„Všechno je jednou poprvé,“ zazubil se Pecka po ústeckém triumfu 109:106, který se v Děčíně zrodil unikátně až ve třetím prodloužení.
V průměru stráví na ligovém hřišti kousek přes půlhodinu, dosud nejvíc minut, 36, nastřádal proti Opavě. Teď má osobák, který už sotva překoná.
„Snad už někdy bylo i víc než tři prodloužení, jenže já ani tohle nikdy nezažil. Za takové minuty na palubovce si zasloužím týden volno, bohužel hrajeme v Děčíně ve středu zase. Asi pojedu na tři dny do lázní a zkusím nabrat síly.“
Když se zápas natahoval, únava se stupňovala. U Pecky obzvlášť, vždyť druhý nejvytíženější ústecký muž Pavel Houška měl 39 minut. Za Válečníky hrál prim Klint Carlson se 42 minutami z 55 možných.
„Postupem času už máte zpomalené reakce, nohy jsou dva metry za tělem. To už je o vůli. Poslední dvě prodloužení jsem cítil trošku laktátek v lýtkách, to už byly kameny,“ vykresloval, jak se cítil. „Skončil jsem úplně vyřízený, ale stálo to za to. Tři prodloužení, krásný zápas, výhra, co si víc přát?“
Sluneta na půdě rivala vyloupila po 16 letech! Po devatenácti ligových či pohárových porážkách v řadě. Jubilejní krach Ústí odmítlo v zápase, který se vryl do dějin i do srdcí.
„Bavili jsme se, že jsme tady šestnáct let nevyhráli, o to víc nás to nahecovalo. Sluneta se roky snaží, abychom byli Děčínu rovni, a je vidět, že na to máme. Konečně jsme složili dobrý tým, funguje chemie, můžeme porazit kohokoli.“
Přitom Děčín své hráče víc točil. „Naše rotace je oproti nim jinde, nás hraje osm. Já nerad střídám, ale teď jsem na sedm minut šel, bolelo to. Bylo to šílené! Na to, že jsme vůbec neměli sílu, jsme to zvládli,“ odfoukl si Pecka. „Doufám, že ve středu vyhrajeme znovu. Ale už v základním čase.“
