Závěr nedělního souboje mezi posledním Ústím a předposledním Libercem byl velice napínavý. V 39. minutě měli mírně navrch hostitelé (75:74), avšak do poslední minuty vstupovali s těsným vedením liberečtí basketbalisté. Dva trestné hody Tomáše Hrubého z úvodu poslední minuty znamenaly další obrat (77:76), jenže 11 vteřin před koncem rozjásal Kondory úspěšným nájezdem Tomáš Tóth (77:78).
Ústecký kouč Jan Šedivý si poté vyžádal oddychový čas, po němž domácí vhazovali míč do hry z poloviny hřiště. Po uplynutí sedmi vteřin byl faulován Kevin Thomas a protože oba dva trestné hody s jistotou proměnil, opět měl blíže k vítězství jeho tým. Time-out si následně vybral i liberecký trenér Jan Slowiak, jenže jeho svěřenci už během zbývajících čtyř vteřin ani nevystřelili, a tak radost propukla v ústeckém táboře.
Jednou z vůdčích postav vítězů byl bezesporu Antonín Pištěcký. Na hřišti strávil bez 4 minut celé utkání a díky své aktivitě si vylepšil letošní střelecké maximum na 18 bodů. "Myslím si, že jsme tenhle zápas odmakali a vítězství jsme si zasloužili," prohlásil třiadvacetiletý basketbalista, jehož trenéři vyhlásili nejlepším hráčem zápasu.
Čekání na první vítězství v letošní sezoně skončilo, na desátý pokus vám to konečně vyšlo. Jak moc se vám ulevilo?
Samozřejmě se nám ulevilo, tohle vítězství pro nás znamená strašně moc. Konečně jsme dokázali vyhrát, je jasné, že už jsme to potřebovali jako sůl. V neděli to ale bylo jen o tom, že celý tým chtěl pořádně makat a bojovat, to je celé.
Mám to chápat tak, že předtím tomu tak nebylo?
Ale ne, samozřejmě nikdo nejde do zápasu s tím, že by chtěl prohrát. My jsme ale předtím na hřišti spíš hledali jeden druhého, v tom byl hrozný problém.
Proti sobě stály poslední a předposlední tým - vnímali jste hodně důležitost utkání?
Já jsem už v nějakém rozhovoru před zápasem říkal, že jestli neporazíme Liberec, tak už nemůžeme porazit nikoho. Samozřejmě jsme mohli třeba o bod prohrát a byla by to katastrofa, ale naštěstí jsme vyhráli a všechny ty malé mínusy, které v tom zápase byly, se mažou. Kdybychom prohráli, už by to byl hrozný průšvih, na druhou stranu vítězství je jenom malinký krůček k tomu, abychom se zachránili.
Zápas byl hodně dramatický, byl to boj až do poslední vteřiny. Měli jste vůbec sílu výhru nějak oslavit?
Co se týče mě, tak já si asi tak zhruba od třetí čtvrtiny vůbec nic nepamatuju (úsměv). My totiž jako tým nemáme vůbec žádnou fyzičku, ale vůbec žádnou. Tohle můžu říct naprosto upřímně. Nechci být nějak zlý, ale tak, jak to bylo za Luthera Jonese, to prostě dál nešlo, to bylo jasné.
Co přesně máte na mysli?
Největší problém byl podle mě v tom, že jsme vůbec nehráli rychle dopředu. Když je tým poskládaný z mladých a nezkušených hráčů - a to je náš případ - tak je obrovský problém hrát jakýkoliv postupný útok. Hrát pořád jenom 5 na 5 pro nás byl fakt velký problém. Nás mohla zdobit jenom dravá obrana, ze které bychom chodili do rychlých protiútoků a dávali jednoduché koše. Jenže my jsme museli hrát jenom řízenou hru.
A to vám evidentně nesedělo.
Basket, který nám ordinoval Luther Jones, bychom mohli hrát v sestavě s Pavlíkem, Svobodou a dalšími zkušenými hráči. My ale v Ústí nemáme tým, který by byl schopen tohle hrát. Jak už jsem řekl, naší jedinou možností je dřít v obraně a jít rychle dopředu.
Jaká byla atmosféra v šatně? Dařilo se vám i během oné nepříznivé devítizápasové série porážek udržovat pozitivní myšlení?
Ono je hrozně těžké udržovat v šatně nějakou pozitivní atmosféru, když máte za sebou takhle dlouho šňůru porážek. Navíc jsme nebyli ztotožněni se způsobem hry, jakou chtěl hrát trenér Jones.
Nad Libercem jste v 17. minutě vedli o šest bodů, ale pak jste dostali během necelých deseti minut 31 bodů a rázem jste museli dotahovat dvoucifernou ztrátu. Kde byl v těchto fázích zápasu hlavní problém?
To se nedá takhle jednoduše popsat. Velký problém byl ale podle mě v tom, že jsme nebyli schopni plnit pokyny, které nám dával trenér. Tady je ale potřeba říct, že z loňského kádru jsem tady zůstal já sám, a proto jsou věci, které po nás trenér Šedivý chce, pro zbytek týmu úplně nové. Po nás to předtím v přípravě nikdo nechtěl, a tak je jasné, že cokoliv teď trenér naordinuje, tak je pro kluky nové. Týmu, který je složený ze zkušených hráčů, stačí říct: budeme hrát obranu takhle a takhle. Jenže my se teď vlastně učíme nové věci, protože jsme je nemohli vstřebat ani v letní přípravě. V ní jsme se soustředili na to, co nám říkal tehdejší trenér, a tím byl Jones. Během dvou, tří měsíců jsme ale zjistili, že to takhle nepůjde. Myslím si, že to musel vidět každý.
V první půli jste se hodně trápili při trestných hodech - zahodili jste jich 9 - ve druhé jste naopak měli stoprocentní bilanci 20/20. Právě zlepšení střelby z čáry trestného hodu mělo na vašem vítězství velký podíl, souhlasíte?
Vzhledem k tomu, že jsme se tak strašně moc trápili v postupném útoku, byly šestky opravdu rozhodující. Tady bych chtěl zdůraznit jednu důležitou věc, kterou mi kdysi řekl trenér Stavěl, který mě naučil hrát basketbal. Říkal, že není umění vyhrát zápas, když se daří, ale je důležité vyhrát, když se nedaří. Myslím si, že právě tohle naprosto stoprocentně platilo pro náš zápas s Libercem.
Podstatné zlepšení v úspěšnosti střelby šestek se týkalo i vás - v prvních dvou čtvrtinách jsme měl bilanci 3/8, v dalším průběhu utkání 11/11...
V poločase mi promluvil do duše Dominik Feštr (v loňské sezoně ještě hráč, nyní sportovní manažer BK Ústí - pozn. aut.).
Co vám poradil?
Domíno mi řekl jednoduchou věc: že se na ty šestky moc soustředím. Řekl mi, abych nad tím vůbec nepřemýšlel a vystřelil ji normálně, tak, jako o tréninku. Jestli to bylo právě tohle, co mi pomohlo, tak mu moc děkuju (úsměv).
V neděli jste patřil k tahounům vašeho týmu. Pamatujete si, kdy naposledy jste měl 14 získaných faulů?
Tak to vím naprosto přesně: nikdy v životě (směje se).
Vypadal jste hodně nažhaveně, byl jste velice aktivní. Dá se říct, že vás důležitý zápas jak se říká pohltil?
Já už jsem před zápasem tvrdil, že jestli někdy můžeme vyhrát a přesvědčit publikum o tom, že nejsme na padáka, tak jedině v tuhle chvíli doma proti Liberci. Ačkoliv rozhodly až dvě šestky Kevina Thomase těsně před koncem, zápas byl z naší strany odmakaný. Dělali jsme chyby, ale co se týče hlavně druhé půle, tak jsme dřeli, dřeli a dřeli. Já jsem hodně sebekritický, ale myslím si, že tohle vítězství jsme si prostě zasloužili.
V úvodní části rozhovoru už jsme nakousli změnu na trenérském postu. Vnímáte vy, hráči, povýšení Jana Šedivého na pozici hlavního kouče pozitivně?
Je strašně složité to hodnotit po dvou zápasech, ale já už jsem pod Bobem nějakou dobu hrál a věděl jsem, že pokud to on převezme pod svá křídla, tak nám to hrozně moc pomůže. Bylo jasné, že nastolí nějaký řád, což je hlavně v obraně hrozně důležité. Zatím ještě nejsme po čtyřech, pěti trénincích schopni na sto procent plnit to, co nám říká, ale snažíme se dělat co můžeme. Beru to tak, že stejně jako v létě začínala letní příprava, tak teď začíná příprava pod novým trenérem.
Můžete popsat, v čem pozorujete největší změnu?
Dneska už můžu říct, že to, co teď praktikujeme a o co se snažíme, je správná cesta. Je ale průšvih, že na to máme strašně krátkou dobu. Normálně by každý tým měl být po letní přípravě připravený na to, že trenér jenom řekne bude to takhle a takhle, jenže nás to teď Bob musí učit, protože předtím jsme dělali tři měsíce něco úplně jiného...
Atmosféra v týmu je nyní lepší?
To stoprocentně! Ono když se jde na trénink a ví se, že každý hráč bude mít nějaké uplatnění, tak je to o moc jednodušší... Pokud každý hráč ví, co má pro svůj tým odvést, tak mu to strašně pomůže. To je to, co nám dal Bob. Věřím, že když tomu všichni dáme všechno, tak budeme schopni doma porazit například Sadskou nebo Kolín a ligu udržíme.
Co je teď potřeba udělat pro to, abyste na druhou výhru nečekali dalších deset zápasů?
Odpověď je úplně jednoduchá. Zaprvé musíme nabrat fyzičku, která nám hodně chybí. To si nemyslím jenom já, to vědí všichni. Ačkoliv nikoho nebaví běhat, lítat lajny a podobně, my to prostě potřebujeme. Zadruhé jde o to, abychom rychle vstřebali systémy, které nastavil Bob, ať už útočné, nebo obranné. Musíme je projíždět pořád dokola, aby když v 8 ráno zazvoní budík a borec na tabuli uvidí, že má zahrát tohle a tohle, tak to automaticky zahraje. Dokud tohle nebudeme schopni zvládnout, tak nedokážeme porazit nikoho.
