Hybler se už v minulosti na prvoligové scéně pohyboval. Zkušenosti má jak z první ligy žen, tak i z mužské nejvyšší soutěže. Nejvíce jich nasbíral během svého angažmá v USK Praha, kde působil v roli asistenta po boku uznávaného trenéra Františka Róna. Přesto přiznává, že v Sadské získal úplně novou zkušenost. "Poprvé jsem přišel k týmu v rozjeté soutěži," uvedl Petr Hybler.
Proč jste se rozhodl ze Sadské odejít?
Učím na plný úvazek na střední škole v Mladé Boleslavi a hned od začátku mého působení v Sadské to bylo hodně časově náročné. Nicméně když mě Sadská oslovila, byla v situaci, kdy potřebovala pomoc a já nejsem člověk, který by to odmítl. Proto jsme si řekli, že výpověď ve škole dávat nebudu a uvidíme, zda to půjde skloubit.
Jak je patrné z vašeho rozhodnutí, nejspíš se to nepodařilo...
Postupem času se ve škole vyskytly nějaké problémy a dál už to prostě z časových důvodů nešlo. Musel bych na jednu věc lidově řečeno kašlat a takový přístup já nemám rád. Oslovil jsem vedení klubu s tím, zda-li by bylo možné naši spolupráci ukončit. Dohodli jsme se, že se tak stane po našem utkání v Nymburku.
Kdy jste začal poprvé přemýšlet o tom, že v Sadské skončíte?
V hlavě už jsem to měl poměrně dlouho, uvažoval jsem o tom někdy od Vánoc. O všem jsem hodně přemýšlel, všechno jsem pečlivě zvažoval a přišel jsem na to, že jsem natolik vystresovaný z toho časového presu i z našich výsledků, že jsem začal koketovat s myšlenkou skončit s trénováním.
O opačném kroku, tedy o setrvání v roli kouče a výpovědi ve škole jste neuvažoval?
I tato varianta existovala, ale přece jen je každému jasné, že trenérství je hodně nejistá profese a já jsem z finančních důvodů potřeboval mít nějakou jistotu. Jestliže ve školství mám smlouvu zaručenou do konce června, tak coby trenér tuto jistotu rozhodně nemám. V tomto povolání může být za čtrnáct dní všechno jinak.
Sadská je poslední, na jedenáctý Handicap má opět dvoubodovou ztrátu. Hrálo tedy svou roli i současné postavení vašeho bývalého týmu v tabulce?
Je možné, že kdybychom měli pět nebo šest vítězství a nepohybovali se v bezprostředním pásmu sestupu, tak by mé rozhodování mohlo být trochu jiné. Ale protože jsme bohužel tam, kde jsme a Brno nám znovu odskočilo o dva body, bral jsem v potaz i možnost, že za měsíc se třeba vedení klubu bude zamýšlet nad tím, co dál a nechtěl jsem, abychom se případně rozcházeli ve zlém. Proto jsem nabídl variantu, zda nechtějí zkusit jiného trenéra. A výsledek už znáte.
Pokud se ohlédnete o pár týdnů zpět, hodnotíte své působení v Sadské pozitivně?
Každopádně to pro mě byla obrovská zkušenost v tom smyslu, že jsem poprvé nastoupil k družstvu v rozjeté sezoně. Přiznávám však, že mi to příliš nevyhovuje. Já si potřebuji svůj tým vybrat a absolvovat s ním letní přípravu, aby byli hráči co nejlépe připraveni a abych je co nejlépe poznal.
V tom byl asi problém, že?
V první řadě si nemyslím, že je na tom toto družstvo fyzicky dobře. Já bych svůj tým asi dokázal připravit mnohem lépe. Trenér také hodlá předat hráčům svůj styl hry a rovněž na to bylo v rozjeté sezoně dost málo času. Navíc všechno souvisí i se složením hráčského kádru, což už jsem zde také zmiňoval.
Když přijdete k týmu před sezonou někdy v dubnu nebo květnu, v klidu si najdete hráče, kteří vám vyhovují a pak se je snažíte nasměrovat tam, kam chcete. V Sadské to však bylo naopak. Musel jsem brát v potaz, kteří hráči tu jsou a musel jsem se přizpůsobovat já jim. Zkrátka jsem naskočil do rozjetého rychlíku a měl jsem velmi malý prostor pro jakoukoliv manipulaci.
Co vám řekli lidé z vedení klubu? Byli vaším krokem překvapeni?
Když jsem na ně vyrukoval s myšlenkou odejít, projevili velice vstřícný postoj. Mou situaci chápali a konstatovali, že odvedená práce byla natolik dobrá, že nemají jediný důvod dělat s mým uvolněním problémy.
Zítra čtěte: Rozhovor s novým trenérem BK Sadská Milanem Konečným
