Tažení pohárovou Evropou se tehdy účastnil vedle zkušených borců i devatenáctiletý Jan Bobrovský, dnes trenér žen Frisco Sika Brno.
Jediný bod v součtu obou utkání rozhodl ve prospěch Zbrojovky semifinále proti OKK Bělehrad, duel na Kounicově sledovalo 1 600 diváků. Jenže na finále bylo dychtivých fanoušků mnohem víc. Za Lužánky se jich vměstnalo 11 207.
Brno v PMEZ 1963-64Spartak Brno ZJŠ, jak se tehdy oddíl oficiálně jmenoval, se probojoval až do finále přes Handels Ministerium Vídeň, Maccabi Tel Aviv, Steauu Bukurešť. V semifinále porazil doma OKK Bělehrad 104:93, venku prohrál 75:85. Ve finále vyhrál na zimním stadionu za Lužánkami nad Realem Madrid 110:99, na hřišti soupeře však podlehl 64:84. Mužstvo trénoval Ivan Mrázek a byli v něm takové osobnosti jako kapitán Zdeněk Bobrovský, Jan Bobrovský, František Konvička, František Pokorný, Vladimír Pištělák, Zdeněk Vlk či Zdeněk Konečný. |
"Byl to velký zážitek. Něco už jsem měl odehráno, ale pořád jsem byl ucho. V základní pětce jsem byl zdaleka nejmladší," vzpomíná Bobrovský, který nastupoval vedle svého bratra Zdeňka, Konečného, Pokorného, Konvičky či Pištěláka.
Domácí vítězství o 11 bodů bylo sice vynikajícím úspěchem, ovšem na víc Brňané nemysleli. "Tam se vyfaulovalo moc hráčů, naskočil dokonce Ivo Dubš, který byl stejně starý jako já. Moc mu to nevyšlo, po zápase seděl a myslel si, že to prohrál on, což nebyla pravda. Tam jsme nemohli vyhrát, tenkrát měl Real rozhodčí vždycky na své straně. Dokázal je pro sebe získat během pobytu před utkáním," vypráví Bobrovský.
"Myslím, že to pískal Maďar Czifra, který už byl zpracovaný od Ference Puskáse," zmiňuje věhlasného fotbalistu z Maďarska, který hrával právě za Real.
Utkání tehdy měla i mnohem větší společenský ráz než dnes. "Byl to pro nás svátek. V Madridu to bývalo obzvlášť honosné. Tenkrát si soupeři sebe navzájem vážili. Když jsme přijeli, někdo nás očekával, uvedl nás, a i když to byla maličkost, rozdávaly se drobné dárky. Real měl připravené hodinky, my sklo. I když ten rozhodčí dostal asi víc než jen hodinky," usmívá se Bobrovský. "Dneska je všechno jen na obchodní bázi."
Tehdejší spoluhráči se občas scházejí. A samozřejmě vzpomínají. "Franta Pokorný má nějaké fotky, byl to takový náš kronikář," říká Bobrovský.
