Ale pak dodala, že to hráčky španělského mistra takhle nenechají. "Zatím jsme se pouze vysprchovaly a teď vyrážíme hledat něco do města. Jestli budou všechny podniky zavřené? My určitě něco najdeme," přiblížila v pozápasovém rozhovoru pro web České basketbalové federace.
"Je to super pocit. Dosáhli jsme přesně toho, co jsme chtěli. Teď jsme všichni šťastní," hledala slova česká křídelnice, ještě rozjařená bezprostředně po slavnostním eremoniálu.
Dlouhou dubnovou noc si Valencie zajistila výhrou 65:52 nad španělským rivalem Rivasem Madrid. A byl to větší boj, než naznačuje konečný třináctibodový rozdíl. Klíčový byl až závěr a v něm bodová šňůra pozdějších vítězek 12:0.
Veselá se stala první Češkou se dvěma euroligovými zlaty, před šesti lety byla na straně Gambrinusu Brno a jeho úspěchu 68:54 proti ruské Samaře.
"Oba tituly byly vybojované. Letos i před šesti lety jsme odehráli vyrovnaná finále. Letos se sice poprvé hrálo Final Eight, což znamenalo více zápasů, ale pro mě byl zisk obou titulů stejně těžký," poznamenává osmadvacetiletá hráčka.
Ve Valencii Veselá působí už čtvrtým rokem, hrála už jedno finále, ale poprvé se stala členkou nejlepšího evropského kádru. Lauren Jacksonová či Ann Wautersová jsou hrajícími legendami, Maya Mooreová nebo Isabelle Yacoubouová se jimi stát mohou.
"Měli jsme letos velmi silný a kvalitní tým. Hráli jsme to, co jsme chtěli. Odehráli jsme čtyři zápasy v pěti dnech. Aktivně jsme bránili a hráli kolektivně," popisovala Veselá druhou ze zbraní Valencie - tým z hvězd, a nikoli tým hvězd.
Sama pak ve finále posloužila tak, jako v předchozích zápasech. Jako týmový tmel. Coby vyhlášená obranářka strávila na palubovce 19 minut, během kterých zapsala "pouze" dva body, doskočila tři míče a dodala jeden zisk. Ale především: v hodnocení +/- pobytu na hřišti byla s +14 nejlepší ženou vítězek.
