Přestoupil jste z posledního týmu soutěže do dlouhodobě nejlepšího klubu v zemi. Bylo to hodně snadné rozhodování?
Vím, jak to vypadá, a uvědomuji si, že hodně lidí si řekne, jak to ten Palyza vyhrál. Ale neodcházelo se mi lehce. V Olomoucku jsem strávil dva a půl roku a zažil jsem krásné chvíle. Dostal jsem roli lídra, stal se kapitánem, dlouhé minuty na palubovce. Myslel jsem, že s klubem budoucnost spojím na dlouhou dobu. Koronavirová současnost toho hodně převrátila naruby. Ale vzpomínky na Olomoucko zůstanou skvělé, jednou bude na co vzpomínat.
Na co nejvíce?
Na předminulou sezonu. Docela jsme s týmem, ve kterém byl Javotne Douglas nebo Petr Bohačík, proháněli i Nymburk. V play off se podařilo dotáhnout jedno utkání až do prodloužení. Tým šlapal, byla z toho bronzová medaile a hráli jsme i hezký basketbal.
Od té doby se však dost změnilo, Olomoucko se po velké obměně kádru trápí. Může se to zlepšit?
Je tam hodně mladých kluků, jediný cizinec. Filozofie klubu se trošku změnila a je to na sestavě znát. Přesto věřím, že se hráči přes menší zkušenosti zvednou a v tabulce pod sebe nějaké soupeře dostanou. Přál bych jim to.
Přestup do Nymburka byl hodně rychlý?
Rychlé to bylo, současně ale korektní a vstřícné. Jednání probíhala ve znamení vzájemného respektu. Taková atmosféra byla v Olomoucku po celou dobu mého angažmá. I díky Miroslavu Černoškovi a Petru Chytilovi. Přímo do chodu klubu nezasahují, ale bez nich bychom nemohli hrát ligu na takové úrovni jako v předchozích sezonách.
Co čekáte od angažmá v Nymburku?
Věřím, že se mi bude dařit, ale čeká mě těžká práce. Nymburk má v sestavě nejlepší domácí hráče a špičkové cizince. Hraje ve velké rotaci, každý si své minuty musí zasloužit a každá chybička přináší trest v podobě střídání. Hráči jsou pod velkým tlakem, musí být úspěšní. Tak je to v klubu nastavené. Vím, do čeho jdu.
K tomu přísný trenér Oren Amiel.
A hodně úspěšný. Díky tažení Nymburka v pohárové Evropě v minulé sezoně byl vyhlášen nejlepším trenérem Ligy mistrů a to už něco znamená. Když jsem za Nymburk hrál poprvé, byl asistentem trenéra Ronena Ginzburga. Známe se, je to skvělý člověk a přítel. Což teď půjde trochu stranou.
 |
Je z Nymburka blíže do reprezentace, kterou příští rok čeká domácí mistrovství Evropy?
Může být. Je to ale dáno tím, že Nymburk hraje těžké zápasy v Lize mistrů. Takové zápasy dělají hráče lepšími. Hraje se ve vysoké intenzitě, nasazení je extrémní. Je to jiný level než v lize. Proto je tolik reprezentantů z Nymburka. Patří prostě mezi nejlepší. Ze stejného důvodu se také z této adresy lépe otevírají dveře k zahraničnímu angažmá. Nymburk má opravdu v Evropě dobrý zvuk.
Už jste zmínil, že se do elitního týmu po několika letech vracíte. Je výhoda, že znáte prostředí?
Před lety jsem přicházel z NH Ostrava jako mladý kluk bez zkušeností. Z hráčů zůstal jen Petr Benda, ke kterému jsem tehdy vzhlížel. Ale je pravdou, že další věci se nezměnily. Ten důraz na úspěch, tlak vedení i okolí, to je stále stejné. Je dobře, že jsem to už zažil, jsem na to připravený. Z pohledu kádru se těším. Mám tady kamarády z nároďáku - Vojtu Hrubana, Martina Kříže. Nejdu do neznáma.
