„Zažíváme úspěšné období, trenér tu chce ještě něco vybudovat, tak není potřeba něco měnit. Je tu dobré zázemí, dobrý klub i hráči, není důvod někam odcházet,“ říká děčínský vůdce Jakub Houška.
O čem ještě mluvil?
O tom, jestli sám zůstane v Děčíně tak dlouho jako trenér:
„Rád bych hrál co nejdéle. Není lepší pocit, než když je člověk zdravý a baví ho to, pak se cítíte pořád mladý.“
O rekordní výdrži Pavla Budínského na jedné lavičce:
„Já jsem tady taky 12 let, takže vím, jak klub přemýšlí. A když mu dáváte to, co chce, za čím jde, tak je schopen vracet vám to takovou jistotou, že nemusíte střídat kluby, každé dva roky být jinde. Pro všechny je to dobré, víte, co od sebe můžete čekat. A když jsou i výsledky dobré, není důvod nic měnit.“
O chvále trenéra, který o něm prohlásil, že je první pes ve spřežení, za nímž všichni jdou:
„Je to hezké. Když si to přečetla moje mamka, napsala mi, že je na mě pyšná. Jsem za to moc rád. Je to taky dlouhodobá práce, vím, jak funguje klub, snažím se mu dávat po všech stránkách maximum. A ti kluci to vidí, a potom prostě za vámi jdou. Někdy jsou naštvaní, když jim člověk vynadá nebo po nich chce něco navíc. Někdy cítím, že ten tým potřebuje nějaký impuls, udělám třeba i něco naschvál. Člověk třeba musí trochu zvýšit hlas, abychom se dostali zpátky na tu vlnu, kterou potřebujeme. Dělá to trenér a je to i trochu práce kapitána. Dřív jsme byli lehkovážnější, kdy jsme si mysleli, že všechno půjde samo, ale myslím, že poslední dvě sezony jsme v tomhle docela dospěli a držíme pohromadě.“
O Budínského výjimečnosti:
„Není trénink, který by se opakoval dvakrát do měsíce. Pořád vymýšlí nové věci, nikdy nevíte, s čím přijde. Bývali trenéři, s nimiž jste čtyřikrát do týdne dělali to samé, a člověka to pak samozřejmě přestane bavit. Ale tady pořád soutěžíte, protože je to něco nového. V tom je jeho největší zásluha, že se všichni pořád můžeme zdokonalovat. Od prvního do posledního hráče. Nedá nám šanci, aby nás to přestalo bavit.“
O průběžném prvenství Děčína v NBL:
„Uvidíme, jak to bude na konci sezony. Nymburk třeba prohraje ještě jeden zápas, my můžeme jít z prvního místa na něj už v semifinále a budeme si říkat, proč ten Nymburk nebyl první? Je to ošemetné, ale určitě vás těší, že jste první. I když každý chce náš skalp, je to pro nás teď mnohem těžší. Ale už to myšlení dostáváme do sebe.“
O možném triumfu Válečníků v základní části NBL:
„Ve fotbalové terminologii jsme už vlastně půlmistři, vyhrát by to bylo hezké. Kdyby Nymburk skončil druhý, taky by to nebylo špatné, abychom na něj narazili až ve finále, kdyby se nám třeba povedlo. Ale je to pořád daleko. Můžeme dva zápasy smolně prohrát a všechno se změní. Prohrajete pětkrát a najednou jste třetí čtvrtí.“
O tom, jestli může forma Děčínu vydržet celou sezonu:
„Kdyby nám někdo před sezonou řekl, že budeme první s takovou bilancí, asi bych mu řekl, že přemýšlí v trochu nereálných číslech. Každý čekal, co se stane, jestli bude kocovina po úspěšné sezoně. Ale my zatím držíme. Tak doufám, že to vydržíme až do konce. Ale musíme být pořád ostražití, jet naplno. V tom je trenér dobrý, že nás dokáže korigovat. Jsme na vlně, že si říkáme chyby, odstraňujeme je a přitom vyhráváme. To je suprová kombinace.“
O vidině dalšího finále na zaplněném zimním stadionu:
„Když si na to člověk vzpomene, byl to nepopsatelný zážitek. Určitě ta vidina je krásná, ta vzpomínka vás žene v nějakých okamžicích vpřed. Podívám se na fotky, na Facebooku mám pořád tu, na níž je zaznamenaná ta masa diváků na zimáku. Člověka to vždy bouchne do očí. Takže si budu přát, abych to zažil znovu. Bylo by to krásné.“
O trofeji, kterou Děčín ještě nikdy nezískal:
„Určitě bychom se chtěli dostat do Final 4 poháru a třeba ho zkusit vyhrát. A v lize bych chtěl dojít co nejdál. Vždycky říkám, když dojdeme do semifinále, dáme do toho všechno a skončí to pro nás, bude to O. K. Ale já věřím, že jsme schopni dojít ještě dál, a uvidíme, co bude pak. Děj se vůle boží!“
