„Ano, vedeme v sérii 3:1, ale není záruka, že to skončí happy endem,“ nejásá předčasně děčínský kouč Pavel Budínský. Jeho Válečníci v sobotu doma triumfovali jasně 74:54 a den nato infarktově 66:65.
Jsou to zase ti praví Válečníci?
Právě to mě těší nejvíc. Nové kluky se snažíme dostat do modu děčínského Válečníka. Vyžadujeme komplexní výkony i projevy, které nám pomůžou, abychom dokázali zamaskovat naše limity. Jedním z nich je společná radost, společná víra, společná emoce, společná komunikace. V tomhle je Děčín specifický. Každý se tady může přetransformovat ve většího a divočejšího hráče, který touží něco dokázat s týmem.
A to vám chybělo?
Někdy jsme v nadstavbě postrádali víc srdce, víc vůle, větší odhodlanost. Ale play-off bez toho hrát nejde. A když už jste v semifinále, obhajujete stříbro a hrajete proti skvělému týmu, tak je ze všech najednou cítit, že je to jinak než předtím. Jsem moc rád kvůli našim fanouškům.
Šlo by o nejcennější finále?
Asi ano. Poprvé to je krásné, ale semifinále se hrálo na tři vítězné a začínali jsme doma. I podruhé. Ale tohle je na čtyři výhry, což je novum, navíc s nevýhodou domácího prostředí. Už jsem v play-off zažil hodně zvratů, vedl jsem 2:1 a prohrál 2:3, ale chceme to zvládnout. Kluci cítí obrovskou příležitost, protože se s námi moc nepočítalo. Většina fanoušků tipovala sérii v obráceném gardu, že spíš Pardubice povedou 3:1. Semifinále s nimi je skvělé, bojovné, důrazné, tvrdé.
Jaké je hrát play-off v režimu na čtyři vítězství?
Zásadně jsme byli pro, možná jsme to iniciovali. Není nic hezčího než dvakrát za sebou vyprodat halu. Potřebujeme víc zápasů. Ale řešil jsem, jak budeme vypadat, když odehrajeme čtyři během šesti dnů. V základní části bylo jedno utkání a 12 dní pauza. Teď je to fakt kvapík, už ne o tréninku, ale o regeneraci, korekci taktického plánu.
I finále má jiný systém, navíc Nymburk s Opavou v semifinále zaškobrtnul. Je o to lákavější?
Je. Hrát na čtyři výhry s Nymburkem po takové sérii by bylo fakt těžké. Opava si zaslouží velké uznání, že ho porazila, ale Nymburk ví, že se na finále připravit musí, a on se připravit umí. I tak je nový model lepší. Loni jsme měli příušnice, věděl jsem, že to bude jen otázka skóre. Zato teď bude finále vyvrcholením, ať s námi, nebo s Pardubicemi. S vírou, že ve dvou utkáních hraných na rozdíl skóre můžete dostat Nymburk do obtíží a znesnadnit mu obhajobu.
Jak udělat poslední krok do finále?
Je nejtěžší. Zase budeme chtít destruktivním basketem zamezit tomu, aby se útočné Pardubice dostaly do přestřelky. Hrajeme s nimi podesáté v sezoně, sem tam se překvapíme, ale spíš je to o tom, jak se kdo vyspí, jak se nastaví hlava a jak se ustojí okolnosti, které se odehrávají. Protože emoční centrifuga se projevuje u všech a dělá s vámi neuvěřitelné věci. Nejen u hráčů, ale i u trenérů, rozhodčích, diváků. Dáte koš, euforie, dva dostanete, frustrace.
Emoční centrifuga tedy působí i na slovutný Nymburk?
Koukal jsem s uznáním, jak ve třetím semifinále opavský Šiřina zastavil blokem Welsche, který mohl srovnat, přitom jako rozehrávač často neblokuje. Klukům jsem to pustil na videu, chtěl jsem ukázat, že i renomovanější hráči jsou schopní udělat banální chyby v koncovce anebo že vzniknou situace, které byste si nemohli ani vysnít. Ty dělají hru krásnou. Máme i další motivační videa, pouštím hru jiných týmů. Když se díky tomu vizuálnímu vjemu dostaneme o 10 procent v produktivitě dopředu, budu rád.
