Dlouhé sezony si obranu bez jeho vytáhlé postavy nedovedli fanoušci představit.
V brněnském dresu si připsal rekordních 317 ligových startů, což v současné době, kdy fotbalisté připomínají spíš sportovní nomády a klubismus je spíš pojmem do odborných encyklopedií, stěží někdo překoná.
„No, jo, ale přiženil jsem se do basketbalové rodiny,“ usměje se 47letý Křivánek.
Výborný hlavičkář a oddaný bojovník si vzal dceru legendárního trenéra Jana Bobrovského Evu, kterou poznal už coby teenager.
Když Zbrojovka v roce 2005 po čtrnáctileté šichtě přestala mít o Křivánka zájem, jeho syn Jan už objevoval basketbalové geny. „Začal jsem se kolem toho motat a pomáhat,“ vzpomíná dlouholetý kapitán Zbrojovky.
Postupně ho známí z basketu přemluvili, ať si rovnou udělá trenérskou licenci, a dnes už přes deset let piplá mladé basketbalistky.
Jan Křivánek v dresu USK Praha
Klára Křivánková
„V Žabinách jsem se věnoval vlastní dceři a postupně se to nabalovalo. Teď s manželkou vedeme děti od přípravky do starších žákyň,“ přibližuje šéftrenér žabovřeské mládeže, jenž narostl bezmála ke dvěma metrům.
Možná i proto Křivánek mate vlastní svěřenkyně, které si ho nepamatují coby ligového fotbalistu. Nepamatují, protože mnohdy ještě ani nebyly na světě. „Některé to ale vědí,“ pousměje se trenér. „Holky ale bývají vyvalené z toho, že jsem kariéru strávil u fotbalu a dokázal jsem něco v jiném sportu,“ rozesměje se.
Fotbal mi chybí, ale nabídky většinou musím odmítat
Trénování v Žabinách autora 20 ligových tref vytěžuje natolik, že na bývalé spoluhráče a kamarády nemá příliš čas. A kopnout si někdy z nostalgie do meruny? Neexistuje. Anebo zcela výjimečně jako na počátku června, kdy si za Lužánkami zahrál na exhibičním turnaji Souboj legend.
„Když na nějakou podobnou akci přijdu, začne mi fotbal chybět,“ přiznává bývalý obránce, jenž končil kariéru v nižší rakouské soutěži. „Rád bych si zahrál častěji, pozvánky dostávám, ale většinou odmítám. Ne že bych nechtěl, ale nevychází mi to.“
Basketbal ho nejen časově zaměstnává, ale také ohromně baví. „Jako sport mě zaujal. Už dřív jsem si ho zahrál a sledoval, ale když mu propadnete i trenérsky, dozvíte se, co to obnáší... Hrozně mě to chytlo,“ líčí zaujatě.
Zápasy nekomentuje. „Odborníků je v Česku dost“
A jaký je rozdíl mezi dvěma populárními kolektivními sporty, kterým bývalý brněnský zadák zasvětil život? „Taky jsem o tom přemýšlel,“ říká. „Basket je strašně dynamický. Má ale výhodu, že se dá střídat a odpočinout. Když fotbalista vleze na hřiště, musí být připravený na 90 minut, atletická příprava je nezbytná,“ uvažuje.
Petr Křivánek se svými syny Petrem (vlevo) a Janem na fotbalové exhibici v roce 2015
Zatímco basketbal by dokázal rozebírat dlouhé hodiny, fotbalová moudra z exligové stálice nevypáčíte. „V České republice je odborníků na fotbal už hodně,“ chechtá se čahoun. „Když mně někdy zavolají novináři, komentáře absolutně nedávám. Nechci třeba hanit práci trenérů na základě jednoho zápasu, který jsem viděl.“ Takže by si netroufl...
„... ohodnotit 11. místo Zbrojovky v sezoně? Rozhodně ne! Sledoval jsem ji zpovzdálí, naživo jsem viděl jeden zápas a pár dalších v televizi.“
Dribling, dvojtakt nebo doskok. Tak totiž vypadá Křivánkův život a jeho rodiny. 23letý syn Jan hraje nejvyšší soutěž v pražském USK. O tři roky mladší Klára už několik sezon v „Žabinách“ patří do kádru áčka a dostala i šanci v reprezentaci. „A nejmladší syn Petr, který má čtrnáct, je taky strašně šikovný,“ říká hrdý otec.
