí čtvrtině nezaspali. Tam se to zlomilo.
Zase jste ukázali, že Děčín doma může opravdu porazit kohokoliv. Padly tu Nymburk i Prostějov.
Zatím nás tady porazily jenom Levice. Tak doufám, že to tak zůstane a ještě porazíme i v posledním zápase základní části Pardubice.
Co může Děčín letos v lize dokázat?
Máme silný tým, ale občas přijde kolaps, když prohrajeme s Levicemi nebo s Kolínem. To se nesmí stávat. Doufám, že v poháru postoupíme co nejdál a v play-off dojdeme až do finále!
