Jméno rozehrávače Václava Hrubého je v českém basketbalu pojmem. Patří mezi nejvýznamnější české basketbalisty posledních patnácti let, v reprezentačních týmech Československa a České republiky odehrál celkem 133 utkání. V tuzemské nejvyšší soutěži odehrál devatenáct sezon a před tou letošní, jubilejní dvacátou, měl na kontě 8849 nastřílených bodů. Čtyřnásobný ligový šampion, jenž má ve své sbírce i pět stříbrných a tři bronzové medaile, zaokrouhlil své bodové konto na devět tisíc v duelu s Ostravou a na basketbalový důchod zatím rozhodně nepomýšlí.
Co pro Václava Hrubého znamená překonání hranice devíti tisíc nastřílených bodů?
Určitě je to příjemné, ale pro mě střílení bodů nikdy nebylo nejdůležitější činností. Od malička jsem byl rozehrávač a spíše jsem připravoval pozice pro své spoluhráče. V každém případě jsem však rád, že jsem této hranice dosáhl.
Před začátkem letošní sezony jste měl na kontě 8849 bodů. Věděl jste o tom a předpokládal jste, že můžete magického čísla s devítkou na začátku docílit v letošním ročníku?
Samozřejmě jsem věděl, kolik bodů mi chybí k hranici devíti tisíc, protože jsem se to dočetl v brožuře Mattoni NBL. V průběhu sezony jsem to ale přestal sledovat, protože naše výsledky zpočátku nebyly takové, aby člověk zjišťoval, kolik dává bodů. Až před zápasem s Ostravou mě jeden pán upozornil, že mi chybí 18 bodů a náhodou se to právě v tom utkání podařilo. (Hrubý nastřílel proti Ostravě právě potřebných 18 bodů - pozn. red.)
Devět tisíc nastřílených bodů, to je úžasné číslo. Dá se v té souvislosti vůbec vzpomenout na první koš, kterého jste dosáhl?
Matně si vzpomínám, že to bylo v době, kdy jsem hrál v dorostu a pendloval jsem do družstva mužů. Tehdejší VŠ Praha hrály na Interu Bratislava a v tom zápase jsem zaznamenal čtyři body.
Patříte k nejstarším hráčům, kteří se pohybují po palubovkách Mattoni NBL. Máte nějaký recept na basketbalovou dlouhověkost?
Žádný recept nemám, navíc si myslím, že nejsem ani příkladným vzorem životosprávy. V každém případě však jdu do každého tréninku na maximum a snažím se nic neošidit. Když někdy nemůžu, tak se domluvím s trenérem a vynechám třeba jeden trénink. Myslím si, že je lepší trénovat naplno a pak jednou vynechat, než chodit na všechny tréninky a dělat je s polovičním úsilím.
Ve Spartě máte kolem sebe spoustu mladých hráčů. Jak se mezi nimi cítíte?
Je to příjemné. Musím však říct, že jsem na to zvyklý, protože uplynulé dva roky jsem strávil v Pardubicích a tam bylo věkové složení týmu podobné.
Jak se v očích Václava Hrubého změnil basket za posledních deset let?
Hra se určitě hodně přitvrdila a zrychlila. Útočníci to mají v současné době mnohem těžší, než dřív. V minulosti se nehrála tak těsná a agresivní obrana. Basketbal se hodně změnil především po silové stránce, je mnohem fyzicky náročnější.
Přemýšlíte nad tím, čemu se budete věnovat po skončení aktivní hráčské kariéry?
Já jsem už před nedávnem pracoval v advokátní kanceláři jako koncipient, působil jsem tam pět let. v současné době píši dizertační práci na právnické fakultě a někdy na podzim bych chtěl obhájit titul JUDr. Po skončení kariéry bych chtěl využít svého vzdělání a i když nevím, zda to bude právě v advokaci nebo v jiné oblasti, určitě bych chtěl tu školu využít.
Basketbal děláte dlouhou řadu let. Nepřemýšlíte o tom, že u něj zůstanete i nadále?
Je pravda, že basketbal dělám po celý svůj dosavadní život, který je s basketem úzce spojený. Zvykl jsem si na ten styl, basketbal pro mě znamená hodně. Například o trénování však určitě nepřemýšlím. Spíše možná o nějaké práci okolo, ale trénovat bych nechtěl.
Největších úspěchů jste dosáhl v dresu USK Praha. Vzpomínáte na roky strávené na Folimance?
Určitě, a jen v nejlepším. Měli jsme velmi dobrou partu, s hráči jsme byli ve velmi úzkém kontaktu. Když se hrálo, tak se hrálo, když byl čas na zábavu, tak byla zábava. Ze všech týmů, v nichž jsem působil, vzpomínám nejradši právě na angažmá v USK.
Letos však oblékáte dres druhého pražského týmu. Jak vidíte jeho šance v probíhající sezoně?
Na začátku sezony jsme si říkali, že bychom se chtěli dostat do playoff. Situace se pak vyvinula tak, že bychom velice rádi odehráli nadstavbovou část v první šestce a už to samo o sobě je podle mého názoru velkým úspěchem. Pokud se nám to podaří, můžeme se během zápasů ve skupině A1 připravovat na playoff. A případný úspěch v něm bude něco navíc.
Se všemi špičkovými týmy Sparta hrála vyrovnaná utkání, některá družstva dokonce dokázala porazit. Věříte si?
Myslím si, že můžeme porazit kohokoliv. Výjimkou je samozřejmě Nymburk, který se také dá porazit, ale v tom případě by nám muselo všechno vyjít a Nymburku by se naopak nesmělo dařit tak, jako se mu daří obvykle.
Teď z jiného soudku. Věnujete se také jiným sportům? Jak relaxujete?
Velice rád hraji tenis, ale v sezoně na to není příliš času a někdy ani chuť. Po každém zápase jsem vždy rád, že se dám dohromady (usmívá se). Stačí mi dva dny, v pondělí odpoledne už funguji. Co se týče relaxace, chodím na procházky se psem a čtu.
Hrajete svou jubilejní 20. sezonu. Přemýšlíte o tom, že bude poslední, nebo budete prohánět mladší protihráče i v dalším roce?
Samozřejmě vše záleží na mém zdraví (zaklepe na dřevo). Můj život nestojí na tom, jestli budu s basketem pokračovat, nebo skončím. Pokud bude ze strany Sparty zájem, rád bych však ještě v příští sezoně pokračoval. Cítím, že ještě mohu držet s mladšími hráči krok a pokud tedy bude sloužit zdraví, nemám zatím důvod končit.
