„Hrajeme kompaktní, agresivní, poctivý basketbal. Vyhráli jsme těžké zápasy v Pardubicích nebo v Opavě, což jsou vždy silní soupeři. Hlavně díky tomu se pak ty naše výhry nabalily jako sněhová koule,“ těší děčínského kouče Pavla Budínského. O čem ještě mluvil?
O vůdci týmu
Opravdový vůdce je náš kapitán Jakub Houška. Je to muž na správném místě, protože dokáže ovlivňovat chod toho týmu a hráči za ním táhnou. Je to takový ten první pes ve spřežení, který míří za horizont. A my všichni jdeme za ním.
O týmových rebelech
Těch tygříků je tady hodně. Každý ale s jinou rolí. Pavel Bosák má nálepku rebela, ale ten je v tuhle chvíli celkem v pohodě. Zlobí mě hráči v takových těch momentech, kdy někdy víc prožvaní, přitom by mohli na sobě makat. Třeba Tomáš Vyoral či Jirka Jelínek. Ale stačí na ně houknout a oni se vrátí zpátky.
Trénink není jen o mé přítomnosti, hráči dostávají samozřejmě prostor i k tomu, aby pracovali sami na sobě. A tam je vidět, jak jsou dobrá parta, takže někdy tráví zbytečně čas nějakým nesmyslným kecáním o ničem, než aby dělali věci, které by je mohly posouvat dál.
O týmových vtipálcích
Je jich hodně, ale musím říct, že Ondra Šiška přinesl takový hodně zajímavý humor z Moravy. Pozoruju to jen z dálky, ale jeho bonmoty, připomínky jsou super. Jsou tu i další hráči, Jirka Jelínek má taky výborný hlášky. Je tu víc lidí, kteří do sebe dokážou zajíždět a rýpat.
O tom, kdo nejraději trénuje
Já (smích). Tím jsem chtěl samozřejmě říct, že já rád chodím na tréninky. Řekl bych, že i kluci chodí trénovat rádi, je tady hodně hráčů, co vnímají, že basket je baví, baví je vyhrávat a že to musí být podpořené dobrým tréninkem. Takže hráči jako Pavel Bosák či Lukáš Bažant, byť nehráli kvůli zranění dva měsíce, tak trénovali tak, aby se dostali zpátky do své formy. Ale jsou tu i další, třeba Robert Landa, Luboš Stria.
Musím říct, že ten tým má obrovskou morálku co se týká tréninkového přístupu, ačkoliv jsou tam samozřejmě pasáže, kdy musím jakoby hráče usměrňovat. Ale v zásadě je náš trénink v pořádku.
O partě
Odborným termínem se tomu říká výborná chemie v týmu. Těší mě a myslím si, že to je tady takový letitý prvek, že u nás na hřišti je pět rovná se pět. Někde to mají 1+1+1+1+1. To je sice taky pět, ale už je to trochu jiná rovnice. A pak je ještě důležité, co je mezi těmi pěti prsty, to jsou takové ty spoje. Například kachny to mají jako blány. A tyhle spoje dělají to, proč ti hráči spolu táhnou, protože se mají rádi jako lidi. Respektují se, proto jsou potom soudržní a vypadá to pak velmi pozitivně i v té práci.
O úspěchu i bez cizinců
Je to naše dlouhodobá koncepce. Před mnoha lety měl Děčín tuhle strategii, když pak začali Američané či jiní cizinci přicházet do Čech, i Děčín na to reflektoval, že je prostě potřeba mít jednoho nebo dva zahraniční hráče. Ale když jsme se dostali do situace, že se podařilo tým poskládat pouze z českých hráčů, a zjistili jsme, že i takový tým má budoucnost, je to radost.
Pro mě je největším pocitem štěstí, že ti naši čeští hráči se nemůžou opírat o ty zahraniční. Většina týmů v NBL to má tak, že když Američani hrají dobře, tak se naši kluci s nimi svezou. Když špatně, tak Češi nejsou v rolích, že by to utkání měli zvládnout. My žádné Američany nemáme, takže rozhodovat těžké zápasy musejí Tomáš Vyoral, Luboš Stria, Jakub Houška, Ondra Šiška. Naučili se to, a to jim nejvíc prospívá do další kariéry.
