„Byl jsem příšerný,“ uvedl LeBron James poté, co jeho Cleveland Cavaliers v NBA málem přišli o obří náskok a zdolali Boston Celtics těsně 124:118.
„Ve všech činnostech jsem si vedl velmi zle. To je neakceptovatelné. Dal bych si za dnešek pětku. Prostě musím být lepší.“
I tolik sebezpytování ukazuje, proč došel tak vysoko. V pátek mu bylo 32 let a rok 2016 byl pro něj jedním z nejlepších (pro přesnost dodejme, že Cleveland ještě čekal duel 31. prosince večer, což ale ve střední Evropě již spadá na Nový rok). LeBron James se prostě odmítl spokojit se spoustou věcí.
Hledá cesty ke zlepšení. Obětuje se, seč může. A nechce nikoho kopírovat; klíčem je vymáčknout toho co nejvíce ze sebe samotného.
Čehož si všimla i agentura AP, která jej vyhlásila Sportovcem roku 2016 – před hrdiny z Ria Michaelem Phelpsem a Usainem Boltem. Což si zaslouží vysvětlení: byť je AP jedním z nejdůležitějších a nejprestižnějších hráčů globální mediální branže, je především agenturou americkou. A tak v dějinách ankety vyhlašované od roku 1931 vyhráli pouze pětkrát muži mimo USA.
Klíčem je tedy uchvátit Ameriku.
Přesně to James dokázal, když dovedl Cavaliers k titulu v NBA – po 52 letech mučivého čekání města v Ohiu na kterýkoli z velkých ligových úspěchů, po 46 letech od založení klubu.
Dopsal tím cestu dlouhou a klikatou: právě v Clevelandu začínal, pak byl proklínán jako zrádce, když odešel za tituly do Miami, načež se vrátil a dal misi zlatou kapitolu. „V tu chvíli jsem se cítil zcela naplněný,“ zavzpomínal nyní na titulové oslavy. „Věděl jsem, jak dlouho museli fanoušci čekat, jak moc to potěšilo jejich srdce. Byl to úžasný pocit.“
I to byl důvod, proč oproti zmíněným Phelpsovi a Boltovi nezamířil na olympiádu – tažení k prstenům šampionů jej vycucalo psychicky i fyzicky. LeBron investoval vše.
I u něj platí, že každá superstar má také své odpůrce, a tací budou opakovat, že jsou k němu sudí shovívavější než k ostatním. I pokud mají (občas) pravdu, v play-off NBA byl úžasný: „Ten moment předčil jakékoli představy. Bylo to neuvěřitelné, nezapomenutelné.“
Cleveland se drží mezi nejlepšími také v novém ročníku, James je s průměrem 25,4 bodu v Top 10 ligy. Vytrvale se posouvá v historických žebříčcích a aktuálním srovnávacím hitem v zámoří je, jak si ve věku 32 let vede ve srovnání se stejně starým Michaelem Jordanem.
Jak tedy? V absolutních číslech – sezon, zápasů, bodů – jasně vede. Král MJ byl naopak mnohem produktivnější. „Nevidím žádné podobnosti. Naše hra je úplně jiná,“ tvrdí aktuální panovník. „Samozřejmě uznávám, že Michael dominoval ve své éře. Byl oproti mě ryzí střelec. Paralel ale moc nenacházím.“
A ani nepotřebuje. LeBron dávno zjistil, že nemusí být druhým basketbalovým Jordanem (Larrym Birdem, Magicem Johnsonem...), ale prvním a jediným Jamesem. Víc jej strhává příběh Muhammada Aliho. „To on mi ukázal cestu. Tím, že pokaždé věděl, o čem mluví, svým povědomím o společnosti. To je moje inspirace,“ řekl.
Ali letos zemřel, LeBronův odkaz žije dál. A jeho nositel nechce žádnou kaňku, byť sebemenší. Klidně se veřejně pohaní i po jednom nevyvedeném duelu.
Dál totiž hodlá být tím nejlepším.
