Jak to, že jste najednou našla čas a objevila jste se v Brně?
V úterý jsem letěla s naším družstvem Vilniusu odehrát zápas Evropské ligy v Tel Avivu. Ale protože tamní ministerstvo zahraničí stávkuje, neměli jsme dopředu zajištěná vstupní víza. Přesto nám z mezinárodní federace přišel jasný příkaz na zápas odcestovat. No a tamní úřady nás nepustily do země. Tři hodiny cesta přes Prahu tam, tři hodiny čekání a tři hodiny tím stejným letadlem zase nazpátek. Tak jsem se zastavila i v Brně.
Setkání s důvěrně známým prostředím bylo mnohem příjemnější než čas na letišti v Izraeli?
To ano. Lidé mne zdravili, i já jsem je ráda viděla. Ale výlet do Izraele měl také svoje klady. Kvůli tomu, že jsme tam nemohli zápas sehrát, jsme vyhráli kontumačně.
Jak se vám líbí nová hala Rosnička?
Je pěkná. Věděla jsem, že je přestavěná, ale než jsem ji uviděla, neuměla jsem si ji představit.
Když jste odcházela z Brna, tvrdila jste, že vrcholového basketbalu už máte dost a přitom opět hrajete Evropskou ligu.
A kdo to mohl před rokem ve Vilniusu tušit? Hráli jsme Pohár Ronchettiové a mysleli jsme si, že to tak bude i letos. Ale i v Evropské lize se nám daří, i když je to kvalitnější soutěž.