„Není den, kdy bych neslyšel nějakou průpovídku, že se mi někdo směje, jak jsem vysoký, nebo spíš nízký. Ale člověk si na to zvykne. Naučil jsem se být sebejistý, vše má své pro a proti. Basket už není jen hra borců, co mají dva metry deset. I když je moje výška negativum, snažím se to nějak přebít v pozitivum,“ říká subtilní rozehrávač.
Třeba na klíčovou trojku výška tolik potřeba není. To spíš odvaha a přesná ruka. Nábělek s ní zaúřadoval v pravou chvíli. Ústí se ve čtvrté čtvrtině bitvy s Nymburkem trápilo, i po úseku hry, který prohrálo 0:16, se jeho náskok ztenčil z 32 bodů na sedm. Po Nábělkově trojce už se nezvedl ani multišampion.
Ústí skolilo basketbalového Goliáše a tvrdí: Nejsme banda individualit |
„V hale už začalo být trošku dusno, když se Nymburk dotahoval, ta trojka nás uklidnila. Je to super, ani nevím, co říct. Nymburk jsem v životě neporazil. Jsem beze slov,“ oněměl rodák z Kroměříže po senzační výhře Slunety 96:84.
Do Ústí si ho vytáhl kouč Jan Šotnar z Ostravy a v novém angažmá Nábělek ožil. „Nemám moc rád slovo spokojený, ale zatím je to dobré. Cítím se nejlíp v kariéře, cítím progres,“ cení si. A věří, že se bude ještě posouvat. „Chtěl bych, aby se na mě každý tým připravoval jako na jednoho ze stálých hráčů, aby na mě probíhal skauting. Ne že tam budu pobíhat jen jako nějaký kluk z lavičky. A také chci podávat stabilní výkony. Ne jednou vyletět, pak tři zápasy nezahrát,“ přeje si.
Vítězná radost basketbalistů Ústí nad Labem.
V Ústí plní 24letý hráč roli druhého rozehrávače, záda kryje Američanu Hicksovi. „Dostat se přes něj na hřiště je těžké, ale troufám si říct, že jsem jeden z těch lepších back up point guardů v lize. Je spousta týmů, kde jsou Češi i jedničkami. Můj sen je být stabilním článkem týmu, a když to bude zrovna starter, tak o to líp! Ale Američany kopírovat nechci, chci hrát jako já, být svoje nejlepší verze.“
Nejvyšší domácí krach. Černý týden Nymburka završila porážka v Ústí |
Nábělka před časem přibrzdilo zranění, musel na operaci křížových vazů. A po návratu se dlouho trápil. „Hlavně na psychiku je to problém, blok tam určitě je. Přestat se bát a začít si znovu věřit, to je jedna z nejtěžších fází. Až po dvou letech konečně cítím, že na hřiště patřím.“
Možná proto, že hrál v Ostravě, nebrblá ani na soukromý život v Ústí. „Co si budeme povídat, není to úplně krásné město, kam by někdo jezdil za výlety a na dovolenky, ale každý si to svoje najde. Já jsem kavárenský typ, kavárny tady jsou, to mi stačí,“ usměje se. Kavárenský povaleč však není, to spíš basketbalový dříč.
