Zlatá olympiáda se Prigionimu sice vyhnula, ale jinak toho dokázal hodně. S Argentinou byl především u bronzu z olympijského Pekingu 2008.
Rozehrávač s italskými kořeny působil v Evropě od roku 1999, výhradně ve španělských klubech. Začínal ve Fuenlabradě a Alicante, dvě sezony hrál také za Real Madrid (2009-11).
Zásadně je ovšem spjat s Baskonií Vitoria. Vlastně je živoucí kronikou klubu, na dresech nosil nápisy Tau Ceramica (2003-09), Caja Laboral (2011-12) i Baskonia (2016-17), připraven táhnout hrdý, ale podfinancovaný baskický klub do boje proti španělským i evropským gigantům.
Slavil tu tři zisky španělského Copa del Rey (2004, 2006, 2009), čtyři výhry ve španělském Superpoháru (2005, 2006, 2007, 2008) i jeden ligový titul (2008). S klubem čtyřikrát v řadě postoupil do euroligového Final Four (2005 až 2008), v roce 2011 si finálový turnaj zopakoval s Realem.
Ve celkových statistikách Euroligy mu patří páté místo v asistencích (798) a třetí pozice v ziscích (320).
Jen vysněného zlata z Euroligy se už nedočká...
Vlastně už na sklonku kariéry, když vstoupil do NBA. V 35 letech při debutu za New York Knicks se stal nejstarším nováčkem v historii a na jaře už patřil do základní sestavy. V Americe vydržel celkem čtyři sezony (Houston Rockets, LA Clippers) a ještě před aktuálním ročníkem bojoval o angažmá v Houstonu.
V boji o NBA však neuspěl a vypadalo to na loučení. Ale podzim ho ještě zviklal k návratu na palubovku.
Nejdřív se ozvala FC Barcelona, kterou provázejí zranění rozehrávačů a křídel; Prigioni se však nechal slyšet, že ve Španělsku už má jenom jeden klub. Baskonii.
Činovníci z Vitorie ho vzali za slovo a na začátku prosince s ním podepsali smlouvu. Na hřišti však už jeho přítomnost nebyl příliš znát. Po měsíci tak z Prigioniho úst zaznělo: „Končím.“
Hořké loučení se nekonalo, možná bylo jeho poslední angažmá jakýmsi rozlučkovým miniturné. Baskonia mu ve svém videu vzkazuje: „Díky za všechno. Tady bude vždycky tvůj domov.“