Na Eurobasketu bojovali Češi o postup ze skupiny až do posledního duelu, dvakrát vyhráli a ostatní zápasy byly vyrovnané. Věřil byste tomu před šampionátem?
My jsme tomu všichni chtěli věřit. Dopředu jsem deklaroval, že první, co musíme bezpodmínečně udělat, je naučit náš tým hrát správným způsobem. Abychom mohli být konkurenceschopní elitnímu evropskému basketbalu. A to si troufnu konstatovat, že se ve větší míře podařilo, byť některé prvky naší hry měly jisté slabiny. Odehráli jsme pět mimořádně kvalitních utkání s mimořádně kvalitními soupeři. Pozitivním zjištěním bylo, že jsme herně neztráceli.
A co říkáte konečné bilanci dvou výher a tří porážek?
To, že jsme dvakrát vyhráli a třikrát prohráli, je samozřejmě výsledek, který o něčem hovoří. Ale co všechny ve Slovinsku zaujalo, byl způsob, jakým jsme hráli všechna utkání. Reálně jsme tak překonali papírové odhady odborníků, jež nás na webu FIBA před začátkem turnaje pasovali na 22. až 24. místo, teď budeme končit někde mezi 13. a 16. místem. To je ve své podstatě velmi dobrý výsledek. Pro mě je ale nejdůležitější fakt, že jsme vrátili českému basketbalu hrdost a respekt.
Když slyšíte chválu na českou hru od soupeřových trenérů, cítíte uspokojení?
Uspokojení snad ani ne, ale pěkně se to poslouchá, protože každý trenér má své vize, filozofii, různé možnosti finanční, ale i hráče s různou kvalitou. Basketbal se dá dělat tisíci způsoby, ale najít ten ideální pro konkrétní tým není vůbec jednoduché. A to ještě v omezeném čase šesti týdnů, kdy hodně cestujete za zápasy. Proto jsem velmi potěšen, že nás soupeři vnímali jako rovnocenného protivníka, dávali nám kredit za to, jakým způsobem tady vystupujeme, hrajeme, že dokážeme předvádět tak rychlý a dynamický basketbal. To je dobrá zpráva.
Má však český tým potenciál na to, že v budoucnu bude moci myslet na ještě lepší výsledky?
Chci věřit tomu, že má. Většina hráčů, kteří byli letos v týmu, je stále ještě na začátku své, doufejme velké, kariéry. Hráči jako Honza Veselý nebo Tomáš Satoranský, Vojta Hruban, David Jelínek, Ondra Balvín, to jsou hráči, kteří podle mě toto mohou použít jako dobrý základ pro to, aby se zlepšovali. V nich je ta budoucnost. Tak to vnímalo i celé okolí ve Slovinsku, které nás vidělo.
Jaká pozitiva si národní tým ze Slovinska odvezl?
Velkou radost mi udělalo, že ve Slovinsku bylo tolik našich fanoušků, kteří nás neuvěřitelně podporovali a dokázali nám fandit, ať jsme prohrávali či vyhrávali. Těšila mě samotná hra i to, že jsme od prvního utkání se Slovinskem ukázali, že tady nejsme jenom do počtu. Svojí hrou jsme nutili soupeře hrát nadoraz, museli o nás přemýšlet a se důkladně na nás připravovat. Potěšily mě výkony některých hráčů jako byli Honza Veselý, Tomáš Satoranský a někteří další. Těch důvodů k radosti bylo hodně, přesto asi ta největší byla ze dvou výher, které po 14 letech český basketbal na mistrovství Evropy získal.
Jedinou disciplínou, která týmu vyloženě nešla, byly trestné hody. Může s tím reprezentační trenér něco dělat, nebo musí spoléhat na to, že je hráči umějí střílet ze svých klubů?
Můj názor je takový, že na úrovni reprezentace se jedná o individuální záležitost hráčů a věc, kterou těžko ze své pozice ovlivním. Navíc je to víc o psychické stránce, kterou zkrátka na tréninku nevymodelujete. V takto krátkém čase circa šesti týdnů se snažíte jako trenér dát individuality dohromady, učíte je systém hry na obou polovinách hřiště, připravujete takticky... Ale už není čas a prostor učit hráče základům. Navíc jako trenér v národním týmu samozřejmě očekáváte, že hráči na této úrovni budou schopni alespoň něco produkovat a budou mít takovou efektivitu, kterou tým potřebuje. Upřímně, je to naše slabina. Někteří hráči se s tím perou včetně Honzy Veselého a ukázalo se naplno, že soupeři toho dokážou takticky využít.
Máte nějaký konkrétní příklad?
Třeba Chorvati to dělali naprosto účelově. Nedali nám nic zadarmo, a když už hrozilo nebezpečí skórování, tak použili faul k tomu, aby poslali na čáru trestného hodu ty hráče, jenž mají v tomto směru co zlepšovat. Na takto vysoké úrovni a s takto nízkou efektivitou nelze vyhrávat takto těžké zápasy. Ale já věřím, že pokud se hráči v tomto ohledu budou chtít zlepšovat a budou na sobě tvrdě pracovat, tak celkový výsledek může být příště mnohem lepší, neboť jsme si všichni dokázali, že svojí hrou můžeme konkurovat komukoliv v Evropě.
Od postupu vás dělila jediná výhra. Třeba nad Chorvatskem nebo z úvodního zápasu proti Slovinsku. Nemrzí vás to?
Svým způsobem ano, ale na druhou stranu si přiznejme, že k tomu, abychom tady poráželi týmy, které pravidelně hrají na této úrovni a mají hráče, kteří pravidelně hrají v elitním evropském basketbalu nebo v zámoří, by se muselo stát ještě mnohem víc, než se stalo. Obvykle to v praxi tak nebývá. K tomu, abychom tyto týmy poráželi, musíme s nimi pravidelně hrát, to je hlavní fakt. Samozřejmě, že jsme byli blízko překvapení hned v prvním utkání. S Chorvatskem to byl zápas o všechno, kde se nám bohužel nepovedla druhá část utkání. Nechci brát negativně, že jsme nepostoupili. Samozřejmě bychom si přáli pokračovat v turnaji a po předvedených výkonech bychom si to možná i zasloužili. Nicméně pro mě je důležité, že se každému můžu podívat do očí a říct, že jsme ve Slovinsku udělali vše, co jsme měli, co jsme mohli a chtěli jsme pro úspěch udělat maximum.
