Karolína Elhotová září.
Svými koši táhne národní tým, v pěti z posledních osmi zápasů byla jeho nejlepší střelkyní. Dvaceti body proti Švýcarsku si vyrovnala „osobák“ v červenobílém trikotu s nápisem Czech Republic.
Čím to? „Sama nevím. Možná mi pomáhá, že mám více času ve hře. V reprezentaci hraju více minut než třeba v Eurolize,“ všímá si.
Ne, nestěžuje si na slabší vytížení na klubové úrovni. Naopak si velmi cení každé chvíle, kterou může za USK Praha v prestižní mezinárodní soutěži odehrát. A počet těch chvil roste.
Trénink? To je jedno, nic vám nedaruju
Euroliga je pro ni mimořádně přínosnou školou. Poznala v ní tvrdost, s jakou se bojuje o vavříny. Třeba naposledy čelila vyhlášené ostré defenzívě francouzského Bourges.
Důraz si osvojila. Natolik, že ji občas spoluhráčky na tréninku okřiknou. „Já si ale nemyslím, že bych jim měla něco darovat jen kvůli tomu, že jde o trénink,“ vysvětluje svůj přístup.
Belgie - ČeskoZávěrečný díl kvalifikace o ME sledujte od 20.30 online. |
Ta věta ji skvěle vystihuje. Tvrdě maká, dře na sobě. Piluje střelbu díky „shooting gun“, automatickému nahrávači balonů.
O tom, že má zlatou ruku, se v basketbalovém prostředí ví už dlouho. Vždyť to před třemi lety v trojkařské soutěži nandala i tuzemské mužské špičce. A před dvěma triumf zopakovala.
V ženské reprezentaci se opravdu činí až poslední měsíce. Je to logické, dostává více prostoru a stoupá jí sebevědomí. „Přesně tak,“ přikyvuje. Zároveň ale krotí pochvalná slova, která k ní letí ze všech stran. „Dát dvacet bodů proti Švýcarsku nebylo zase tak těžké, špatně brání.“
Basketbaloví Hujerovi
To dnes proti Belgii čeká na svěřenkyně kouče Štefana Svitka o poznání větší výzva. „Taky už jsme prostudovaly několikastránkovou přípravu, ještě nás čeká video,“ volala v úterý večer ze země, jíž se přezdívá „bojiště Evropy“.
A další zajímavý boj bude hostit za pár hodin. Češky v něm budou chtít uhájit první místo ve skupině. „Musíme do toho hodně šlapat, chceme Belgičanky porazit,“ burcuje Elhotová.
V hledišti jí a sestře Kateřině bude fandit celá rodina. „Mamka hlídá malého Danču, dorazili za námi i táta s dědou. Jsme takoví Hujerovi,“ směje se. „Jsem moc ráda, že s námi kvalifikaci prožívají. Je to super, když pak v ochozech vidíte českou vlajku,“ dodá už vážnějším tónem.
O dvouletého Daniela, Kateřinina syna, se občas stará i ona. „Když už je Kačka unavená, řekne mi a já pomůžu, co můžu,“ popisuje vzorná teta Karolína. Capart utužil vztahy mezi oběma basketbalistkami, poznávají se zase v jiných rolích.
Snažím se šlapat hvězdám na paty
Jinou roli zažívá Karolína i na hřišti. Stává se z ní opora.
Jak sama potvrzuje, k výkonnostnímu posunu jí hodně pomohlo vysoce konkurenční prostředí v USK. Pražský klub opakovaně přivábil zahraniční hvězdy, spoléhá také na ta největší domácí esa a Elhotová se od kvalitních spoluhráček ráda učí.
„Tím, že s nimi trénuju, tak od nich můžu leccos odkoukat. Sbírám od nich zkušenosti. Člověk se jim navíc snaží trošičku šlapat na paty,“ vysvětluje. Daří se jí to. A výrazně z toho těží právě reprezentace.
